4 fotky 
Když jsem včera vstoupila do Rezidence primátora Prahy, ihned jsem poznala, že budu účastníkem výjimečné události. Zatímco fotografové zaměřovali objektivy svých aparátů na letošního laureáta Ceny Jaroslava Seiferta Jáchyma Topola, společensky oblečení lidé si sedali na poslední volné židle v sále. Nezbyla ani jedna, naopak by jich ještě pár bylo potřeba.
Jáchym Topol s Romanem Pospíšilem, Foto: Aneta Štefánková
Úvodního slova se chopila Lejla Abbasová, která provázela celým programem. Aby se všichni pozvaní hosté, kteří do Rezidence vstoupili z přeplněného centra Prahy, dostali do sváteční nálady, pozvala Lejla na pódium vokální duo Two voices. Netypicky otextovanou Humoreskou Antonína Dvořáka zpěvačky pomyslně zahájily večer patřící Jáchymu Topolovi, kterého Nadace Charty 77 za novelu Chladnou zemí ocenila Cenou Jaroslava Seiferta.
Jak by si Seifert poradil s SMS?
Od této chvíle se na pódiu střídal jeden gratulant za druhým. Jako první dostala slovo náměstkyně primátora Prahy Marie Kousalíková, která začala Topolovým výrokem: „Kniha je úžasná věc. Ona jen tak leží, ona je potichu, leží a čeká, až ji člověk zvedne nebo nezvedne.“ Reagovala tím na dnešní moderní a uspěchaný svět, ve kterém se myšlenky zhmotňují pouze v textových zprávách nebo emailech. „Ještě že pořád existují lidé, kteří jsou schopni psát víc než oznamovacím způsobem,“ pravila Kousalíková a pohlédla na Topola.
Jáchym Topol přijímá dary od náměstkyně primátora Prahy Marie Kousalíkové, Foto: Aneta Štefánková
Na její místo poté na vozíčku přijel František Janouch, který sám sebe označil za ideového otce Ceny. Kromě ní založil i Nadaci Charty 77, která Cenu už pětadvacet let udílí. Stejně jako jeho předchůdkyně krátce hovořil o historii, vyzdvihl z ní ale fakt, že je Jáchym Topol nejmladším laureátem.
První verše do Toshiby
Zakladatel Ceny Jaroslava Seiferta František Janouch, Foto: Aneta Štefánková
Po formálních záležitostech se František Janouch pustil do vyprávění. „Bylo to v prosinci roku 1988 v New Yorku u příležitosti 40. výročí schválení Všeobecné deklarace lidských práv,“ začal. Topol tam zastupoval Václava Havla, přiletěl ale nevhodně v teniskách a ošoupaných kalhotách. František Janouch s Karlem Schwarzenbergem mu tenkrát koupili oblek. Včetně bot a kravaty. (Jáchym Topol to o pár minut později k překvapení všech přítomných potvrdil.) Kromě oblečení Janouch Topolovi věnoval i notebook, do kterého mladý básník ihned napsal několik básní. Neuměl je ale uložit, proto tuto činnost přenechal svému dárci, který básně pro jistotu zálohoval ještě na staré diskety. „Při přípravě na dnešní výstup jsem provedl geologický průzkum a našel jsem soubor První verše do Toshiby.“ Takže Jáchym Topol od Františka Janoucha včera obdržel netradiční dar – flashku se svými starými verši.
Hlavní postava večera toho dostala více. Diplom, od generálního partnera Ceny Pioneer Investments šek na 250 tisíc korun, pamětní minci hlavního města Prahy a obraz malíře Emanuela Ranného. A samozřejmě spoustu gratulací.
Gratulace a děkování
Veřejně gratuloval například předseda poroty Jiří Brabec, který připomněl, že o vítězi rozhodli jednohlasně, nebo Roman Pospíšil, který zastává post předsedy představenstva investiční skupiny Pioneer Investments.
A jak zněla slova samotného Jáchyma Topola? Po seifertovsku. „A v té prokleté voliéře Čech, rozhazoval svoje básně jako kusy krvavého masa a ptáci se báli,“ vědomě s chybami, ale s omluvou odrecitoval část Seifertovy básně. A stejně jako v knize Chladnou zemí poděkoval třem mužům (Ivanu Klímovi, Arnoštu Lustigovi a Tomáši Kostovi), včera poděkoval třem ženám – manželce Báře a dcerám Josefínce a Marii. „Snášejí mou nepřítomnost, když odjedu a píšu knihu, ale snášejí především mnou přítomnost.“
