Utrpení mladého Werthera patří mezi nejslavnější romány 18. století. Je velkým příběhem nenaplněné lásky, který nemůže skončit jinak než tragédií. Po vydání románu proběhla Německem takzvaná wertherovská horečka, kdy se zejména u mladých lidí zvedla vlna sebevražd jako řešení patové situace.
Román z roku 1774 je sestavený převážně z dopisů příteli Vilémovi. V rozpětí jednoho a půl roku líčí jednotlivé listy, co mladý Werther zakusil kvůli nešťastné lásce. Sentimentální hrdina přichází do Walhaimu, aby se zde léčil ze zklamání a především maloval. Potkává slečnu Lotty a toto seznámení se postupně ukáže být osudovým; mladá dívka je zasnoubena s Albertem, ale i přesto se do ní Werther bezhlavě zamiluje.
Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) byl významný německý spisovatel a myslitel své doby. Měl také vřelý vztah k Čechám, jeho jméno se pojí především s Mariánskými lázněmi. Uznání se těšil již za svého života. Jeho díla zhudebňoval sám Ludvig van Beethoven. Vedle literatury a práva se věnoval biologii, politice, kunsthistorii a umělecké kritice. Dalším známým literárním počinem z autorova pera je dvoudílná dramatická báseň Faust.
Děj je upozaděn, aby prostor vyplnily bouřlivé city a barvitě líčené emoce. Autor tohoto efektu dosahuje užitím nostalgicky, až pateticky laděného slohu, množstvím citoslovcí, povzdechů, zámlk a zvolání. Ich-forma staví do popředí Wertherův bohatý vnitřní svět. Svou povahou je v souladu s preromantickou estetikou: je sentimentální, vznětlivý, konfliktní, rozervaný. Zůstává nepochopený a nešťastný. Hluboce se obdivuje přírodě a literatuře, jeho oblíbeným básníkem je Homér.
Předjímání romantismu
V první části románu se tedy Werther a Lotta seznamují. Její Albert je na čas v cizině, takže mají prostor rozvíjet své vzácné přátelství. Lotta není k Wertherovým citům lhostejná, ale jednou přislíbila svou ruku Albertovi, a tomu hodlá dostát. Zpočátku Wertherovi stačí její každodenní přítomnost, ale postupně ho pomyšlení, že nikdy nebude jeho, začne ničit. První díl završuje mladíkův odchod z města; bezvýchodnost situace a všeobecný neúspěch v životě nakonec nasměrují jeho kroky daleko od Walheimu, aby pracoval na velvyslanectví.
Preromantismus je literární směr, který se objevuje v 18. století jako protireakce na racionalismus a osvícenství. Oslavuje antickou kulturu, zejména vzhlíží k Homérovi. V Německu vzniká hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor), které hlásá návrat k emocím, citu a fantazii. Díla obvykle končí tragickou porážkou hlavního hrdiny.
Druhá část začíná Wertherovou prací na velvyslanectví. Hrdina se brzy dostává do konfliktů s nadřízeným a po trapné epizodě nakonec zaměstnání opouští. Po čase znovu zamíří do Walheimu. Lotta se mezitím provdá za Alberta, ale přesto je jim přítel Werther každý den nablízku.
Láska je v románu hlavní hnací silou, Zdroj: sxc.hu
Jejich milostný trojúhelník začíná být brzy všem těsný; tolerantní Albert cítí, že Wertherova přítomnost jejich vztah podrývá a začíná žárlit, Lotta je citově zmatená a upadá do apatie, a Wertherovo zoufalství se prohlubuje tím víc, čím jasněji si uvědomuje, že Lotta nikdy Alberta neopustí. Leda by musel zemřít.
Smrt jako východisko
Smrt je nakonec východisko, ke kterému se Werther dobírá. Zastřelí se Albertovou pistolí, kterou převezme z Lottiných rukou. Přátelům namluví, že se chystá na dalekou cestu, ale nikdo netuší, že odejde tam, odkud není návratu. Předtím ještě napíše dopisy na rozloučenou – Vilémovi i Lottě. Wertherův příběh uvádí i zakončuje vypravěč ústy vydavatele románu.
Vše jest tak klidno kolem, a tak klidna duše má. Děkuji ti, Bože, žes propůjčil posledním těmto okamžikům mým tolik vřelosti, tolik síly.
Stojím u okna, má drahá! A vidím, a vidím ještě skrze bouřné mraky kolem kvapící jednotlivé hvězdy věčného nebe! Ne, vy nespadnete! Věčný vás nese na srdci svém, i mne. Vidím hvězdy vozu, nejmilejšího ze souhvězdí. Když jsem šel v noci od tebe a vystoupil z vašich vrat, stál naproti mně. S jakým nadšením díval jsem se často naň! Často učinil jsem jej zdvihnuv ruce svědkem, svatým znamením své přítomné blaženosti! A ještě –
Ó Lotto, což jest, aby mne nepamatovalo na tebe! Jsi u mne! A jako dítě strhl jsem k sobě všeliké nepatrnosti, jichž jsi se byla dotkla, světice má! (…)
Zde, Lotto! Nechvěji se, uchopiti studený ten strašný kalich, z něhož píti budu smrt! Ty’s mi jej podala a já se nezdráhám. Vše! Vše! Tak vyplněny jsou všecky tužby i naděje mého života! Tak ledově, tak pevně zaklepati na kovovou bránu smrti!
Ó, že stal jsem se účastným toho štěstí umříti pro tebe! Lotto! Pro tebe se obětovati! Chtěl bych umříti zmužile, chtěl bych umříti vesele, kdybych ti mohl vrátit klid, slast života. Avšak, ach! To popřáno bylo málo lidem, aby mohli prolíti krev za své a smrtí svou vznítiti život nový, tisíceronásobný přátelům svým. V těchto šatech, Lotto, chci býti pohřben; ty’s dotkla se jich, ty’s je posvětila; poprosil jsem i tvého otce za to. Duše má vznášeti se bude nad rakví. (…)
Ach, nepomyslil jsem, že mne povede cesta sem! – Buď klidna, prosím tě, buď klidna! –
Jsou nabity! – Bije dvanáctá! Budiž tedy! – Lotto! Lotto, s Bohem! S Bohem!
Zdroj: Goethe, J. W.: Utrpení mladého Werthera. Praha: J. Otta, 1901.
