Ivan Klíma je znám především jako autor pamětí s humorným názvem Moje šílené století. O tom, jak moc šílený jeho život skutečně byl, si uděláte obrázek po přečtení našeho článku.
Ivan Klíma, Zdroj: archív nakladatelství Academia
Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze. Pocházel z židovské rodiny, otec byl vědecký pracovník a matka redaktorka a psychoterapeutka. Kvůli svému původu strávil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín. Naštěstí se ve svých čtrnácti letech dostal živý ven.
Po složení maturitní zkoušky začal studovat Vysokou školu politických a hospodářských věd. Jenže to nebylo to pravé ořechové, a tudíž se přesunul na Filozofickou fakultu UK. Jakožto posluchač oboru Český jazyk a literární věda zakončil svá studia diplomovou prací na nesmrtelné téma: Karel Čapek. Krátce po promoci se mu poštěstilo získat post redaktora v časopisu Květy.
Práce všeho druhu
Na pozici novináře si Ivan Klíma prošel vícero redakcí. Mimo zmíněné Květy oceňovali jeho práci čtenáři Lidových novin, Literárních listů, časopisů Květen, Plamen a Host do domu, působil i v nakladatelství Československý spisovatel. V Literárních novinách získal dokonce funkci zástupce šéfredaktora.
Při zákazu publikování máte dvě možnosti. Obě jsou nebezpečné, Zdroj: sxc.hu
V umělecké sféře byla Klímova forma projevu rozmanitá. Od spisovatele a dramatika pokračuje až k televiznímu a rozhlasovému scénáristovi, k autorovi dětských knih, řady esejí a fejetonů. Po návratu z ročního hostování na Michiganské univerzitě už však dostal nálepku zakázaného autora. A kromě publikování v exilu či samizdatu se živil jako posílkář, zeměměřičský figurant či sanitář.
Vlastní život jako poučení a inspirace pro ostatní
Pravděpodobně žádné z výše uvedených povolání nemělo pro život Ivana Klímy takový význam jako spisovatelská dráha, ale určitě každé z nich lze označit jako přínos pro jeho tvorbu. Ze současných českých autorů patří všestranný Klíma k nejpřekládanějším. Navíc je zahraničními nakladateli oslovován při spolupráci na rozsáhlých předmluvách k překladům například Jana Skácela, Karla Čapka či Jana Nerudy.
Ivan Klíma začínal publikovat nejprve v časopisech. Následovala první prozaická díla Milenci na jednu noc (1964), Milenci na jeden den (1970), Milostné léto (1972). Z divadelních her je to například Pokoj pro dva a jiné hry (1973), s Pavlem Kohoutem zpracoval drama podle Franze Kafky s názvem Amerika. Významné jsou ale i Klímovy eseje a také náměty pro loutkové a kreslené filmy. Právě on dal Krtečkovi Zdeňka Milera filmový kabát.
Krteček získal svou kultovní filmovou podobu s pomocí Ivana Klímy, Zdroj: youtube.com
Na Klímovy náměty bylo natočeno několik filmů nejen v Čechách, ale například i ve Švédsku. Sám Klíma, držitel mezinárodní ceny Franze Kafky (2002) a Ceny Společnosti pro vědy a umění (2003), posloužil zase jako námět Olze Sommerové pro televizní dokument GEN – Galerie elity národa.
Do svých příběhů neopomněl Klíma reflektovat ani své vlastní zkušenosti disidenta. To se týká kupříkladu povídky Má veselá jitra či Moje první lásky. Nechybí nostalgie, reflexe a dospělý nadhled generace, která toho zkusila víc než dost. Pro odlehčení obsahují Klímova díla i humor a nadsázku, a to nejen v jeho dětské tvorbě.
Klímova dvě šílená století
Z posledních knih Ivana Klímy zaznamenalo největší úspěch Moje šílené století. Po několika literárních oceněních se čtenáři dočkali i druhého svazku. V obou šílených stoletích spisovatel rekapituluje události svého života, ať už osobního nebo politického charakteru.
Ivan Klíma vypadá na dvě století vcelku mladě
Autor se vrací až do minulosti, jako byl pobyt v Terezíně, ale i členství v komunistické straně, které se jaksi vylučuje s jeho pozdějším disidentským osudem. Máme možnost získat odpovědi na otázku, proč se vrátil z USA zrovna v období normalizace, kdy náznak budoucích špatných roků byl víc než jasný.
Ivan Klíma jako jeden z mála posledních autorů nezapomíná vynakládat i patřičné úsilí na zachování krás českého jazyka. Po Čapkovi se řadí mezi nejpřekládanější české autory a nutno říci, že si od nás čtenářů zaslouží více obdivu a pozornosti.
Zdroj: slovnikceskeliteratury.cz