Stručný a jednoduchý návod, jak napsat slohovou práci? Jednoduchý úkol to není, ale zkusíme vám přiblížit jeden z druhů slohu, a to úvahu.
Na úvaze je nejlepší to, že se nemusíte řídit danou koncepcí, která vás ve většině případů namísto pomoci rozvíjet text spíše svazuje. Jde o vkládání myšlenek chronologicky za sebou, to znamená tak, jak na ně autor přichází. Úvaha od slova uvažovat zahrnuje přesně to, co děláte, když nad něčím přemýšlíte. I úvahu píšete ve škole na zadané téma. Stačí nad ním jen popřemýšlet a rozhodnout se, z jaké strany ho pojmete. Může jít o úvahu zcela smyšlenou, či založenou na nějaké dílčí myšlence. Každopádně se nejedná o popis nějaké věci.
Úvahu lze začít větou: Předpokládejme, že… Zauvažujme nad tímto tématem… Popřemýšlejme… apod. Většinou zaujímáte k tématu postoj, který si zvolíte. Poté se snažíte argumentovat ve prospěch vašeho názoru. Je to takové polemizovaní sám se sebou na určité téma. Jako byste si říkali: „Půjdu na ten večírek, nebo ne? Když půjdu, bude zábava, uvidím své staré známé, ale zase se vrátím pozdě. A když nepůjdu, tak si můžu dodělat úkoly.“ Sami v sobě si také argumentujete, a to se jedná o každodenní život, nikoli o slohovou práci.
Zvládněte maturitní slohovou práci na jedničku. Víme, jak probíhá
V úvaze se často objevují i řečnické otázky. Co je to řečnická otázka? Taková otázka, na kterou autor nechce znát odpověď. Slouží v textu jen k tomu, aby čtenář nad tématem zmíněným před řečnickou otázkou začal trošku uvažovat. Jsou to otázky typu: Jak je toto možné? Může to tak být? Co bychom si o tom měli myslet? Má toto smysl?
Samozřejmě to, jestli řečnické otázky použijete, je na vás. Je také pouze na vás, z jaké strany pojmete téma i to, jakým směrem budete celou práci vést. Neexistuje návod k napsání skvělé úvahy, protože každý uvažuje jinak a chce do práce zapojit různé aspekty.
City, myšlenky, pozitiva i negativa či jen zamyšlení nad tématem povrchně nebo do hloubky.
7+5 tipů, jak psát úvahu. Neplácejte jednu myšlenku přes druhou
Krátká ukázka
Studentka dostala za úkol zpracovat následující citát od G. B. Shawa, a to ve formě úvahy.
„Nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost.“
Co vlastně člověka činí člověkem? Když jsem se kdysi ptala svého blízkého přítele, co si myslí, že v životě dokázal, odpověděl mi: nic. Nezaložil prý firmu, nevydělává dost peněz, nemá vysokou školu. V životě prostě nic nedokázal a připadá mu, že je k ničemu.
Polekalo mě to. Tohle je měřítkem člověčenství? Jestli máme úspěšnou kariéru, tučné bankovní konto a nejvyšší možné vzdělání? Napadlo mě, že v tom případě můžeme zůstat klidní, takových lidí je dostatek.
Ale neuvažuje mnoho z nás podobným způsobem jako můj přítel?
Protože pravdou je, že ve světě nevidomých se stáváme hluchými a mezi hluchými si zakrýváme oči, jen aby se nás nedotklo neštěstí druhých. Mezi námi a světem zeje hluboká propast a pokusit se k ní byť jen přiblížit, znamená riskovat, že do ní spadneme. Jsme izolovaní ve svém malém bezpečném ráji a všechno ostatní pro nás představuje peklo.
Nemám v úmyslu generalizovat ani soudit. Ale nestačím se divit, jak lidem kolem mě pramálo záleží na dění kolem nich.
Volby do evropského parlamentu, globální oteplování, výstavba radaru, parlamentní volby, šrotovné, otázka euthanasie a mnoho dalších témat – tato problematika dokázala v mých známých vyvolat jen dva druhy reakcí. Totiž, buď je jim to jedno, nebo zpravidla odpapouškují veřejně uznávaný názor, který posléze nedokážou podložit jediným argumentem.
Proboha, jak si můžou lidé tolik na všechno stěžovat, když je to zjevně nezajímá?
Jen nutit lidi k přemýšlení je třeba. Opravdu? Kdo tedy studuje vysoké školy? Kdo je tou intelektuální elitou našeho národa?
Možná je to v povaze lidí, naříkat na všechno a na všechny.
Zajímá mě pouze, zda je tato lhostejnost a nechuť se nad věcmi upřímně zamýšlet celosvětovou, nebo víceméně lokální záležitostí.
Pokud tento virus ignorantství řádí jen v Čechách, snad abych emigrovala.
(text byl publikován se svolením autorky)
2 fotky 
