Idoru. Na pohled překrásné výtvory japonských softwarových vývojářů, zbožštělé zpěvačky virtuální sítě. Idoly tupých mas, stroje na peníze s vlastní duší. Objímají vás.
Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz
Abych řekl pravdu, neobjímají vás, ale amerického zpěváka Reze z oblíbené skupiny Lo/Rez. Na webu japonského fanklubu tohoto dua se totiž objevila ohromující zpráva, že rebel Rez chystá pojmout za svou zákonitou manželku Rei Toei, idoru. Davy obdivovatelek z celého světa jsou v šoku. Jak si může vzít nějaký japonský software? Naštěstí to skupina oficiálně nepotvrdila. Třeba je to jen drb. Kalifornská buňka posílá do Japonska, kde se momentálně skupina nachází, čtrnáctiletou Chiu, aby zjistila co všechno je na fámě vlastně pravdy.
William Gibson pokračuje přesně tam, kde Virtuální světlo skončilo, respektive posunul děj o několik málo měsíců dopředu. To mu poskytlo možnost stavět na základech předtím pečlivě vybudovaného světa, zatímco šikovně využil tu a tam postavu z prvního dílu. Pokud se těšíte na japonského studenta Jamazakiho, vyhráli jste jackpot. Tedy jak se to vezme. Přestože se i on v knize ukáže, s hlavním motivem ho spojuje hlavně jeho národnost. Idoru se totiž odehrává v Japonsku, které bylo, jak Gibson zmínil už ve Virtuálním světle, katastrofálně zničeno zemětřesením Godzilla a pomalu se staví na vlastní nohy. I když ani to není přesné vyjádření. Ono se na vlastní nohy staví povážlivě rychle, za pomoci speciálně uzpůsobené nanotechniky. Instantní mrakodrapy rostou na ostrovech v západním Pacifiku jako houby po dešti a těsně po vystavění je liánovitě ovíjí pestré neony. Masová kultura potřebuje být udržována, vždyť co by bez ní dělaly všechny ty manipulativní společnosti, které jsme poznali už ve Virtuálním světle? I Rez a Idoru pochází oba dva ze stejného zlovolného podhoubí, přesto se postupně vyprofilují jako revoluční charaktery.
Na rozdíl od Chii, Colin Laney přicestoval do Tokia za prací. Svůj neobvyklý talent, schopnost napojit se na síť, proniknout do její podstaty a hledat uzlové body, vyzkouší ve službách agentury, která má se skupinou Lo/Rez mnoho společného. A když na vlastní oči uvidí Rei Toei… Spatří v jejích dokonalých zorničkách celý svět.
Obě dějové linie Gibsonova románu se celou dobu tematicky prolínají, přestože fyzicky se střetnou až v samotném závěru. Opět se setkáváme s nadupaným, ve své podstatě detektivním příběhem, který šlape jako hodinky, ačkoliv kniha znovu staví především na prvcích propracovaného světa. Ve srovnání s Virtuálním světlem startuje děj o něco rychleji a příběhové linie překrývají narážky na soudobé Japonsko dovedněji než minule, i přesto však z románu dostanete stejný pocit – zpočátku se čte špatně a až postupně, jak získáváte nová fakta, se dokážete rozkoukat a upřít pohled směrem, jímž vás Gibson vede.
Stejně jako minule dosahuje autor úžasných výsledků ve stavbě svého světa, tentokrát však, těžko říct díky čemu – snad exotičnosti vlastního prostředí, snad faktu, že Idoru mnohem více připomíná naši současnost, jsou popisy světa mnohem sugestivnější a čtenářsky přístupnější. Samozřejmě to není procházka růžovým sadem, Gibson si ponechává svůj uhrančivý psychotický styl, kterým místy připomíná třeba P. K. Dicka, o autorově Tokiu se toho ale dozvíte mnohem více než o SeKalu a JiKalu z Virtuálního světla.
Poselství, které nám svým románem Gibson přináší je více než jasné a mezi řádky na čtenáře přímo křičí. Davy vášnivých, náctiletých, fanynek Lo/Rez se vydávají do tokijských ulic, virtuální síť bují všemi směry a pojímá, co jí stojí v cestě, zatímco Colin Laney jí proplouvá jako šťastná vydra, kdesi v Mexiku si jedna nešťastná dívka léčí své mindráky, všemocné mezinárodní korporace strojí své hrozivé úklady. Gibsonovi bývá vyčítáno, že ho budoucnost dohnala, a pokud si přečtete Idoru, zjistíte, že se tak již stalo nebo do několika málo let stane. Jeho vize, se všemi svými kudrlinkami, je tak přesvědčivá a neskutečně reálná, že vás bude dost často mrazit v zádech při pomyšlení, že takhle to jednou na naší milé modré planetě může také skončit. A přece, jak zjistíte v závěrečných pasážích, všichni pořád stojíme na počátku a máme před sebou celé eony budoucnosti, s níž budeme muset naložit dle vlastního svědomí.
Přestože celou dobu srovnávám Idoru s Virtuálním světlem, kniha se díky velmi volnému či takřka žádnému příběhovému propojení dá číst samostatně. A díky naléhavosti a srozumitelnosti svého poselství se rovněž může stát vaším vůbec prvním setkáním s ikonou jménem William Gibson. Jestli si ho oblíbíte, záleží jen na vás. A jestli si jeho knihy přečtete pouze ostentativně a opatrně, aby vám náhodou něco neudělaly, taky dobře. Vždyť ony přece agresivní jsou.
Název originálu i českého vydání: Idoru
Autor: William Gibson
Překlad: Pavel Bakič
Obálka: Tomasz Maroński
Počet stran: 299
Vydalo: Laser-books, Plzeň 2010
Doporučená cena: 249 Kč
Hodnocení: **** (80%)
