K nevšednímu zážitku očima bezejmenného hrdiny zve čtenáře Jáchym Topol ve své zatím poslední próze s názvem Chladnou zemí, za niž získal Cenu Jaroslava Seiferta udílenou Nadací Charty 77.
Stále úspěšnější Jáchym Topol, Foto: Kateřina Ciborová, TOPZINE.cz
I tentokrát (a naposled, slibuje sám Topol) se ve svém díle vyrovnává s pohnutou historií 20. století prostřednictvím hrdiny-vypravěče, který neoplývá zvláštními vlastnostmi a z podstaty své determinace neprožívá ani hluboké lidské emoce.
Jáchym Topol (*1962) patří mezi významné spisovatele současnosti, a to nejen pro svůj stylotvorný přínos české literatuře. Spoluzaložil Revolver Revue a týdeník Respekt. Před rokem 89 se pohyboval v undergroundu i mezi intelektuály, pomáhal šířit samizdatovou literaturu a ve jménu lidské svobody podnikal i nebezpečné cesty s kontrabandem přes hranice. Nejznámější Topolův román Sestra byl roku 2008 zfilmován. Jeho raná básnická tvorba je spjatá s kapelou Psí vojáci.
Měl bezstarostné, hrami vyplněné dětství v Terezíně, významném to pietním městě spojeném s druhou světovou válkou. Jeho životní prostor měl jasné hranice: Netrpělivě jsem vyhlížel ceduli s nápisem SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK, která po celý můj život označovala nejzazší stanoviště kozího stáda, ale teď zmizela, nebyla tu, okrajem hradeb se stalo dlouhé, rozmoklé pole (…).
Vrátíme vám minulost
Hle, mám cizí jizvy, odkud se tu vzaly? Dorota Masłowska v mottu knihy vdechla život zvláštnímu druhu člověka, z něhož Topol stvořil hledače pryčen. Zbloudilci přicházejí do Terezína, aby v jeho troskách hledali svou minulost, památky po svých prarodičích, kteří v ghettu kdysi čekali na smrt.
Čtěte také: Filip Topol z Psích vojáků: Zdá se mi, že hrajou všichni stejně
Hledání tu však zároveň představuje především duchovní proces, jeho průvodním efektem je bolest, „bez pasu a kreditky rodičů“, bez pohodlí, které ukolébává člověka k pasivitě otupující jeho ostražitost. Živoucí paměť Terezína představuje stařec zvaný strýc Lebo, patriarcha. Hledači pryčen se ochotně stanou jeho trubci v projektu záchrany města Terezína, které autority odsoudily k zániku, jelikož na jeho údržbu nejsou prostředky.
Terezín, Foto: wikimedia.org
Hrdina, z jehož perspektivy je vše snímáno, má v tomto podniku zvláštní roli; je Lebovou pravou rukou, ale nijak se nepodílí na šíření terezínského evangelia; přesto je jeho úloha klíčová: prostřednictvím internetu je ve spojení s celým světem, pomáhá sehnat prostředky na revitalizaci Terezína a je jediný, kdo zná celé know-how, veškeré informace a data Lebova projektu.
(…) posadila se na pryčně a ukázala nám tričko, na kterém byl podle ní vyobrazen spisovatel Franz Kafka, to tričko Sára koupila v blízké Praze, ale teď k němu přimalovala nápis Theresienstadt a taky šibenici a ještě nápis Kdyby Franz Kafka přežil svou smrt, zabili by ho tady… to by se fakt mohlo chytit! (…) Propagace, upomínkové předměty, hlavní stan, v němž promlouvá k návštěvníkům strýc Lebo (platí se vstupné, ovšem), radostné dílny pro kriply, hotový cirkus uprostřed mučednického Terezína!
Když je projekt zrazen spojenci a do Terezína skutečně přijíždějí bagry, hlavní hrdina prchá a ocitá se v Bělorusku. Chytří rusové jsou si vědomi hodnoty informací, které hlavní hrdina nese v hlavě, ale především na své flešce (již důvěrně zove Pavouček), a přesvědčí ho k cestě do jejich vlasti, kde vrcholí snahy o podobný projekt – ten bezpochyby neskončí fiaskem jako terezínské Komenium. Příliš pozdě mu dochází, že všem jde vlastně jenom o peníze a jemu i o holý život.
Hele, když vám na ten Terezín přispěla Madonna. Co kdyby tady natočil klip takovej Marilyn Manson, co myslíš?
Já jsem ale proti, říkám mu.
Proč?
Nevím.
Mohl bys celýmu tomudle podniku dělat tajemníka, mohl bys z toho královsky žít. Ale když na to nemáš žaludek, tak di třeba do prdele. Naval toho svýho Pavoučka. Máš to v žaludku? OK, otevřu ti žaludek. Lidi jsou nahraditelný.
Mnohý excentrik by ovšem byl ve své invenci příliš přízemní na to, co se zrodilo ve vynalézavých běloruských hlavách: muzeum Ďáblova dílna, v němž dovedli myšlenku zachování minulosti pro příští (ochotně platící) generace k dokonalosti: zakonzervovat poslední žijící pamětníky! Odpornost, šílenost a děs takových extrémních praktik ovšem nesrazí hlavní postavu na kolena; není čas se hroutit. Běží o život.
Zdroj: TOPOL, Jáchym: Chladnou zemí. Praha: Torst, 2009.
