2 fotky 
Hynkovi se jako jedinému českému renesančnímu autorovi připisuje překlad několika skladeb z Dekameronu. Přestože pocházel z nejurozenějšího rodu šlechticů, o svou pověst musel celý život bojovat. Přečtěte si něco o životním příběhu tohoto nedoceněného autora.
Hynek z Poděbrad nebyl jen překladatelem..., Zdroj:sxc.hu
Hynek z Poděbrad pocházel z urozené šlechtické rodiny. Jeho otcem nebyl nikdo jiný než panovník Jiří z Poděbrad, matkou pak králova druhá choť Johanna z Rožmitálu. Už jako mladík znal Hynek dobře vlašskou renesanční kulturu. Po otci byl husita, což jen podněcovalo jeho odpor k církvi, na rozdíl od husitů byl však náboženským skeptikem. I to ale mělo své negativní důsledky; Hynkův nevázaný milostný život nezanechal autorovu pověst zcela bez poskvrny.
Ladným skokem do centra humanistického dění
Zájmem o renesanční, a zvláště pak humanistické dění, se přidružil ke dvoru uherského krále Matyáše Korvína, kolem něhož se soustřeďovali nejvýznamnější humanističtí umělci. Tento panovník jej zaujal nejenom svou mocí a bohatstvím, ale i schopností si své postavení udržet a těžit z něho v budoucnosti. Viděl v něm pravý opak tehdejšího českého krále Vladislava Jagellonského, kterého srovnával se svým otcem Jiřím ve prospěch druhého jmenovaného.
Bibliotheca Corviniana byla nejznámější knihovnou renesančního světa první poloviny 15. století. Obsahovala několik tisíc svazků humanistické literatury, kolem níž se soustřeďoval okruh mnoha básníků a humanistů, jemuž se říkalo Academia Corvina.
Dvůr Matyášův přitahoval mnoho pozornosti už proto, že měl význam v mezinárodním kontextu, ale přitom byl stále slovanský. Mezi nejznámější české humanisty, kteří jeho dvůr navštěvovali, patřili například známý kněz a diplomat mnoha hodností – Jan z Rabštejna nebo Jan Vitéz, kancléř a diplomat Matyášův. Za zmínku stojí i varadínský biskup a diplomat Jan Filipec, ten se výrazně podílel na formování Matyášovy zahraniční politiky. My si budeme pamatovat pány z Boskovic, z nichž se několik významně zapsalo do dějin renesanční moravské kultury.
Hosti na Matyášově dvoře pravděpodobně o hladu nezůstávali, Zdroj:sxc.hu
Do tohoto prostředí se Hynek dostal v rozkvětu svého mládí, otevřený všem novým vlivům a podnětům. Do rukou se mu dostávala rozmanitá evropská, ale i světová díla, od spisovatelů jako Aenea Sylvia, Poggio, Laurentio Vally, Antonio Boccaddelli. Tito autoři psali církevně nepřípustnou, o to však humanisty více oblíbenou literaturu. Mezi jinými se Hynek pravděpodobně seznámil i s Dekameronem, k jehož překladu se ale dostal až po letech.
Názory nespoutaného šlechtice najdete mezi řádky
Ačkoliv se s dílem seznámil v raném mládí, dostal se k jeho překladu až po prodělání těžké nemoci, ze které se vyléčil v Poděbradech. Jedenáct dílů Dekameronu přeložil takřka na konci života, kdy jeho prostřednictvím pravděpodobně znovu oživil vzpomínky na bouřlivé mládí. Dokládají to různé připomínky a vsuvky; například autorovy sympatie k vychytralým ženám, které klamou své manžele, nejsou náhodné. Mezi překladem prosvítá kritika kupců, duchovenstva, nevázaného klášterního života, ale i kupčení se svátostmi – tady se projevil vliv renesance i husitství.
Hynek z Poděbrad věnoval náklonnost i ženám, Zdroj: Martin Koubek, Topzine.cz
Překlad všech jedenácti částí Dekameronu spolu s vlastní Hynkovou novelou vydal Antonín Grund pod názvem Boccacciovské rozprávky v první polovině 15. století. Protože se autorovi zřejmě ztrácela italština z vědomí, překládal podle německého překladu tohoto díla. V jeho pochopení jsme však zajisté došli dál než Němci – například Wyle chápal překlad Boccaccia jako stylistické cvičení, Eyb měl moralistní zájmy, takže formou italské novely pouze vyjadřoval své názory na manželství. Nedovedli však zachovat italské dílo v původní podobě a zároveň do něho včlenit prožitek k domovu, což se povedlo právě našemu Hynkovi. Dnešní moderní překlad Dekameronu pochází od Jana J. Benešovského-Veselého.
