Bojem za rovnost pohlaví získaly ženy volební právo nebo rovnější podmínky na pracovním trhu. Přesto zarytí šovinisté ženy stále v některých oblastech utiskují, patří mezi ně česká gramatika a pravopis.
Jsou si dnes ženy a muži ve všem rovni?, Zdroj: sxc.hu
U mnohonásobného podnětu se koncovka slovesa řídí následující hierarchií. Nejdříve se koncovky odvozují od zástupců mužského rodu životného, poté od ženského rodu a mužského neživotného a nakonec od středního rodu. Vše bude jasnější z dalšího příkladu.
- Psi a kočky skákali
- Kočky a kuřata skákaly.
- Kuřata a kameny padaly.
- Kuřata běhala.
Při opačném slovosledu, kdy přísudek předchází podmět, je také možné se řídit první členem mnohonásobného podnětu. Lze tedy napsat „Včera si hrály kočky i psi“ i „Včera si hráli kočky a psi“.
V češtině mají muži přednost
Ukazuje tento příklad upřednostnění mužského rodu na to, že čeština diskriminuje ženy? Proč český jazyk zná pouze americkou první dámu Michelle Obamovou, zatímco jinde je manželkou prezidenta Spojených států amerických Michelle Obama? V otázce cizích ženských jmen doporučuje Ústav pro jazyk český přechylovat, tedy přidávat koncovku -ová. Existují ale různé ustálené výjimky, kdy se ponechává původní podoba příjmení jako například Agatha Christie, Edith Piaf nebo Marilyn Monroe.
Čtěte také: Dialekty a nářečí v ČR: Víte, že nejkratší věta na světě je „un i”?
O tom, jestli český jazyk uznává rovnost pohlaví, jsme se bavili s Ivou Šmídovou, která působila jako vedoucí oboru genderová studia na Masarykově univerzitě, a s Petrem Pavlíkem, který vyučuje na katedře genderových studií na Univerzitě Karlově.
Mohla byste čtenářům vysvětlit, čím se zabývá genderová lingvistika?
I.Š.: Genderová lingvistika poukazuje na to, že jazyk není neutrální komunikační nástroj. Upozorňuje na to, že jazyk se snaží zdůrazňovat muže jako aktéra dění, zatímco ženy, děti a věci jsou zneviditelňovány, což vidíme například na použití generického maskulina.
Generické maskulinum je výraz mužského rodu, který souhrnně zastupuje jak muže, tak i ženy. Například klienti, majitelé, pracovníci. Podle výzkumů ze 70. let 20. století si lidé pod těmito výrazy většinou vybaví osoby mužského pohlaví. Čím vyšší je prestiž dané funkce či profese, tím se také zvyšuje procento asociací s mužským pohlavím. Jazyk odráží společenskou realitu, zároveň ji však fixuje a ospravedlňuje.
Považujete používání generického maskulina za diskriminaci žen?
P.P.: Diskriminace je příliš silné slovo a používá se příliš volně. S českým jazykem jej nespojuji, ale generické maskulinum nepochybně odráží jeho silně androcentrickou (mužskostřednou) povahu. Vývoj a základní rysy jazyka odráží společenský kontext, ve kterém se formoval a který byl charakterizován dominancí mužů. Ti také měli až do nedávné doby patent na formulování gramatických pravidel.
I.Š.: Myslím si, že by generická maskulina neměla být používána ve veřejné sféře a obecně ve veřejném prostoru. Dnes je již například zakázáno podat inzerát na pracovní pozici hledající kandidáty na základě jejich pohlaví.
Souhlasíte s tvrzením, že český jazyk je sexistický?
I.Š.: Stejně jako ostatní slovanské jazyky je i čeština velmi sexistická. Odkazuje to na její historický a sociální vývoj, kdy vznikala v silně patriarchální společnosti. Rozlišování mluvčího v první osobě podle ženského a mužského rodu, rozdílné koncovky u sloves nebo u přídavných jmen některé jiné jazyky (například angličtina) vůbec neobsahují. Některé odlišnosti ale způsobují jiné zákonitosti skladby vět mezi syntetickými jazyky, kam patří čeština, a analytickými jazyky, kam řadíme angličtinu.
Syntetické jazyky používají skloňování, pády a význam slov je dán koncovkou. U analytických jazyků se tvar slova nemění a jeho význam je dán postavením ve větě.
P.P.: Český jazyk má dnes některé sexistické aspekty, jako je například ztotožňování femininity a feminin s něčím méně kvalitním, problematickým či negativním. To je patrné zvláště u párů slov typu zmužilost a zženštilost, čaroděj a čarodějnice atd. Tyto aspekty lze ale měnit a zbavovat femininitu těchto negativních konotací.
Můžete v tomto ohledu porovnat český jazyk s jinými jazyky?
P.P.: Nejvíce se asi nabízí srovnání s angličtinou, která nezná generické maskulinum, a v tomto ohledu ženy nezneviditelňuje. Ale i v angličtině existuje řada androcentrických aspektů, jako například ve slovech spokesman, ombudsman či policeman. Dnes je snaha tyto aspekty odstraňovat a používat obraty jako spokesperson, ombudsperson atd. Podobné snahy jsou dnes prosazovány i v nám bližším německém jazyce.
I.Š.: Jak jsem již říkala, analytické jazyky to mají v otázce genderové rovnosti jednodušší. Ovšem i třeba v angličtině se kdysi používalo pro vyjádření neznámého činitele pouze zájmena he a postupně se přešlo na neutrální we. Ale najdeme zde i další příklady jako fireman (hasič, doslovně muž ohně), které se již nepoužívá, protože ho nahradilo genderově neutrálnější firefighter (zde doslovně bojovník ale i bojovnice s ohněm).
Jaký máte názor na přechylování cizích ženských jmen?
I.Š.: Zásadně nepřechyluji, protože přechylováním vlastně měníte někomu jeho jméno, přestože se tak ty osoby vůbec nejmenují.
P.P.: Dnes už i Ústav pro jazyk český a zákonodárce má za to, že přechylování není potřeba a není vhodné. Už proto, že česká koncovka -ová historicky vyjadřovala, že daná žena patřila nějakému muži. Což dlouho platilo doslovně i podle zákona.
O čem vypovídá oslovování mužů pane a žen slečno nebo paní?
P.P.: O tom, že u žen je pociťována potřeba vyjadřovat v jazyce jejich stav, který závisí na přináležitosti k nějakému konkrétnímu muži. Ženy jsou tak v podstatě definovány svými vztahy k mužům, což pro muže neplatí. Muž je mužem sám o sobě, žena má být vždy nějak závislá na muži.
I.Š.: O tom, že v minulosti se hodnota ženy odvíjela od jejího rodinného stavu.
Jaké oslovení žen používáte Vy?
I.Š.: Jakoukoli mladou ženu oslovuji zásadně paní. Nemyslím si, že by si lidé hned při prvním setkání měli ujasňovat, jaká je jejich pozice na sňatkovém trhu. V naší kultuře je oslovení slečno ovšem považováno za kompliment ukazující na mladistvý vzhled oslovené. Pokud mě někdo opraví, že ho nemám oslovovat paní ale slečno, řeknu dotyčné, že její rodinný stav mě nezajímá, protože já si ji brát nebudu.
P.P.: Nikdy nepoužívám oslovení slečno.
Někteří genderoví lingvisté a lingvistky doporučují nahradit sexistické výrazy jako mužstvo nebo zmužilost korektnějšími tým či odvaha. Co si o tom myslíte?
P.P.: Pokud nechceme pořád spojovat femininitu s něčím negativním, tak je to zcela na místě. Navíc ve vztahu k ženám se tyto obraty běžně používají. Většina lidí by asi neřekla, že Milada Horáková byla zmužilá, ale že byla odvážná. Nevidím důvod, proč podobně nehovořit i o mužích. Nemluvě o tom, že spojení zmužilý muž naznačuje, že jsou i nějací nezmužilí muži, což je logický nesmysl.
Zařadil byste sem i nějaké další dvojice slov?
P.P.: Těch je celá řada a já nejsem lingvista. Nicméně, jsou i feminina, která nemají opozitum, a přesto jsou problematická. Jedním z nich je feminizace, která se obvykle používá ve smyslu, že někde je nějaký problém, protože je tam moc žen (viz školství, soudnictví). Slyšela jste někdy výraz maskulinizace armády, policie či politiky? Asi ne, protože to není považováno za problém, ačkoli to problém nepochybně je.
Když mluvíte k obecenstvu v posluchárně, jaké používáte oslovení?
I.Š.: Buď používám výrazu studující nebo studenti a studentky.
P.P.: Snažím se vždy používat maskulinum i femininum, ale někdy také používám slovo studující, které je hezké i tím, že vyjadřuje, že studium je proces, cesta.
[youtube_660]YIwWS2atEmc[/youtube_660]
