2 fotky 
Že měl Jaroslav Vrchlický velmi kladný vztah k ženám, lásce i erotice, není žádné tajemství. Zdali své touhy zhmotňoval v básních pornografického rázu, je však zahaleno rouškou domněnek. A právě antologie Vrchlický erotický tuto roušku lechtivě poodhalí.
S Baladou o prdu nebo příběhem Rytíře Smila se jistě setkal mnohý z vás. Ne každý ale ví, že právě tyto a ještě mnohé další z perel pokladnice českých sprostonárodních básniček bývají připisovány právě parnasistovi druhé půle 19. století Jaroslavu Vrchlickému. Nad otázkou, jak je to s jeho domnělým autorstvím, se v antologii Vrchlický erotický, které vydává nakladatelství Paseka, zamýšlí Radim Kopáč a Josef Schwarz.
Hranice autorství nezná mezí
Již v úvodu ke knize, jejíž podtitul zní Rytíř Smil a další erotika připisovaná Jaroslavu Vrchlickému, je předesláno, že Vrchlického autorství je u všech uvedených básní pouze domnělé. Milan Šedivý se sice v úvodní studii pokouší díky versologické analýze básníkova díla najít průkazné spojitosti mezi Vrchlického oficiální tvorbou a básněmi pornografického rázu, ale stejně tak předkládá i rozporné body, které Vrchlického autorství naopak vylučují.
Buď opěvována sestinami žena,
však zároveň s ní její kunda širá.
Jí ke cti zdvihněm perlu rudé révy
a přípitek ať všemu světu zjeví,
co naše srdce ve hlubinách svírá:
Nad kundu dražšího že není jména.(Ukázka z Chanson sans honneur)
Podle studie Šedivého a několika starších zmínek o Vrchlického eroticko-skatologické tvorbě, rozdělili autoři antologii do třech oddílů. První nese název Texty tradičně připisované J. Vrchlickému a obsahuje texty, které jsou autorovi připisovány seriózními autoritami (J. Krejcar, K. J. Obrátil). Najdeme zde nejznámějšího Rytíře Smila, Chanson sans honneur, ale také parodii na Erbenovy Svatební košile („Co to máš milá u pasu?“ / „Chloupek to z tvého ocasu.“).
V části druhé nazvané Tvorba inspirovaná Vrchlického eroticko-skatologickými dubii najdeme básně s největší pravděpodobností pouze Vrchlickým inspirované. Častokrát nedosahují takové kvality a formální vytříbenosti jako básně zařazené v oddíle prvním (jedním z Šedivého argumentů potvrzující Vrchlického autorství je právě formální vytříbenost básní, například užívání složité básnické formy nazývané sestina, která je pro Vrchlického typická).
Vrchlický erotický, Zdroj: Ilustrace z knihy
V části poslední pojmenované Dodatky pak nalezneme například slovenský překlad Rytíře Smila a Hovna anebo básně Vrchlickému sice nepřipisované, ale zato podobného charakteru. Babička vulgaris, která začíná větami: Na Starém bělidle bylo lautr hovno co dělat. Sultán a Tyrl leželi na zápraží a líně si olizovali kulky. Babička šukala na dvoře a Barunka za stodolou, je oblíbenou travestií české klasiky a neoblíbené povinné četby.
Kritický pohled
Jak bylo již na začátku naznačeno, nejedná se o prostý soubor sprostých básniček, který je určen pouze pro pobavení, ale o antologii aspirující na kritické vydání zmíněných textů. Každému z textů předchází krátký medailonek uvádějící základní informace (kdy byl text poprvé vydán, komu bývá připisován, jaký byl jeho vývoj a další osud a jakými zvláštními znaky se vyznačuje). K textům zařazeným do prvního oddílu najdeme navíc na konci knihy rozsáhlou ediční poznámku uvádějící různočtení. Samozřejmě nechybí ani soupis bibliografie.
Jan Vančura, chvostný panic,
jenž by s dívkou nešel za nic,
domníval se, že, u ďasa,
jen na chcaní má pinďasa(Ukázka z Jana Vančury)
Záběr knihy je tedy opravdu veliký, antologie může sloužit jak čtenářům s literárně-vědeckými ambicemi, tak čtenářům, kteří se chtějí jen pobavit u zveršovaných prasečinek. Vtipným zpestřením knihy jsou ilustrace převzaté především z dobových vydání Rytíře Smila. Hlavně kvůli nim bych nedoporučovala číst knihu na veřejnosti, málokdo by vám totiž věřil, že čtete klasika devatenáctého století!
Název: Vrchlický erotický
Editoři: Radim Kopáč, Josef Schwarz
Nakladatel: Paseka
Formát: 304 stran, 23x17cm, česky, vázaná vazba
Rok vydání: 2011
