Jsme ženy. Jsme hrdé, svobodné a jsme hrdé na to, že jsme svobodné. V historii tomu tak ale nebylo. Ne vždy se žena svobodně procházela po zemi. Ve středověku byla předmětem sjednávání míru i mnoha sporů o prvotním hříchu. V tom stejném středověku byla vystavena otázkám, zda je vůbec lidská bytost. Jaké bylo postavení žen v tehdejší době?
Zdroj: sxc.hu
Žena – bohyně, matka, strážkyně krbu, nositelka života a také původce prvního hříchu. Ačkoliv byla žena po celou historii postrkována do mnoha různých rolí, role hlavní, role svobodné a myslící bytosti jí vždycky nepatřila.
Žena byla po celý středověk muži prudce kategorizována napříč všemi sociálními skupinami, ale ať už byla jakákoli, stále o jejím postavení rozhodovalo pouze a jen pohlaví. A mohla být světicí, urozenou paní nebo jen obyčejnou selkou.
A ty, Evo, budeš navíc potrestána tím, že ti bude muž vládnout …
Adam, Eva a úsvit lidstva. Adam byl stvořen jako první člověk, Eva z jeho žebra jako jeho družka. Ten příběh snad každý zná. Je o ráji, o lásce, o stromu s jablky a podlém hadu. A když Eva jablko utrhla a neprozíravě se do něj zakousla, učinila první hřích.
Bůh Adama i Evu potrestal. Evu navíc tím, že zvýšil její utrpení o porodní bolest, syny prý bude rodit v utrpení, její muž jí bude vládnout a nikdy mu nebude rovna. Eva vyhnána z ráje se tak stává hříšnicí podřízenou svému muži, který jako jediný její vládce může hřích ovládat.
Údajná božská slova vytržená z kontextu Bible jsou právě možná tou první příčinou, která dala pochybovačům o ženské roli do ruky relativně nesmyslný argument, který se dal dobře použít na umlčení ženského odporu proti své podřadné roli.
Pokud však může být o nějakém odporu vůbec řeč. To, zda ženy pociťovaly vůli ke svobodě nebo zda mužům odporovat chtěly, bohužel jistě nevíme. O obyčejné ženě z počátku středověku nacházíme obecně velmi málo textů nebo obrazů, ze kterých by se dalo čerpat.
Zdroj: Sxc.hu
Světice Marie nebo hříšnice Eva?
Ať se vám to líbí nebo ne, jistě jste si všimli, že role ženy je do jisté nezanedbatelné míry spojena s křesťanstvím, a to jak v kladném, tak v záporném slova smyslu. První žena – Eva – je nositelkou hříchu. Podle ní jsou také všechny ostatní ženy hodnoceny jako hříšné, smyslné nebo spojené s ďáblem.
Nejednou se zdá, že nejčastějšími pisateli o hříšných vlastnostech žen jsou (paradoxně) mniši a kněží. Ti například ženám vyčítali dlouhé vlasy, jež měly být údajně erotickým dráždičem počestných mužů. Vlasy by dle těchto zapisovatelů měly být zahalovány, aby byl muž od svůdných myšlenek ochráněn. Co vám to připomíná?
Ženy neposkvrněné a čisté
Ne příliš pozitivní názor na hříšné a ďábelské ženy se změnil až ve spojitosti s křížovými výpravami. Ženy se v té době staly těmi, za které stojí bojovat nebo i umírat v bitvách. Láska středověkých rytířů však zůstávala ve většině případů nenaplněná. I když nechci křivdit těm, kteří svou čistou a neposkvrněnou dívku našli.
Ženy byly zkrátka čistými a průsvitnými bytostmi, o které bylo třeba pečovat a které bylo třeba opěvovat. No vzpomeňte si na takové středověké trubadúry, minesengry a jiné… kdákaly.
Jistá úcta k ženám jako bytostem čistým a neposkvrněným sebou přináší také tzv. kurtoazii, kterou bychom v českém kontextu mohli chápat a překládat jako zdvořilost či dvornost. Součástí této dvornosti – tedy vybraného společenského chování – se postupně stává také vybrané chování k dámě, které se tak poprvé zahrnulo k tomu, co tehdejší lidé vnímali jako slušné chování.
Zdroj: Sxc.hu
K nadřazenosti mužů se konečně vyjadřují i ženy!
Rozvíjení teorií o nadřazeném všemocném muži a slabé podřízené ženě se stalo obecně oblíbenou středověkou zábavou. V této spojitosti se objevují i některé dost kontroverzní názory. Například jistý Pico della Mirandola se ve své knize otevřeně ptá: Jsou ženy lidé nebo ne?
Zajímavé také je, že v pozdější době už to nejsou jen páni tvorstva, kteří se vyjadřují k těmto tématům (byť někdy dost radikálně). Konečně do otázky ženství zasahují také samotné ženy, a to nepříliš překvapivě ženy sečtělé a vzdělané.
O osudu žen rozhoduje povaha muže
A jaké je skutečná situace žen? Jsou podřízeny mužům – nejdříve otci, potom partnerovi. Dost často se také stávají předmětem mírového vyjednávání a sňatek se proto stává skoro synonymem míru. O postavení jednotlivých žen nerozhoduje společnost, ale manžel či otec, jeho názor a povaha.
Proto můžeme během středověku a také později v novověku najít mnoho žen, které se podílejí na chodu státu a svým drahým polovičkám stojí neochvějně po boku i při státnických záležitostech.