4 fotky 
Ačkoli všichni přibližně tušíme o čem tato slavná epocha je, rozhodně nebude na škodu si některé informace oživit a připomenout. Pojďte s Topzine zjistit, jaké jsou rysy evropské renesance!
Renesance není jen umělecký směr, je to především epocha ve vývoji kulturního, společenského i politického života v Evropě v období mezi 14. a 16. stoletím. Není tajemstvím, že první tendence tohoto směru se objevují v Itálii, přesněji ve Florencii a v Benátkách, a to už na konci 13. století. Právě odtud se postupně šířily renesanční myšlenky dále do světa, zejména do Anglie, Španělska, Německa, Francie a poté do střední Evropy.
Bůh versus člověk
Když budeme mluvit o renesanci, mějme na paměti, že ji nemůžeme srovnávat s jakoukoliv další historickou etapou, jakou je třeba klasicismus. Na rozdíl od jiných směrů či epoch je renesance jednolitá, vyhraněná. Ukrývá se za ní totiž mnoho dalších světových názorů a uměleckých tendencí, které mají snad jediný společný rys, a to výhrady ke středověku. Člověk, který byl omezován středověkými církevními pouty, nemohl být svobodný. Renesanční období tedy obrací pozornost od Boha k člověku.
I takto mohla vypadat renesanční zahrada
Než se pustíme do praktického osvětlení vzniku renesance, podívejme se blíže na pojmy renesance a humanismus. Renesance je definována jako etapa ve vývoji evropské společnosti, zatímco humanismus je soustava názorů či životní program, jenž představoval základní proud v období renesance. Důvodem, proč se neustále pletou, je, že se shodují v názoru na střed zájmu, kterým se stává člověk a jeho schopnosti. Humanismus tak dosáhl obrovského rozmachu hlavně zásluhou renesance, která mu v tom napomohla.
Přínosy rozvoje renesance
Vznik renesance je spjat s obrozením či znovuzrozením antiky, tedy řeckého a římského umění starověku. Je jenom logické, že byla inspirace vyhledávána v antice, když se současníci stavěli do opozice proti středověku. Studium antického umění by se nejspíše nemohlo realizovat, kdyby nebylo finančně podpořeno. Za to můžeme vděčit rozvoji obchodu, protože movití obchodníci a bankéři z Florencie (například Mediceové a Strozziové) sponzorovali z vlastní vůle studium antického dědictví.
Sixtinskou kapli vyzdobil renesanční umělec Michelangelo Buonarroti
Renesance je ale též silně podmíněna rozvojem vědy, protože větší důvěra ve vědecké zkoumání a lidský rozum napomohla posílit sebevědomí člověka, který se mohl lépe oprostit od pravd, které mu předkládala církev. Zmínit musíme zámořské objevy, které úzce souvisí s přírodními a astronomickými objevy a s objevením Ameriky roku 1492. Stačí si připomenout vznik heliocentrické teorie Mikuláše Koperníka nebo teorii Giordana Bruna o nekonečnosti vesmíru, které svým obsahem zajisté otřásly základnou církve.
Významným objevem, zejména pro literaturu, byl objev knihtisku německým vynálezcem a tiskařem Johannem Gutenbergem, protože bylo možné šířit texty o poznání rychleji. Tisky do roku 1500 nazýváme prvotisky, latinsky inkunábule. Využití knihtisku si můžeme všimnout i v českém humanismu, kde ho hojně využívala například Melantrichova tiskárna v čele s Veleslavínem, který je považován za nejčipernějšího humanistického vydavatele.
Přehled autorů renesance a jejich děl
Přestože tato jména nejspíše všichni známe, myslím, že nebude na škodu si je znovu připomenout. Do italské renesance můžeme zařadit Danta Alighieriho s Božskou komedií, Giovanni Boccaccia a jeho lechtivý Dekameron, Francesca Petrarcu spolu se slavným Zpěvníkem, známým také jako Sonety Lauře. Neméně zajímavý je italský spisovatel Niccolo Machiavelli, jehož nejznámějším spisem je politicky laděné dílo Vladař.
Přibližně takto vypadala někdejší renesanční móda
Bezpochyby nejoblíbenějším autorem anglické renesance byl William Shakespeare, jehož díla není nutno představovat. Méně průkopnicky vedle něj působí Geoffrey Chaucer a jeho známé Canterburské povídky. Ve Španělsku se předního místa ujal Miguel de Cervantes Saavedra, když vnesl do literární historie vtipné označení donkichota (postavy se šlechetným úmyslem, která působí směšně). Lope de Vega napsal dramatické dílo Ovčí pramen (Fuente Ovejuna), kde vzbouřená vesnice zabije svého komtura a k jeho vraždě se hlásí jako jeden muž opakováním výrazu „fuente ovejuna“.
Samozřejmě, že k renesančním autorům patří i neméně nadaní Francouzi. Například předchůdce prokletých básníků, Francois Villon, se stal díky svým životním osudům jednou z nejslavnějších literárních osobností na světě. Jeho rozloučení Malým a Velkým testamentem po sobě zanechalo velkou kulturní památku. Nadsázkou si nás podmanil Francois Rabelaise, který ve své knize Gargantua a Pantagruel kompletně zkritizoval a zesměšnil celou středověkou společnost, což je ostatně v dobrém slova smyslu myšlenkou celé renesance.
Renesance v kostce
Je zřejmé, že je renesance výrazným a přelomovým obdobím dosavadního myšlení. Ostatně její vznik se dal po dlouhé době středověku předpokládat. Zájem o Boha se oslabil a do středu zájmu přichází člověk, což je také myšlenkou jednoho z hlavních proudů renesance, humanismu. V dílech autoři zdůrazňují sílu rozumu, upřednostňují individuální zkušenost člověka. Ten má právo svobodně myslet, jednat, vystupovat. Stačí si připomenout ženské postavy Williama Shakespeara. Literáti také získávají s příchodem 14. století větší tvůrčí svobodu.
Zdroj: Vladimír Prokop. Dějiny literatury od starověku do počátku 19. století. Sokolov: O.K.-Soft 2004.
