Už to skoro vypadalo, že pokud chcete dětem přečíst pěkné pohádky bez moderních nesmyslů a trapné snahy zaujmout dnešní mládež, musíte se vrátit ke starým dobrým klasikům. Opravdu dobře napsané příběhy aby jeden pohledal. Nyní ale vychází kniha ilustrátorky Renáty Fučíkové. A ta rozhodně stojí za pozornost.
Inspiroval mě syn i biblický příběh, říká o své knize Renáta Fučíková. Zdroj: Nakladatelství Mladá fronta
Nápad na tento svůj ryze autorský projekt dostala Renáta Fučíková už v roce 2008. Po šesti letech spatřila světlo světa kniha s názvem Jakub a hvězdy.
„Inspiroval mě můj syn, který se jmenuje Jakub,“ prozradila na křtu knihy autorka Renáta Fučíková. Nebyl to ovšem jediný podnět. „Příběh o Jakubovi a otevřené hvězdné obloze je jeden z nejstarších, které známe. A vypráví právě o pozorování oblohy. Je to příběh z Bible, ze Starého zákona. A i tento příběh dal knize název,“ vysvětlila.
Renáta Fučíková (*1964 v Praze) vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér ilustrace a užité grafiky. Zabývá se zejména ilustrováním dětských knih, pracovala například na ilustracích pohádek bratří Grimmů, Oscara Wildea či Hanse Christiana Andersena. Mezi její nepřehlédnutelné publikace patří objemná Historie Evropy z roku 2011 či komiksový životopis Antonína Dvořáka.
Kniha vypráví o malém Jakubovi, který se s rodinou stěhuje z města na venkov. Když v novém domě ve svém půdním pokoji poprvé ulehl do postele, bál se usnout. Otec mu proto začal vyprávět příběhy o hvězdné obloze, kterou mohli sledovat střešním oknem. A právě ve chvíli, kdy otec začíná Jakubovi vyprávět pohádky, se Fučíková projevila nejen jako zdatná ilustrátorka, jak ji ostatně všichni znají, ale i jako neotřelá, nápaditá spisovatelka.
Vyprávění o hvězdné obloze
„Tyto příběhy poslouchal můj syn, když byl malý. A mně je zase vyprávěl můj dědeček,“ prozradila Fučíková. Podle svých slov se snažila psát tak, aby zaujala i dnešní děti. Zároveň bylo cílem do vyprávění zakomponovat i nepříjemné zážitky křivdy, šikany či špatnosti, které mohou lidé svým jednáním druhým způsobit.
Fučíková ve svých příbězích spojuje hned několik oborů, například historii či astronomii.
„Hledala jsem v odborných knihách, radila jsem se s hvězdnými mapami starověkými, středověkými i těmi současnými. To nad námi jsem se snažila podat tak, aby to bylo záživné i svěží,“ řekla autorka na křtu.
O nápaditých kresbách profesionální autorky sice netřeba mluvit, pozornost je třeba věnovat i grafickému provedení knihy. Každá rovina jednotlivého příběhu je odlišena také barevně. Vyprávění o Jakubovi a jeho rodině je vyvedeno modře, kdežto samotná pohádka je natištěna v černé barvě.
Jednotlivá vyprávění mají pomoci Jakubovi ve správných rozhodnutích, a zároveň ho mají naučit schopnosti vyvarovat se vlastních chyb. Fučíková tak stvořila vlastní mytologii, přičemž se nechala inspirovat několika tradičními příběhy, které se váží ke dvanácti znamením zvěrokruhu.
