Zvládáte už dobře zachytit proporce obličeje, přesto je skutečné lidské tváři stále na hony vzdálený? V dnešním dílu seriálu o kreslení se poučíte, jak do detailu vykreslit lidské oko, nos nebo ústa.
Než se po načrtnutí základního tvaru a rysů obličeje vrhnete na detailní vykreslování, podívejte se na svou skicu s odstupem a snažte se zhodnotit, zda je vše na svém místě. Důkladné stínování už totiž později dost těžko odstraníte, zvlášť jedná-li se o kresbu tužkou. Všechno je v pořádku? Dobrá, můžeme tedy pokročit dál.
Jak si poradit s okem?
Ne nadarmo se říká, že oko je okno do duše: bez správně zachycené jiskry bude váš portrét vždy mdlý a odlidštěný. Pokud se nechcete trápit s proměnlivým světlem, případně netrpělivostí živého modelu, opět můžete jako předlohu využít kvalitní fotografii. Více než předtím ale dbejte na to, aby byla v dostatečném rozlišení, jinak se totiž může stát, že si budete muset některé detaily domýšlet.
Při kreslení oka musíte vycházet z jeho anatomické stavby. Bulva sama o sobě je kulatá a její vyboulení můžete nejlépe pozorovat při pohledu z profilu, je však snadno viditelné i zpředu. Dále je důležité uvědomit si překrytí oka horním i dolním víčkem. Počítejte nejen se záhyby okolo bulvy, ale i s tloušťkou kůže víček: tu tvoří vzdálenost od bulvy k místu, odkud vyrůstají řasy. Oční bělmo vždy zůstat bílé nemusí, naopak zornička by měla tvořit nejtmavší místo oka a často i celého obličeje. Dodává totiž očím dostatečnou hloubku.
Znázornění lesku v oku. Zdroj: Kreslíme portréty
Důležitým a mnohdy opomíjeným prvkem je zobrazení lesku v oku. Existuje pro to celkem jednoduché pravidlo, ilustrované na obrázku: jelikož je rohovka vlhká a lesklá, světlo, které na ni dopadá, se odráží a vytváří zřetelný záblesk. Část světla ovšem rohovkou naopak proniká a osvětluje duhovku na protilehlé straně. Snadné, a přesto efektní!
Vždy se snažte dobře vypozorovat, co je na předloze skutečně zobrazeno, a nebojte se pokusit přenést na papír i detaily, které vám zprvu budou připadat složité. Zjednodušením si práci neulehčíte, naopak. Myslete i na správné zakreslení stínu: ten při určitém typu světla může dopadat i na bělmo, takže se nejsvětlejším místem stane například dolní víčko nebo právě odlesk v duhovce.
Nakreslit nos je snadné
Nos jako nejstabilnější obličejový rys je zásadním tvůrcem podoby obličeje, jeho kresby se však nebojte. Klíčem k věrnému zobrazení je opět správné nastudování předlohy.
Kresba nosu z různých pohledů. Zdroj: Deviantart.com
Jako první si všimněte, že nos se od kořene směrem ke chřípí více či méně rozšiřuje. Jeho základní tvar se skládá ze tří ploch: dvou bočních, jak nos přechází v tváře, a jedné přední. Ta bývá obvykle nejvíce osvícena, zůstane tedy nejsvětlejší; pro boční plochy pak platí, že na jednu vždy padá více stínu než na druhou.
Náročnost vykreslení špičky nosu a chřípí záleží na jeho tvaru. Nosní dírky jsou nejtmavším místem nosu a nezapomeňte vystínovat také špičku. Velmi výrazná špička nosu ale častokrát přidává modelu na věku, dávejte si tedy pozor především při zobrazování žen a dětí.
Ústa a rty
Ať už má váš model jakýkoliv tvar rtů, jejich obrys získáte postupně; začít byste měli načrtnutím linky úst. Ta bude zároveň i nejtmavší a poslouží vám jako záchytný bod. Většina lidí má horní ret užší než dolní, logicky je na něm tedy i méně místa pro dopadající světlo.
Realistickému vzhledu úst pomůže tmavá linie horního rtu. Zdroj: Deviantart.com
Zkuste si po vzoru obrázku lehce vystínovat pouze horní ret a pod dolním zakreslit dolíček nad bradou. Sami zjistíte, že detaily rtů už jsou teď jen na vás; prostorový vzhled úst je nyní již z velké části zaručen. Při kresbě z profilu hlavně nezapomínejte, že koutek úst leží v přímce s oční zorničkou!
Pokud se váš model usmívá s odhalenými zuby, nejtmavší místa nakreslete v koutcích a na chrupu se stínem spíše šetřete. Příliš ztmavené zuby totiž těžko udělají dojem zářivého úsměvu.
Právě tato a další zásadní chyby budou tématem dalšího dílu našeho speciálu. Co dělá při kreslení portrétu největší problémy vám? Napište nám to do komentářů!