První byl upálen, druhý vyhnán a zbylí dva patřili mezi obrozence. To je v zkratce to, co jsme se učili na středních školách. Zmínění učenci se však zásadně zapsali také do vývoje samotného českého jazyka.
Staroslověnština, stejně jako čeština dnes, patřila mezi fonologické jazykové systémy. Problémem však bylo, že se české hlásky nasazovaly na grafémy (písmena) latiny, kterých nebylo tolik, aby v úplnosti pokryly všechny hlásky.
Proto se začal používat takzvaný spřežkový pravopis, který dnes najdeme například v polštině. Hláska ř se psala jako rs, č jako chz apod. Několik staletí tento systém fungoval. Pak ale přišel Hus.
Jan Hus a jeho nabodeníčka
Mistr Jan Hus (asi 1371–1415) je osobností českých dějin, kterou není potřeba nijak zdlouhavě představovat. Římskokatolický kněz, myslitel a reformátor, který byl za své názory upálen v Kostnici.
Vedle toho je také zcela zásadní osobností českého pravopisu. Hus totiž vyměnil spřežkový pravopis za diakritiku, tedy za háčky a čárky.
Tehdy tomu ještě neříkal čárky a háčky, ale nabodeníčko dlouhé a nabodeníčko krátké. Vše zachytil ve svém spisu De orthographia bohemica, O pravopise českém.
Husovým cílem bylo jazyk zjednodušit, a diakritika rozhodně zjednodušení je. Obzvláště v jazyce je těžké zavést změnu jedním okamžikem. Proto i úplné nahrazení spřežek nabodeníčky bylo otázkou několika dalších století.
Biskup Jednoty bratrské, Jan Ámos Komenský
Po zavedení knihtisku v polovině 15. století se v českých zemích ustálil tzv. bratrský pravopis. Ten zavedla Jednota bratrská, když vydala Bibli kralickou – překlad svaté knihy.
Bratrský pravopis sice už používal diakritiku, ale stále ještě zachovával některé spřežky. Hláska j se například stále psala jako g, po c, s, z se vždy psalo y apod.
Posledním biskupem Jednoty bratrské byl Jan Ámos Komenský (1592–1670). I on používal bratrský pravopis. Ve svém chystaném díle Poklad jazyka českého chtěl podrobně vysvětlit i českou gramatiku. Bohužel, text i další poklady učitele národů v Lešně shořely.
Zakladatel slavistiky Josef Dobrovský
Shořelým slovníkem ovšem Komenského přínos českému pravopisu neskončil.
Na začátku 19. století provedl představitel první generace obrozenců Josef Dobrovský (1753–1829) tzv. analogickou opravu českého pravopisu. A vycházel tehdy právě z jazyka, který používal Komenský ve svých dílech.
Čtěte také: Historie českého pravopisu: Kdo se zasloužil o jeho dnešní podobu
Důsledkem analogické opravy bylo například odstranění psaní y po c, s, z nebo psaní hlásky j skutečně jako j.
Dobrovský, i přestože zavedl tak významnou změnu v češtině, svá díla psal pouze v němčině. Paradoxní je, že to byl právě on, kdo nevěřil ve významnou budoucnost českého jazyka.
Dobrovský vytvořil německo-český slovník, Zdroj: commons.wikimedia.org
Slovák Šafařík dokončil vývoj českého pravopisu
Posledním krokem ve vývoji českého pravopisu byla oprava, kterou navrhl Pavel Josef Šafařík (1795–1861) ve čtyřicátých letech 19. století. W bylo nahrazeno jednoduchým v, ou se přestalo psát jako au. V této době byl vývoj pravopisu prakticky dokončen.
Čtěte také: Nejčastější pravopisné chyby. Jak se jim vyhnout?
Spisovatel a jazykovědec pocházel z východního Slovenska. Po Německu a Srbsku přišel v roce 1833 do Prahy, kde mu Jungmann s Palackým zajistili stálý plat pod podmínkou, že bude psát do novin i časopisů výhradně česky.
Plat byl na tehdejší dobu podprůměrný a Šafaříkova rodina se celou dobu potýkala s finančními problémy. Přesto se z Prahy nikdy neodstěhovali a Šafařík zde v roce 1861 také zemřel.
