Popis kamaráda, cesty do školy, plyšáka, pokoje. Tak nějak podobně zněla většina zadání prvních slohových prací už někdy ve třetí třídě základní školy. I když se zdá, že takovou banalitu, jako je popis, zvládne každý, měli bychom dodržovat několik pravidel, která nám naše literární úsilí dokážou hodně ulehčit.
Stylistika o popisu říká, že je to slohový útvar, ve kterém popisujeme tvory, věci, různé činnosti a přírodní děje, a naším úkolem je vystihnout jednotlivé části popisovaného objektu, jejich vlastnosti a vzájemné vztahy. Popis dělíme na prostý, odborný a umělecký, tzv. líčení.
Jak na to?
Teď už ale dost suché teorie. Pojďme si říct několik praktických rad, které vás k úspěšnému a čtivému popisování dovedou.
Držte se jednoduchosti a dodržujte logickou stavbu. Mějte vždy na paměti, že vaše pero musí psát přesně tak, jako by chtělo vést čtenářovy oči. Neskákejte proto od jednoho k druhému. Oči si také nejprve komplexně prohlédnou kamarádův obličej, pak se zaměří na velký nos a až potom si všimnou šaškovských bot na nohou.
Pokud máte za úkol popsat podzimní procházku lesem, nebojte se popustit uzdu fantazii. Zcela jistě se vám z fádního a unylého popisu vyklube líčení, chcete-li subjektivně zabarvený popis. Nebojte se proto lehké dávky patosu, domýšlejte si, hledejte neotřelá a trefná přirovnání, buďte lyričtí. Zkuste uvažovat nahlas. Jako byste nechtěli čtenáři jen popsat, co vidíte vy, ale také nabídnout vaše asociace, které vám s pohledem na barvící se listí a shánčivá zvířátka vyvstanou. Abyste text oživili, můžete také vložit přímou řeč. Jak se asi cítí unavená podzimní příroda, co napadá ptáčky táhnoucí na jih?
Určete si téma předem
Než začnete psát, načrtněte si rámcově osnovu. Nemusí být příliš konkrétní, poslouží vám jen k tomu, aby se vám text příliš nerozplizl a držel si nějaký tvar. V učitelském podání je to ten nenáviděný úvod, stať a závěr, který většina z nás vždy dopisovala až na závěr, podle toho, co vlastně v textu bylo. To je k ničemu. Přitom si stačí jen dopředu říct, jaké myšlenky chceme zahrnout, a vůbec nevadí, pokud se od nich nakonec odchýlíme (tato poučka platí daleko více například u úvahy, vypravování či eseje).
Čleňte do odstavců
Ačkoliv to zní jasně, až hloupě, spousta žáků na odstavce zapomíná. Stránkový, jednolitý text pak působí odpudivě a čtenáře jeho forma většinou odradí (stejně fungují dnes i noviny). Že si nejste jistí, jak správně text dělit? Každý odstavec by měl mít svoje téma. Nemíchejte proto popis psacího stolu ve vašem pokoji s popisem knihovny. Držte se zásady co odstavec, to myšlenka a nemůžete udělat chybu.
Nepozornost to celé pokazí
Pozor na chyby! Pravidlo, které platí, ať píšete cokoliv. Bohužel, čím víc je omílané, tím méně se dodržuje. Nezapomínejte, že ani oblíbený korektor ve wordu není neomylný. Naopak, může být i na škodu. Jak víte, některá slova nezná a přepíše je a vám tak mohou vznikat zcela nesmyslná spojení. Je také dobré si text vytisknout na papír a znova přečíst. Je totiž praxí ověřené, že na papíře si všimneme chyb snadněji, než na monitoru našeho počítače. Pokud si nejste jisti pravopisem, mrkněte do pravidel nebo do velmi dobře zpracované jazykové příručky na webových stránkách Ústavu pro jazyk český.
Chcete-li být v psaní textů dobří, přepisujte, kontrolujte, vymýšlejte, škrtejte a inovujte, dokud nejste sami se sebou opravdu spokojeni, a nebojte se přijmout kritiku.
Topzine.cz pro vás samostatně zpracoval také odborný popis!
2 fotky 
