4 fotky 
Vydali jsme se s partou kamarádů na kratší výlet do Švédska, abychom pro vás zjistili, co od něj můžete očekávat a jaké možnosti tato severská země nabízí. První zastávka byla u jezera Vänern, kde jsme si zarybařili.
Večerní pohled na jezero je úchvatný, Foto: Jakub Hajný, Topzine.cz
Na Wikipedii se toho o Švédsku moc nedočtete, ostatně jako o všem, co není naše, nebo u nás v republice. Zjistíte, že tamní historici mají už nějakých pár století problém, protože nedokážou s přesností na dvě stě let určit vznik švédského státu.
Pokud vás však tento nedostatek neodradí, dozvíte se informace, bez kterých by byla vaše cesta na sever takřka polovičatá. Tak například:
- švédským nejrozšířenějším mužským jménem je Erik
- švédština není jediným úředním jazykem, protože kromě ní lze používat v rámci regionů i jeden z pěti jazyků oficiálně schválených parlamentem
- ve Švédsku je každá vesnice s minimálně 200 obyvateli považována za město
Dokonce narazíte i na fakt, že plodnost v zemi kolísá okolo 1,9 dítěte na ženu v plodném věku, čímž je sice Švédsko na předních příčkách v přírůstku obyvatelstva v Evropě, ale v podprůměru na světě.
Základ je být zvědavý a mít plán
Příroda ve Švédsku je ohromující, Foto: Jakub Hajný, Topzine.cz
Do Švédska jsme se zajeli podívat, abychom to všechno viděli na vlastní oči. Sebrali jsme pruty, nastartovali auto a vyrazili směr Rostock. Po pár hodinách jsme za sebou měli Německo a čekali na trajekt do Dánska. Dánské království jsme projeli cobydup, za tři hodiny jsme už celí nedočkaví čekali na trajekt, který nám měl pomoci překonat přibližně deset kilometrů studeného moře.
Konečně jsme stanuli na švédské půdě!
Jediné, co mi kazilo náladu, byla postupující noc, kvůli které jsem se nemohl věnovat pozorování kouzelné okolní krajiny. Čapkova Cesta na sever mi teď byla k ničemu a k celkové pohodě už vůbec nepřispělo, že jsem jako navigátor musel tlumočit nesrozumitelné výlevy GPS navigace řidiči.
Nevím proč, ale na švédských dálnicích je maximální povolená rychlost jen 110 km/h, a to mají dálnice na rozdíl od nás hezké a nerozbité.
Po dalších pěti hodinách jízdy jsme dorazili na místo – k jezeru Vänern do chatky k dědkovi, jak byl náš hostitel přátelsky pojmenován.
Hlavní náplň – rybaření
Na místo jsme dorazili někdy kolem půl třetí ráno. Po vynošení všech věcí z auta do pokoje jsme padli do postelí. Druhý den ráno jsme si ještě z proviantu z domova udělali snídani a vyrazili na rybolov. Nikdy předtím jsem ryby nelovil, ale po shlédnutí snímku Svéráz národního rybolovu jsem v tom měl jasno. Stačí nahodit, trochu s tím ve vodě zatřepat a máte rybu. Jenže ejhle, ono to není tak snadné, jak to vypadá.
Pohled na jezero Vänern, Foto: Jakub Hajný, Topzine.cz
Sumec nebo zelenina?
Postupem času jsem se přestal věnovat rybaření a začal se rozhlížet po okolí, což se mi jevilo jako méně náročná a zároveň příjemnější kratochvíle. Stačilo se podívat kamkoliv a ponořil jsem se do snění o prvních zaoceánských vikingských plavbách. Takto jsem si vždy chvíli snil, dokud mě někdo neprobudil s křikem, že má na háčku minimálně tří kilometrového sumce. Z očekávaného úlovku se nakonec vyklubala dále popisovaná zelenina. S naší šikovností se bohužel stejná situace opakovala docela často.
Zelenina byla vlastně chaluha, která se tvářila jako ryba. Smysl jejího konání jsme nepochopili. Na druhou stranu jsme se za své úlovky začali časem stydět, takže se soutěžení pomalu přesunulo ze soutěžení o největší rybu do soupeření o nejlepší zeleninu. Žít v pravěku, jsou z nás jistojistě vegetariáni.
Po obrovském jezeru Vänern, které je svou rozlohou třetí největší v Evropě, jsme cestovali na lodičkách vybavených motorem. Na svého svěřence jsme byli tak těžcí, že nás s nákladem zeleniny sotva dovezl zpátky na břeh.
