Asi nejpůsobivější z děl Jacka Londona Tulák po hvězdách uchvátí nejednoho čtenáře. Příběh inspirovaný životem nevinně odsouzeného vězně vyšel poprvé v roce 1915.
Autor: Marián Luha, Topzine.cz
Jde vám o silný čtenářský zážitek, který ve vás zanechá hluboký dojem ještě dlouho poté, co jste knihu dočetli? V tom případě vás Tulák po hvězdách rozhodně nezklame. Nepočítejte však s výlety do vesmíru a putováním po galaxii, jak by si mohl někdo mylně vyložit název knihy.
Odsouzen na smrt
V cele smrti očekává usvědčený vrah Darell Standing svůj trest. Jednoho dne uhodí bachaře a je zavřen na samotku. Jako výchovný prostředek využívají místní dozorci svěrací kazajku, která má způsobovat ta největší muka. Standing se však od svého spoluvězně naučí způsob, jak během mučení opustit své tělo. Každý den si způsobuje malou smrt a navštěvuje své minulé životy. Prožívá to, co už kdysi prožil. Darell Standing pozná, že je tak svobodný, jak svobodná je jeho duše. Svou popravu příjmá s očekáváním nového, dobrodružného života.
Ať už v těle středověkého rytíře, bojujícího o srdce dámy, nebo ztroskotaného mořeplavce, ukrývajícího se v jeskyni na pustém ostrově, prožívá Darell Standing všechny své životy s nesmírnou intenzitou a vášní.
Kniha není žánrově jednotná. London zabrousí do mnoha literárních žánrů a vytvoří tak velmi rozmanité dílo. Jednotlivá dobrodružství ze Standingových výletů po minulých životech jsou psána rozdílnými formami. Někdy jako vyprávění, jindy za využití ich-formy nebo také bajky.
Obvyklá bolest, působená svěrací kazajkou, byla v mém těle, ale má mysl byla tak netečná, že jsem si už neuvědomoval bolest o nic víc než podlahu pod sebou nebo zdi okolo. Nikdo nikdy nebyl v příhodnějším stavu mysli a ducha pro takový pokus. Rozumí se, že jsem za to měl co děkovat své naprosté slabosti. Ale bylo v tom ještě něco víc. Dlouho jsem se školil, abych dovedl zapomínat na bolest. Neznal jsem pochyby ani strach. Zdálo se mi, že celým obsahem mé mysli je naprostá víra v její převahu. Tato netečnost mi připadala téměř jako sen, a přece působila svým způsobem kladně, takřka až k vrcholu exaltace.Začal jsem soustřeďovat svou vůli. I tehdy tělo ztrácelo citlivost a trnulo následkem ztráty oběhu krve. Upjal jsem svou vůli k malíčku na pravé noze a umínil jsem si, že tento prst musí v mém vědomí přestat žít. Umínil jsem si, že tento prst zemře – že zemře, pokud jde o mne, který jsem jeho pánem a něco zcela jiného než on. To byl nejtěžší zápas. Morrell mě upozornil, že to takové bude. Nebyl tu však ani stín pochybnosti, která by narušovala mou víru. Věděl jsem, že ten prst zemře, a poznal jsem, kdy umřel. Umíral článek po článku, přinucen mou vůlí.
Jack London se pokusil kritizovat tehdejší špatnou situaci ve věznicích. Kruté zacházení a nelidské podmínky, které vylíčil ve své knize, šokovaly širokou veřejnost. Díky bouřlivé reakci na toto Londonovo dílo byl propuštěn z věznice v San Quentinu nevinně odsouzený Ed Morell, který se také stal inspirací pro tuto knihu.
I když téma cestování do minulých životů není v literárním světě žádnou novinkou, dílo Jacka Londona provází neobvyklá myšlenka, že naše minulé životy utváří naši duši a činí nás tím, kým jsme. Veškeré prožitky z minulých životů zůstavají v naší duši, která si je pamatuje a tím se utváří. V průběhu knížky se můžete zamyslet jednak nad situací ve věznicích, ale stejně tak nad podstatou lidské duše. Rozhodně ji doporučuji přečíst všem, kteří se rádi nechávají inspirovat novými myšlenkami a zcela originálními názory.
