Jaký doopravdy jsem? Nastal čas, abyste se to dozvěděli, říká Kajínek

„Dosud byla o Jiřím Kajínkovi napsána spousta nesmyslů, lží a polopravd. A tak nastal čas, abyste se poprvé dověděli, jaký jsem doopravdy.“ Těmito slovy uvedl Jiří Kajínek první autobiografickou knihu s názvem Můj život bez mříží. Kromě dětství, dospívání či vztahů se svěřil i se svými oblíbenými recepty.

Jaký doopravdy jsem? Nastal čas, abyste se to dozvěděli, říká Kajínek. Zdroj: Nakladatelství Fragment

Novinka s názvem Můj život bez mříží rozhodně patří k výjimečným titulům letošního roku. Mapuje období Jiřího Kajínka od dětství až po případ, kvůli kterému se dostal za mříže.

Jak tedy vlastně vznikla myšlenka sepsat knihu o člověku, který sedí ve vězení? „Myšlenka vznikla už před několika lety, kdy byl do kin uveden film Kajínek. Napadlo nás, že zmínka o Jiřím Kajínkovi vždy vzbudí velký zájem. Nikdy však nevyšla kniha, kterou by napsal či namluvil on sám. Proto jsme ho oslovili,“ uvedl Jan Eisler, spoluautor knihy a spolumajitel nakladatelství Fragment.

Kajínek namlouvá i audioknihu

Nakladatelství oslovilo Kajínka dopisem a odpověď obdrželo už za dva týdny. „Řekl, že už takových nabídek dostal několik, ale všechny je odmítal. Ale teď si myslí, že už nastal čas, aby o sobě něco málo řekl,“ dodal Eisler.

A tak se spoluautoři Jan Eisler a Romana Homonická začali připravovat na návštěvy ve vězení, poněkud netradiční způsob pro psaní knihy.

Podle Eislera bylo při třinácti či patnácti schůzkách pořízeno celkem padesát hodin audio záznamu. Nejnáročnější však bylo samotné přepisování. „Jiří Kajínek mluví strašně rychle. Říká, že je tak naučený, protože vždycky ve stanoveném čase potřebuje komukoli sdělit velké množství informací.“ Nyní vzniká i audiokniha, kterou namlouvá sám Jiří Kajínek.

Novinka s názvem Můj život bez mříží rozhodně patří k výjimečným titulům letošního roku. Zdroj: Nakladatelství Fragment

„Když jsme získali povolení, samozřejmě jsme se museli zavázat k tomu, že nebudeme porušovat žádné zákony a respektovat program věznice, teprve poté jsme mohli začít uskutečňovat povolené mimořádné návštěvy,“ vysvětlila Romana Homonická.

A jak se vlastně vězeň Kajínek choval? Jak na redaktory působil? Prý měl neustále úsměv na tváři a pozitivní náladu. „Když se vracel ve vzpomínkách do dětství, vůbec to nevypadalo, že si vzpomíná na dobu dávnou minulou. Na nás to působilo tak, že mluví o něčem, co se stalo včera,“ popsala Homonická. „Uzemnila nás jeho neuvěřitelná paměť.“

Kromě toho, že se čtenáři a čtenářky dozví nemálo z dětství a života Jiřího Kajínka, mohou si také počíst v jeho oblíbených receptech, které sám vařil i později ve vězení, či si vyzkoušet jeho cvičební program, díky kterému se stále udržuje v kondici.