Kerouacův román Dharmoví tuláci vypráví o životě beatníků ovlivněných buddhismem. Je svědectvím o divokých večírcích i tichých meditacích, snaze pochopit podstatu života a zároveň si jej naplno užít.
Jack Kerouac patří k nejvýraznějším představitelům beat generation. Narodil se roku 1922 v malém městě v Massachusetts. Na jeho život a literární tvorbu měla zásadní vliv smrt staršího bratra Gerarda. Ten ho svým náboženským zaměřením nasměroval k zájmu o duchovno. Na střední škole hrál americký fotbal, ale po úrazu začal hodně číst a rozhodl se stát spisovatelem.
Byl velmi plodným autorem, v letech 1953–1957 napsat dvanáct knih. Jeho nejznámější román Na cestě (poprvé vyšel v roce 1957) bývá označován jako bible či manifest beat generation. Dalšími Kerouacovými díly jsou například Satori v Paříži, Podzemníci či Vize Codyho.
Beat generation (v překladu zbitá generace) je označení pro skupinu amerických spisovatelů a básníků 50. let. Společný jim byl především bohémský způsob života, který se projevuje i v jejich tvorbě. Snažili se odpoutat od konzumního způsobu života, kariéry, namísto toho cestovali stopem či pěšky napříč Státy, experimentovali s drogami, zajímali se o východní náboženství a filosofii. Šokující upřímnou výpovědí a novými literárními prvky ovlivnili moderní literaturu druhé poloviny dvacátého století. K nejznámějším představitelům patří vedle Kerouaca William S. Burroughs, Allen Ginsberg a Charles Bukowski.
Autobiografický román Dharmoví tuláci Jacka Kerouaca vyšel poprvé v roce 1958. Napsal ho na základě objednávky nakladatelství, které vydalo jeho úspěšnou knihu Na cestě. Dharmoví tuláci mapují Kerouacův život v rozmezí jednoho roku – od září 1955 do srpna 1956. Hlavními motivy celé knihy jsou především výpravy do hor, cestování stopem, bouřlivé oslavy, ale také rozhovory o buddhismu a hledání smyslu života.
Hlavními postavami knihy jsou Ray Smith (Jack Kerouac) a Japhy Ryder (Gary Snyder). Kromě nich se v knize pod přezdívkami objevují i další beatníci. Své přátele Kerouac označuje jako dharmové tuláky – spojení, které vymyslel Gary Snyder. Dharma znamená v buddhistické nauce cestu, ve smyslu cesty za pravdou. Dharmovými tuláky jsou v knize ti, kdo se zajímají o buddhismus, praktikují meditace a hledají podstatu života, často se toulají v přírodě a tráví čas mimo civilizaci.
Od divoké pitky do ticha horských vrcholů
Příběh Raye začíná jeho cestováním po Spojených státech na plošinách nákladních vozů, kde se setkává s dalšími tuláky. Má namířeno za svým přítelem Japhym Ryderem. Společně s ním navštíví legendární beatnické čtení v sanfranciské Six Gallery, divoký večírek plný nevázaného veselí a alkoholu. Tato akce se do historie literatury zapsala tím, že na ní Alvah Goldbrook (Allen Ginsberg) poprvé přečetl svoji báseň Kvílení.
Pro celou knihu jsou typické kontrasty mezi divokými jízdami, nespoutaností, sexuálními orgiemi na jedné straně, a tichými rozhovory, chvilkami samoty a přemýšlení o podstatě života na straně druhé.
Bouřlivou noc tak střídá klidná návštěva u Japhyho, který právě překládá báseň čínského mudrce. Rozhovor o jeho poezii a životě vyústí v rozhodnutí, že se společně vypraví do hor – rozhodnou se vylézt na Matterhorn. Mezitím ještě Ray zažije buddhistický sexuální obřad jab-jum společně s několika přáteli a Japhyho přítelkyní Princeznou.
Beatníci se zajímali o východní filosofii a náboženství, především buddhismus. Foto: Barbora Babčanová, TOPZINE.cz
Pro Raye jde o první výpravu do hor a stává se pro něj zásadním zážitkem. Během cesty naslouchá moudrému Japhymu, učí se od něj pokoře a vděčnosti. Samotný výstup na vrchol hory se pak pro něj stává určitou katarzí. Sáhne si na dno svých sil – rozhodne se počkat pod vrcholem Matterhornu a odmítá jít dál.
Nakonec však nabere energii a zažije osvícení, chvíli, kdy si uvědomí, že „z hor se nedá spadnout“. Přestane se bát a společně s Japhym z vrcholu seskočí.
Styl Kerouacových románů bývá označován jako tzv. spontánní próza. Vypráví v 1. osobě množného čísla. Jde o spontánní zpověď osobních pocitů, myšlenek a zážitků. Ty nejsou strukturovány do příběhu, ale volně řazeny za sebe. Často používá nespisovná slova a přímou řeč, která umocňuje dynamičnost jeho knih.
Po návratu z Matterhornu se Ray rozhodne nakoupit si výbavu pro další túry a cestovat. Během přípravy na cestu se setkává se svými přáteli a diskutuje s nimi o tom, jak skvělé je žít v osamocené přírodě, bez zbytečných civilizačních vymožeností jen s tím, co člověk skutečně potřebuje. Zdůrazňují především svobodu, nezávislost na práci a penězích, všechny beatnické ideály.
Buddhistické meditace a transcendentální vize
Kerouac se pak sám vydává na cestu. Zažívá pocity štěstí i smutku z osamění. Díky stopování se potkává se zajímavými lidmi, se kterými vede hluboké rozhovory o životě. Cestu zakončuje o Vánocích v domě své matky.
Zůstává u ní celou zimu a jaro, věnuje se meditacím v lese, píše básně a kromě rodiny se s nikým nestýká. Dochází k zásadnímu poznání, že „všechno je prázdný, ale probuzený“, neboli – uvědomuje si, že vše kolem nás je jen produktem naší mysli. Jeho meditace ho nakonec přivedou až k transcendentálním vizím, pomocí kterých dokáže vyléčit nemoc své matky.
Po Japhyho odjezdu do Japonska se Ray rozhodne strávit léto jako hlídač požárů v horách Desolation Peak. Vyrovnává se s nepřízní počasí, samotou a strachem (tomuto období věnoval samostatnou knihu, v češtině vyšla jako Andělé pustiny). Román končí poetickou scénou. Ray odchází z hor a loučí se s nimi modlitbou, ve které vyjadřuje vděk nejen chatě a horám, ale také Japhymu, který na něj měl zásadní vliv.
Stále aktuální otázky o způsobu našeho bytí
Dharmoví tuláci jsou autentickou zpovědí Kerouacových zážitků a informují o způsobu života i myšlení představitelů beat generation. Patří k jeho filosofičtějším dílům. Přestože vznikli před více než padesáti lety, otázky v nich nastolené jsou stále aktuální – ať už jde o hledání štěstí ve světě založeném na materiálním vlastnictví či potřebu člověka upínat se k něčemu duchovnímu.
…tohle je postoj barda, bláznivýho zenovýho básníka starejch stezek pustinou, rozumíte, to celý je prostě svět plnej tuláků s ruksakama na zádech, dharmovejch tuláků, který odmítaj souhlasit s všeobecným požadavkem, aby spotřebovávali všechno, co se vyrobí, a museli proto pracovat, aby měli tuhle výsadu konzumovat, všechny tyhle sračky ve skutečnosti nikdy nechtěli, jako ledničky, televize, auta nebo přinejmenším aspoň ty nový luxusní káry, tukový oleje na vlasy, deodoranty a všechny ty hovadiny, který po týdnu stejně nakonec najdete v popelnici, tyhle všichni jsou totiž uvězněný v systému, kterej se skládá z práce, výroby a spotřeby, ale já mám takovou představu parádní ruksakový revoluce tisíců a nebo možná i milionů mladejch Američanů, který se tu budou toulat s batohama na zádech, budou se chodit do hor modlit, rozesmívat děti a těšit starý lidi.
Zdroj: KEROUAC, Jack: Dharmoví tuláci. Praha: Maťa, 2002.
