Jaroslav Foglar: Legendami opředený praotec českých skautů

Foglarovy Rychlé šípy nebo Hochy od Bobří řeky zná téměř každý, kolik čtenářů se však zajímalo o osobu, která za těmito počiny stojí? Tento legendární tvůrce si zaslouží být připomínán, ať už pro svůj nelehký život či přetrvávající mládežnická díla.

Jak jen toho ježka dostat ven?, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Jaroslav Foglar. To jméno vzbuzuje v mnoha lidech rozdílné pocity. Zatímco někteří ho považují za klasika české mládežnické literatury, objevuje se i spousta jiných, negativních hodnocení. Jednomu z nich, spekulací o Foglarově homosexualitě, se bude věnovat celý článek na Topzine.cz. Ať už se však člověk přiklání k jakékoli straně, musí uznat, že tento spisovatel pro české skautství a literaturu udělal mnoho. A za svou práci platil neklidným životem.

Foglar skautem jen díky náhodě

Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 na Novém Městě v Praze. Ve stověžaté metropoli však nepobyl moc dlouho, kvůli otcově nemoci se rodina přestěhovala do Poděbrad. Léčba ovšem nezabrala a tak malý Jaroslav ve věku čtyř let přišel o otce. Jeho smrt se na něm silně podepsala. Začal se fixovat na matku a ostatním dívkám nevěnoval pozornost. Bez živitele se rodina přestěhovala zpět do Prahy (na Vinohrady), v níž začínají trampoty se skautskými oddíly.

Ke skautství, kterému propadl na celý život, se Jaroslav Foglar dostal šťastnou náhodou. V roce 1920 navštívil poprvé skautský oddíl, protože byl přesvědčen, že se s ním jezdí zdarma do Anglie. Ačkoli zahanbeně zjistil, že to není pravda, nadále do oddílu docházel. Alespoň do té doby, než na jedné z výprav onemocněl a matka mu skauting zakázala.

Rychlé šípy vlevo, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz

Foglar si ale vždy stál za svým, a tak byl roku 1923 přijat do klubu Jestřábi. V témže roce vydal svou první povídku Vítězství. Dříve byla za první literární počin považována báseň Měsíční noci, což se později ukázalo pouze jako jeden z mýtů, kterými byl Foglar opředen. Musel by ji totiž napsat ve třinácti letech, navíc se od typických rysů jiných knih a povídek lehce odlišuje.

V roce 1925 se Jestřábi spojili s pražskou Dvojkou, v níž byl osmnáctiletý Foglar jmenován rádcem. Jeho kvality nebyly přehlédnuty a po dvou letech se dostal do čela oddílu. Díky své předchozí skupině si vysloužil přezdívku Jestřáb, jíž se do konce života nezbavil (v příběhu Boj na Čertovce, v němž vystupuje, dokonce ani není osloven jinak). Ve vedení skautů už se v podstatě nemohl dostat výš (na svou lásku ke skautingu ale nezanevřel), blížila se však léta třicátá a rozvoj literární kariéry.

Melantrich jako zlatý důl

Ačkoli od roku 1924 pracoval v továrně na papír, nepřestal se prosazovat na literárním poli. Jeho příběhy většinou čerpaly ze skutečných dobrodružství. Roku 1934 zvítězil v soutěži vydavatelství Melantrich, díky čemuž mu vyšla první kniha Přístav volá. Melantrich se svého mladého, nadějného autora ale jen tak nepustil a využil jeho nápad na nový časopis. Takto roku 1935 vznikl Mladý hlasatel, původně Malý hlasatel.

Rok po skončení práce v papírně přebral roku 1938 v Melantrichu post propagátora. Díky pravomocem mu takto vyšla věhlasná kniha Hoši od Bobří řeky a 17. prosince začal vydávat ještě proslulejší Rychlé šípy, svá vrcholná díla. Druhá světová válka si vyžádala svou oběť ve formě zastavení Mladého hlasatele. Foglar měl však pevnou vůli a nahradil ho kresleným seriálem Svorní gambusíni.

Nový režim, nová pravidla

Ale ani po válce nenastaly šťastné chvilky. Přišla éra komunismu, jež se podepsala na umění v Čechách všeobecně. A některým z Foglarových snů (skauting a komiks) zatnula tipec pořádně. Hned první pokus o periodikum v roce 1946 skončil bídně, časopis Vpřed vydržel pouze dva roky.

Systém si na tvůrce pokleslého literárního žánru došlápl a Foglar byl nucen přes mnohá sužování pracovat pod dohledem StB. Jenže kontrola nestačila, v roce 1954 byl podroben výslechu a o rok později podepsal spolupráci. Ačkoli se sám autor v autobiografickém díle Život v poklusu ke spolupráci s StB přiznává (ještě před zveřejněním Cibulkových seznamů) a tvrdí, že se snažil vypovídat tak, aby nikomu neublížil, není jeho tvrzení nijak podloženo. Stále se objevují nové a nové spekulace o tom, zda byl Foglar komunista, nebo ne.

Podpis Jaroslava Foglara, zdroj: wikipedia commons

Pokud ale byl, strana se mu tedy pěkně odvděčila. Po ukončení spolupráce v roce 1956 byl evidován jako protirežimový živel. Objevil se na listině autorů, které nikdo nechtěl vydávat (poněvadž to bylo nařízení shora). I přes nepříznivé podmínky však tu a tam něco na povrch proniklo (časopisecké povídky dokonce celkem často), vznikli například Kulišáci v ABC či obnovené Rychlé šípy, jejichž vizáž obstaral Marko Čermák.

Osmdesátá léta znamenala rodinnou tragédii, ale i pracovní postup. Dne 18. února 1980 zemřela Foglarova matka, v úctyhodných 102 letech. Ačkoli se s tímto emocionálním otřesem vyrovnával ještě několik let, v roce 1984 navázal spolupráci s dalším protikomunistickým živlem, Kájou Saudkem. Spolu stvořili legendární trilogii Modrá rokle, Ztracený kamarád a Jeskyně Saturn. Tyto komiksy byly vydávány pouze v miniaturním množství pod hlavičkou České speleologické společnosti, jinak by zůstaly až do založení magazínu Kometa v šuplíku. V roce 1987 odstoupil z vedení skautské Dvojky, zůstal mu však primát nejdéle řídícího člena skautského oddílu (celých šedesát let).

Ačkoli se dožil další změny režimu (zatím poslední), vzhledem ke svému věku už tolik nepsal. Vydávala se však znovu a znovu jeho nesehnatelná díla, dokonce mu bylo věnováno několik výstav. Zemřel ve věku 91 let dne 23. ledna 1999 v Thomayerově nemocnici. Třebaže měla jistě své zápory, jeho díla s ním nezemřela. Jejich odkaz trvá dál.