5 fotek 
Z díla Jána Kollára si většinou ihned vzpomeneme na jeho Slávy dceru (1824). Proč se klade takový důraz právě na tuto básnickou skladbu? V průběhu obrozeneckého procesu se přece objevilo více spisovatelů, kteří se zabývali národní otázkou. Tak proč Slávy dcera?
Ján Kollár svůj život podřizoval obrozeneckým snahám., Foto: commons.wikimedia.org
Nejslavnější dílo Jána Kollára je jednou z hybných sil procesu národního obrození, bylo inspirací pro další emancipační snahy českých umělců. Myšlenka slovanské vzájemnosti, tedy sloučení všech Slovanů pod jeden velký národ, se v díle zajímavým způsobem prolíná s osobní složkou – intimní láskou k Míně.
Ján Kollár (1793 až 1852) byl nejen básníkem, ale také historikem, jazykovědcem a sběratelem lidových písní. Studoval teologii v Prešburku a v Jeně v Německu. Zde se seznámil se svou osudovou ženou F. W. Schmidtovou, její rodiče však sňatku nepřáli. Vrátil se na Slovensko, ale Wilhelmina byla v podobě Míny jeho múzou. Dokázali na sebe čekat dlouhých sedmnáct let, po kterých se vzali. Pracoval jako kazatel, později byl ve Vídni na univerzitě prohlášen za prvního profesora slovanské archeologie.
Ovlivnění preromantismem
Preromantický vliv je v díle patrný už jen vyslovením myšlenky o slovanské jednotě a velkém poslání, preromantici vyzdvihují národ, lidovost a minulost. Tradice je pojímána jako zdroj vlastní národnosti, v básnické skladbě se objevují četné odkazy k historickým událostem, osobám nebo místům (Libuše, Sinai, Vyšehrad), poukázání na dávné postavy má připomenout slavnou minulost, kdy Slované nemuseli snášet hanbu, protože bojovali. Skromná lidská práce také vede k naplnění ideálu.
Slovanská jednota je podle Kollára jednou z nejdůležitějších hodnot., Foto: sxc.hu
Vedle motivu vlasteneckého do popředí vystupuje také autorova subjektivita a intimní cit a známému tvůrci se do díla daří vedle obecných ideálů vkládat i vlastní lidský osud. Ideu národní společnosti doprovází představa ideálního milostného vztahu a z části i kvůli takovému spojení byla Slávy dcera bezvýhradně přijata. Veřejný aspekt se tedy smíchává s milostnou lyrikou a intimností, což je opět ve shodě s preromantickým vkusem.
Budoucnost pro Slovany
Ján Kollár svou Slávy dcerou velmi silně zapůsobil na slovanské národy a jejich národně obrozenecká hnutí, stal se inspirací mnoha literátů nejen v Čechách a na Slovensku. Kollárovi se totiž podařilo nalézt širší kontext češství, vyzdvihnout důležitost historie pro současnost i další roky a rozpracovat představu slavné slovanské budoucnosti na podkladech velkolepé minulosti.
Klíč k úspěšné budoucnosti Kollár spatřuje ve velkolepé slovanské minulosti.
Kollárovo smýšlení se shoduje s Herderovým prohlášením Budoucnost patří Slovanům i s chápáním lidové tvorby jako nejpůvodnějšího zdroje umělecké tvořivosti a základu národa. Silné národní společenství v sobě má nést svobodu, lidskost, lidovost a duchovní rozvoj.
Čtěte také: Podkoní a žák. Neznámý autor stvořil satiru výhradně pro pobavení
Kollár se pokusil výhledy do budoucnosti podpořit připomínkou slavných časů, oživením slovanské mytologie. Proti slovanství v básni stojí němectví – agresivní, tvrdé a hořké. Jeho múza Mína je paradoxně původem Němka, Kollár z ní ale vytvořil ideál slovanské krásy.
První vydání
Skladba o třech zpěvech byla poprvé vydána roku 1824, přičemž obsahovala celkem 151 sonetů ve třech oddílech, jež nesly názvy řek, okolo nichž básník putoval z Jeny přes Čechy domů. Jsou to Sála, Labe a Dunaj. Sonety původně vznikaly samostatně jako prostředek k opěvování Míny. Na úplném počátku díla je umístěn časoměrný předzpěv, psaný elegickým distichem. Jde o velmi emotivní a pateticky laděný žalozpěv za Slovany, básník se sám staví do pozice slovanského proroka a soudce.
Básník ze Slávy dcery je společenským soudcem.
Matka Sláva zastupuje slovanství a požaduje od Bohů nápravu historických křivd. Zde je patrný vliv Herdera a jeho filozofie, neboť Kollár přebírá víru ve vyrovnávající spravedlnost dějin a jejich cíl. Je stvořen ideál slovanské ženy, dostává jméno Slávy dcera (autor v ní vidí Mínu). Básník přechází přes Čechy a vzpomíná na pobělohorskou dobu, pokračuje přes Moravu na Slovensko, kde se mu Slávy dcera zjevuje ještě častěji. Na konci své cesty poutník odkládá svou lyru a přijímá svou smrt.
Proměny Slávy dcery
V dalším vydání z roku 1832 se objevuje již šest set patnáct znělek, přibývají další dva zpěvy: Léthé a Acheron, tedy řeky z řeckého podsvětí. Básníka tentokrát doprovází Milek, syn bohyně Lady, a Kollár pojednává o všem, s čím se na pouti setkávají, ke konci básnické skladby dokonce doputují ke slovanskému peklu a nebi. Pomocí božského průvodce chce Kollár nechat čtenáře poznat slovanskou minulost, vlastence, památná místa a důležité historické události, hodnoty slovanského života.
„Lépe činí ten, kdo těží s málem,
stoje věrně na své postati,
velkýť ke, buď slouhou nebo králem;často tichá pastuchova chýžka
více pro vlast může dělati
nežli tábor, z něhož válčil Žižka.“(KOLLÁR, Jan: Slávy dcera ve třech zpěvích. Budín: Královská universitická tiskárna, 1824.)
Pro čtenáře však bylo toto vydání skrze veškeré alegorie jen těžko pochopitelné, Kollár k němu proto později vydal Výklad čili Přímětky a vysvětlivky ku Slávy dceře. Výklad je však delší než samotná básnická skladba a moc pochopení neusnadňuje. Poslední Kollárova verze má šest set čtyřicet pět znělek, za nejlepší část je ale v současné době považováno prvních sto padesát sonetů, žádné další vydání nebylo tak oceňované jako první.
ZDROJ: BRABEC, Jiří a kol.: Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982.
