4 fotky 
Konečně, po mnoha letech čekání, vydalo nakladatelství Laser-books další knihu, ve které není hlavní hrdina pohledný nebo alespoň nějakou kladnou vlastností reprezentovaný hrdina. Naopak. Jakub Vandrovec, i v důchodu pracující jako exorcista amatér, je stíhaný policií za mnoho zločinů – zejména pak za otevírání hrobů, pálení samohonky a podpalování domů nepohodlných sousedů.
Ilustrace na obálce knihy Věšet může každý Autor: Andrzej Laski
Kniha Věšet může každý obsahuje několik krátkých povídek a jednu ucelenou novelu. Je jedno, v jak dlouhém formátu Pilipiuk píše, čtenář v knize opět nalezne to samé, co v předchozích knihách. Dávku černého humoru, prosyceného alkoholem a tentokrát i egyptskými kletbami. Drsné a elegantní pointy jednotlivých kusů budou ve čtenáři vyvolávat chraplavý smích.
Povídky jsou částečně zasazeny na konec druhé světové války, tedy do období, které sice Pilipiuk tu a tam zmínil, ale nijak nerozváděl. Před čtenářem se tak otevře nová kapitola Jakubových dějin, kterou již mohl odhalovat z náznaků v předchozích čtyřech knihách. Jakub tady naplno využívá svých schopností k likvidaci jak nacistů, tak komunistů.
Věšet může každý je Pilipiukova pátá kniha o Vandrovci. Během ní se hlavní hrdina ani ostatní postavy nezměnily. Neznamená to, že by se čtenář nudil, ale opět dostane na talíř to samé, ale zato v jiném kabátě. Stejně jako všechny předchozí, i zde se jednotlivé texty odlišují. Pilipiuk se snaží, a i když nevykrádá sám sebe, z knihy je trochu cítit, že v prostoru, který si vyhradil, už vyzobává poslední volná místečka. Vždy se mu zatím podařilo najít něco nového, aby vznikla kvalitní povídka.
V druhé části knihy se autor pustil do delší novely s názvem Rákosová pole, která je po Čaroději Ivanovi druhým delším textem, ve kterém Jakub vystupuje. Pilipiuk v tomto případě naplno popouští uzdu své fantazii a do děje zasazuje krom Jakubových věrných přátel, také navrátivšího se Lenina, Dzeržinského, Stalina, egyptské podsvětí, upíry, prastaré kletby a vzducholodě.
Autor logicky argumentuje, jak je možné, že se komunistický pohlavár mohl ocitnout v egyptském podsvětí. Lenin se tak stává druhým hlavním hrdinou a je jasně patrné, že autor si s ním vyřizuje účty. Zobrazuje slavného plešatého revolucionáře tak, jaký (hodně) pravděpodobně ve skutečnosti i byl – líný a syflem prolezlý intelektuál, který nemyslí na nic jiného, než na vlastní blaho a ovládnutí co největší plochy světa ve jménu komunismu. Dzeržinskij je to samé v bledě modrém. V textu je nádherné sledovat jejich monology, ve kterých komentují komunistickou historii a odhalují se coby krutí masoví vrazi a zloději. Pilipiuk tu nádherně boří idylické obrazy největších z komunistických model, které bude čtenář číst s nadšením. Pokud si poté vezme nějakou odbornou literaturu, která tyto revolucionáře popisuje objektivnější optikou, zjistí, že Pilipiuk tak daleko od pravdy zase úplně nebyl.
Když na někoho padne kletba, je třeba zajít ke zdroji a odstranit ji
V celém příběhu figuruje velká egyptská kletba, která vytáhne tři přátele z polské vesničky na cestu přes půl světa. A použijí k tomu cestovní prostředek vskutku originální, který se však k Jakubovi moc nehodí. Semen odhalí, že od dob carského Ruska skrývá ve stodole vzducholoď s kabinou z kovu lehčího než vzduch. Tak se tedy artritický stařík vydává do luftu.
Rákosová pole jsou vlastně první skutečnou Jakubovou výpravou (taková exorcistická air-movie). Cestoval sice už v dřívějších textech, ale nikdy v takovémto rozsahu a s takovýmto nasazením autora. Svým způsobem se Pilipiuk napojil na klasickou strukturu příběhu hrdinské fantasy. Motiv putování za záchranou si ovšem zpracovává natolik po svém, že předchozí věta by mohla být brána jakou urážka žánru fantasy.
Vzducholoď Pilipiukovi umožňuje rychle překonávat dlouhé vzdálenosti, technické problémy ale zároveň způsobují nejedno zajímavé vyhrocení. Kulomety maxim a bomby pak dovolují, aby se autor vyřádil s takovým elánem, že čtenář bude jen zírat.
Během svého putování potkává Jakub a jeho dva druhové spoustu problémů. Většinou mají dlouhé zuby a jsou na krevní dietě. Jakub s nimi nakládá podle svého gusta, takže milovníci upírů budou chtít tuto knihu zavřít, protože autor zde vytváří originální řešení těch nejšílenějších situací tím nejklasičtějším Jakubovým stylem.
Nezaškodí přizvat i mladé příbuzné, aspoň se něčemu přiučí
Vnuk Péťa je nový element ve Vandrovcově příběhu. Objevil ses sice již několikrát, ale to byl mladší. Tentokrát je již dospělejší a vytváří elegantní protiklad svého děda. Tam, kde se chce Jakub ožrat (a také to udělá), Petr se vymluví, že je příliš mladý a někam zmizí. V místech, kde starcovy znalosti moderního světa končí, nastupují mladíkovy zcela osvojené znalosti a náhled na situaci z moderního hlediska. Jeho závěrům sice Jakub se Semenem nerozumí, ale to nevadí. Autor tu vytvořil nádherný vztah mezi postavami a samotného Petra vykreslil vskutku líbivě. Je protikladem vůči Vandrovcovi a zároveň je v určitých oblastech věrnou kopií svého děda. Pilipiuk tak vlastně nedělá nic jiného, než jede dál ve vyjeté koleji s novou lokomotivou. Postava Petra je však neokoukaná a opět plná líbivých kontrastů, které si čtenář zamiluje. Bude v nich vidět něco nového a zároveň to, na co je zvyklý již z minula.
A jak to celé dopadne?
Pilipiuk opět nezklamal. Jakmile čtenář otevře knihu, ponoří se do světa plného elegantního násilí, kterému bude fandit, a alkoholu, který bude chtít vypít také. Originální zápletky a zcela svérázný humor vytváří to, co málokterá kniha. Kdo má žaludek na něco odlišnějšího, než je klasická fantasy literatura a již jej unavují věčné upírské deníky, Věšet může každý je pro něj ideální knihou. Nejenom, že se královsky pobaví, ale zároveň bude mít u čtení příjemný pocit zadostiučení, že stále ještě existuje autor, který nakládá s upíry tak, jak se sluší a patří, a jehož vize komunistických pohlavárů je nejlíbivější ze všech odborných publikací.
Zároveň však polský spisovatel nevytvořil nic jiného, než jen další pokračování bez nějakého nového přínosu. Studna, ze které autor čerpá, pomalu ale jistě vysychá. Neustálé krmení tím samým se začne pomalu ale jistě zajídat. Proto ať si milovníci Jakuba Vandrovce k závěrečnému procentuálnímu hodnocení přičtou deset bodů.
Název originálu: Wieszać każdy może
Český název: Věšet každý může
Autor: Andrzej Pilipiuk
Překlad: Pavel Weigel
Obálka: Pavel Łaski
Počet stran: 288
Vazba: brožovaná
Rozměry: 125 x 195 mm
Vydal: Laser-books, Plzeň 2010
Doporučená cena: 249 KčHodnocení: *** (60 %)
