2 fotky 
Hybrid mezi sci-fi a thrillerem s prvky fantasy. Román Inkarceron, se odehrává v budoucnosti a zároveň v minulosti, ve vnějším světě všední reality i ve světě trochu jiném. Jak to všechno funguje dohromady?
Ilustrace na obálce knihy Inkarceron, autor: Jana Šťastná
Román Inkarceron, který byl The Times oceněn jako Kniha pro mládež za rok 2009. má ambice oslovit nejen mládež, ale opravdu širokou skupinu čtenářů, bez ohledu na věk, pohlaví, rasovou nebo politickou příslušnost.
Catherine Fisherová je v naší malé kotlině poměrně neznámá autorka, přestože se může pyšnit spoustou literárních cen, které rozšířila o několik ocenění díky Inkarceronu, který je její první knihou vydanou v českém jazyce. Všechno je jednou poprvé a tohle poprvé opravdu stojí za to.
Inkarceron je Vězení. Ne ledajaké, ale inteligentní, neprodyšně uzavřené a vysoce komplexní. V projektové zprávě se píše: „Pro své chovance by nemohl být laskavějším ani soucitnějším strážcem.“ Málokdy však věci fungují tak, jak bylo zamýšleno, a Inkarceron není výjimkou.
Do děje není čtenář žádným způsobem uveden, ani mu nejsou osvětleny souvislosti. Naopak je stejně jako hlavní hrdina vržen přímo do útrob Vězení, kde se musí sám zorientovat a postarat se o to, aby mu ani jediná informace neunikla.
Finn se v malé místnosti uvnitř Inkarceronu zjevil před několika lety. Neví kdo je nebo čím kdysi byl, odkud pochází, kdo jsou jeho rodiče. Nebo ho stvořil sám Inkarceron? Ocitá se uprostřed podivné lidské společnosti, na jejíž denní rytmus dohlíží Vězení, které se nijak výrazně nezajímá, když se jeho chovanci navzájem vraždí, přepadávají, okrádají a jinak prohřešují proti dobrým mravům. Zakročí, jen když vězni překročí určitou mez.
Družinu, se kterou bude čtenář putovat rozličnými krajinami vězeňského světa, tvoří kromě Finna jeho krvepřísežný bratr a záhy se k nim připojí otrokyně a starý sapient, jakýsi mudrc, vědec, léčitel a kněz v jedné osobě. Společně se vydávají na cestu, jež by je měla podle proroctví dovést až k úniku z vězení.
Vně Inkarceronu se pokrok zastavil. Lidstvo došlo k závěru, že z neustálých změn plyne úzkost a z úzkosti utrpení. Války a jiné pohromy přivedly krále Endora k myšlence, která navždy vymýtí zlo: „Zvolíme si jedno období z minulosti a vybudujeme je znovu. Vytvoříme ráj.“
Společnost venku tak žije ve vězení tvořeném Protokolem. Podle obyčejů raného novověku rozdělena na šlechtu a lůzu, kde jsou nejvyšší hodnotou vybrané způsoby a nejcennějším uměním intriky.
V tomto světě se mladá dcera Správce Vězení, Claudia, připravuje na svůj vlastní osobní žalář, který jí zařídil její otec toužící po ještě větší moci. Má se provdat za následníka trůnu, Caspara, rozmazleného fracka, který neumí číst, zato urputně prohání divokou zvěř po lesích a služebné po svých ložnicích.
Catherine Fisherová v románu kombinuje historii s futuristickými technologiemi, které občas někdo tajně používá, thrillerovou atmosféru úniku z nemilosrdného vězení s tolkienovským putováním, jak ho známe ze Společenstva, a k tomu všemu přidává hrst všudypřítomného útisku. A jde jí to náramně.
Protože se čtenář nedočká žádného vysvětlování, na všechno přichází, až když se o tom postavy samy z nějakého důvodu baví. Navíc se základní paradigma neustále mění a nikdo si tak nemůže být jist, co je pravda a co jen legenda. V neustálé nejistotě tak nejsou jen hrdinové, ale i čtenáři.
Děj plyne v poměrně solidním tempu, nikdy se nezastavuje a střídání dvou linií, jedné z Inkarceronu a druhé z vnějšího světa, spolu dobře kontrastuje. Lidé v obou světech si myslí, že v tom druhém je ráj na zemi a jen čtenář toho ví o trochu víc. Tomu notně dopomáhají i krátké úryvky z legend, z osobní korespondence nebo z projektové zprávy Inkarceronu, které se objevují vždy na začátku kapitoly.
Žánrově se nejedná o žádný akční počin, ale ani popisů v něm není přehršel. To je paradoxně jak kladná vlastnost, tak i záporná. Kniha díky tomu ubíhá poměrně svižným tempem, ale občas by se mohl objevit problém s tím, že čtenář neví, jak si hrdiny představit a nezbývá mu nic jiného, než si jejich vzhled vytvořit zcela podle svého. A o nic lépe na tom nejsou ani lokace.
Kniha celkově působí konzistentním dojmem, nic nepřebývá, nic výrazně neschází. Psychologie postav patří rozhodně k nejvýraznějším kladům. Čtenář postavy zná, ale nevidí jim přímo do hlavy, takže vždy v napjatém očekávání sleduje, jak která postava v nastolené situaci reaguje.
Z celého románu přímo čiší originalita. Čtenář si nikdy nebude při čtení v duchu říkat, že už něco takového četl, že je složené cosi dohromady s čímsi. Ono propojení všemožných žánrů a různých prvků do soudržného světa a příběhu je možná právě tím receptem, jak se odlišit, jak napsat něco, co dostane titul Kniha pro mládež za rok 2009.
Jediné, co při čtení Inkarceronu mrzí, je to, že se už po 360 stranách dostaví konec. Nějaká ta stovka stránek by jistě nebyla na škodu. Ale to vlastně samo o sobě vypovídá o kvalitě, jíž se může tento román pyšnit. Nezbývá tedy než si počkat na pokračování s názvem Sapphique.
Název originálu: Incarceron
Český název: Inkarceron
Autor: Catherine Fisherová
Obálka: Jana Šťastná
Překlad: Perta Diestlerová
Počet stran: 368
Vazba: vázaná
Rozměry: 125 x 200 mm
Vydal: Euromedia Group – Knižní klub, Praha 2011
Doporučená cena: 259 KčHodnocení: ***** (90 %)
