2 fotky 
Prozaik, novinář, dramatik. Z hodin českého jazyka si ho všichni pamatují jako zakladatele nového prozaického žánru – romaneta. Nejen to byl Jakub Arbes.
Arbesova socha na pražském Arbesově náměstí., Zdroj: wikimedia.org
Jakub Arbes se narodil roku 1840 v Praze jako syn obuvníka na Smíchově. Při studiích nižší reálky na Starém Městě se seznámil s pozdějším spisovatelem Juliem Zeyerem, na vyšší reálce v Mikulandské ulici ho nejvíce ovlivnil mladý májovec Jan Neruda, který zde pracoval od roku 1858 jako suplent. Ač později vystudoval polytechniku, byl pevně rozhodnut věnovat se literatuře.
Cesta do novin i do vězení
Při hledání stálého zaměstnání pracoval jako člen redakce časopisu Hlas či Vesna kutnohorská, nakonec zakotvil jako odpovědný redaktor Národních listů. Na tomto postu byl často pronásledován a dokonce uvězněn, a to mezi lety 1873–1874 v České lípě. Po návratu z vězení se stal již pouze členem redakce.
Romaneta se často odehrávají na místech s tajemnou atmosférou., Zdroj: sxc.hu
Od roku 1876 do roku 1879 byl Arbes dramaturgem Prozatímního divadla. Roku 1877 dostal neočekávanou výpověď z Národních listů od přítele Julia Grégra. V letech 1878–1879 pracoval v redakci listu Politik. Činný byl i jako předseda literárního odboru Umělecké besedy.
Svou literární dráhu začínal Jakub Arbes v intimním rázu, pokračoval však také pijáckými písněmi, žertovnými popěvky i vlasteneckými verši. V tisku debutoval v Humoristických listech pod pseudonymem J. J. Merklínský. Kromě toho se věnoval i překladům, například Puškina, Lermontova či Mickiewicze.
Nový literární útvar
Nejvíce znám je Arbes jako otec nového literárního útvaru – romaneta. Jeho první ukázkou byl Ďábel na skřipci, otištěný roku 1857 v časopise Květy. Charakteristické pro tento nový útvar je sloučení fantastična a reality. Romaneto mísí kompoziční prvky románu (popisy, prolínaní dějových epizod) a novely (dějový spád, malý počet postav, děj je omezen na ústřední motiv a ostře pointován). Název útvar dostal až roku 1872 od Jana Nerudy. Jako první byla termínem romaneto označena próza Svatý Xaverius. Mezi další romaneta patří například: Sivooký démon, Ukřižovaná, Etiopská lilie či Zázračná madona.
Romaneta jsou založena na principu domnělé záhady, často navozují představu zásahu nějakých nadpřirozených sil, vše je však postupně vysvětleno rozumem. Vyvrcholením tohoto žánru je próza Newtonův mozek, která však již mísí i prvky utopické.
Po ztrátě redaktorského postu je Arbes nucen psát víc próz najednou, aby se uživil. Přechodem k sociálnímu románu je próza Kandidáti existence. Ačkoli je označena také jako romaneto, jedná se již o klasický typ sociálního románu. Protějškem Kandidátů existence jsou Moderní upíři, ti poukazují na destrukční vliv kapitalismu. Nedokončeným torzem zůstal další pokus o sociální román – Štrajchpudlíci.
Pozdější spisovatelská léta a sociální román
Kromě krásné literatury se Jakub Arbes také věnoval žurnalistice. Linie prozaická a novinářská se často v jeho díle prolíná. Jako redaktor Národních listů zaplňoval rubriky ze soudní síně tzv. soudničkami. V několika časopisech působil Arbes také jako divadelní referent (Divadelní listy, Česká Thalia). Roku 1884 se mu podařilo rozšifrovat tajný Máchův deník a zpracovat jeho životopis. Snažil se také hájit „konfidenta“ Karla Sabinu. Arbesíček (jak ho nazýval Jan Neruda) zemřel roku 1914 jako čtyřiasedmdesátiletý v Praze.
