„No, to mi teda vyprávěj!“ jistě občas slyší každý z nás. A co pak děláme? Vyprávíme. Zkusme tedy slova přenést na papír. Někdy to není těžké, jen znát záchytné body. Tak se na ně pojďte podívat a pak už jen vyprávějte.
Každý slohový útvar má své zákonitosti. Víte-li, že nejste zrovna mistři pera, dodržte několik rad. Hned ze začátku si jasně stanovte téma, přemýšlejte o něm a dělejte si poznámky. Až pak to napište!
Vypravování udává buď celý příběh, řadu událostí, anebo jen událost jednu samotnou. Důležité je držet se logické a časové posloupnosti.
Příběh a samotný děj může být vymyšlený. Pokud neoplýváte fantazií, není zakázáno vypravovat vlastní zážitky, podle pravdy. Ale stačí se inspirovat nějakou oblíbenou pohádkou. Ladění příběhu může být romantické, veselé, tragické, komediální. Co vám zrovna přijde vhod.
Vypravování v sobě skrývá i jiné slohové útvary. V příběhu můžeme popsat jistou osobu a hned se nám vyklube popis. Můžeme někoho charakterizovat nebo použít prostě sdělovací styl, úvahu i líčení. Vše ale v menší míře, aby vypravování zůstalo vypravováním.
Děj by měl jít paralelně za sebou. To znamená, že na začátku přiblížíme čtenáři vyskytující se postavy, prostředí a základní, prozatímní děj. Postupně vytváříme zápletku a stupňujeme napětí. Mělo by dojít ke kolizi neboli střetnutí (konfliktu) a k jeho řešení. Pokud se vrhnete do experimentu a rozuzlení prozradíte hned v úvodu, měli byste si být jisti v kramflecích. Pokud nemáte s psaním dost zkušeností, držte se raději jistoty.
Buďte zajímaví, čeština nemá jen podstatná jména a slovesa
Používáme veškeré slovní druhy, především podstatná jména a slovesa, ale i slova citově zabarvená a zvolací otázky. Možností je mnoho. Tento slohový útvar nám vlastně říká, že vyprávíme to, co už se stalo. Používáme tedy minulý čas, který prokládáme přímou řečí. Je lepší volit kratší a jednodušší věty a také se může použít přirovnání.
Zakončení vyprávění by mělo být poučné nebo spíše zobecněné. Příběh může končit špatně i dobře. Vždy ale musí mít nějaký cíl.
Tak jako u každého písemného projevu platí pravidlo více očí a následné kontroly. Nebojte se požádat kamaráda nebo sourozence, aby se na vámi napsaný příběh podíval. Vy už ho znáte, ostatní ale mohou odhalit nelogičnosti a nejasnosti. Vy sami nechte příběh uležet a nešijte ho horkou jehlou večer před odevzdáním. Když si na psaní najdete čas a opakovaně si je přečtete, na příběhu a stylu se to projeví.
Jak napsat osnovu? Přinášíme zaručený návod pro každou příležitost
Ukázka: Na plese (dramatické vypravování)
Těšila jsem se, až ho znovu spatřím. A toho dne byl Tomáš velice atraktivní. Černý oblek doprovázený bledě modrou košilí a růžovou kravatou sice moc ideální nebyl, přesto z něj něco vyzařovalo. Blížila jsem se k němu s myšlenkou polichocení, vzápětí jsem však neměla slov.
„Dneska jsi opravdu okouzlující, Tome!“ zaslechla jsem od té nové princezničky. Proč se kolem něj tak motá? Nechápala jsem. Ani mi ji nepředstavil. Viděla jsem jen jeho rozzářené oči a mé oči to dohnalo k pláči.
„Kristýno, kde se touláš? Skoro hodinu tě tu hledám,“ povídal Tomáš. Já se zmohla jen na to říct mu, ať si jde hledět své nové přítelkyně. Že mě už asi nemá rád.
„Kdy jsi mi naposledy řekl, že mě miluješ?“ zeptala jsem se. Tomáš nahodil nechápavý výraz v obličeji a odešel.
Myslela jsem, že je opravdu konec. Šla jsem s ním jako doprovod a on si našel jiný. Pro mě to znamenalo odchod domů. Můj pláč ale dlouho nevydržel.
Po půlnoci někdo zvoní. „Tomáš!“ vyhrklo ze mě. Snad jsem byla znovu šťastná, snad jsem se obávala. „Kristýnko, co mi to děláš? Co se stalo?“ mluvil smutně. Když jsem se konečně odhodlala vše mu vyčíst, začal se smát.
„To myslíš mou sestru? Vždyť jsem ti o ní povídal, že žije v Anglii a jak se těším, až se s ní znovu uvidím. Jen v tom shonu a u příprav plesu jsem ti to opravdu nestihl říct.“
Ulevilo se mi a zároveň jsem si vše vyčítala. Omluvila jsem se mu a rychle ho poslala užít si oslavu s kamarády. Tomáš se také omluvil a řekl, že mě doopravdy miluje.
