6 fotek 
Výsledky:
Výsledky:
Výsledky:
Poslední dubnový víkend ožily Hořovice tento rok již podesáté literaturou. Vrcholem celého víkendu bylo vyhlášení výsledků soutěže pro mladé literáty. Našli porotci mezi zúčastněnými nového Václava Hraběte, po kterém soutěž nese svůj název?
Při vyhlášení výsledků se četly oceněné básně. Zdroj: MKC Hořovice
Hořovice Václava Hraběte objevily už několik opravdových literárních talentů, a to nejen mezi absolutními vítězi. „Už prvních deset míst je vstupenkou do světa poezie,“ prohlásili porotci.
Dokladem toho jsou dva nositelé Ortenovy ceny Kateřina Kováčová a Jan Těsnohlídek, kteří v Hořovicích skončili v první desítce. Mezi prvním a desátým místem totiž podle poroty není moc velký rozdíl, a to i z toho důvodu, že na absolutním vítězi se porota většinou neshodne.
Jak vypadal letošní ročník z pohledu poroty?
Soutěž pro mladé literáty, kteří zatím nikde nepublikovali, je vyhlášena ve třech kategoriích: poezie, próza a publicistika. Největší důraz se však klade na básnickou část, o čemž svědčí i to, jaký prostor dostala poezie při vyhlašování výsledků i v almanachu oproti ostatním literárním druhům.
„Desátý ročník Hořovic Václava Hraběte se v básnické části nesl ve znamení jisté rezignace a bezútěšnosti, autoři často exponují krajiny a duše, ve kterých je vše ztraceno,“ sděluje předseda poroty Jiří Zizler v almanachu letošního ročníku.
Přečtěte si, jak probíhal minulý ročník podobně laděné soutěže, Ortenovy Kutné Hory
Schopnost literatury reflektovat hlavní proud společenského smýšlení doby, a to mnohdy i bez autorova vědomí, se tady ukazuje potřebou „vyhrnout ze sebe pachuť jedů, které nás dnes otravují,“ dodává Zizler. Jedná se tu však pouze o zachycení společenské atmosféry, ne o reflexi soudobé společnosti ve smyslu literatura jako zrcadlo společnosti.
Tomu se podle slov Ondřeje Vaculíka chtějí současní autoři radši vyhnout. „Literární ostych mít nějaký význam může být podstatnějším motivem tvorby než touha prosadit se. Tedy naopak: touha slovy poněkud ohmatad naši cestu nikam,“ sděluje. Problém ovšem je najít toho, kdo to dělá lépe než ostatní.
I tak se však porota nakonec shodla.
Obor publicistika
Demla snad raději nevydávat se nazývá vítězné dílo v kategorii publicistika. Jak to však udělat, aby se člověk stal vítězem, se však diváci nedozvěděli, neboť jeho tvůrce, Dominik Melichar, nebyl přítomen.
„Básník Jakub Deml byl už za svého života rozporuplnou postavou nejen našeho literárního světa. Provokoval, kde mohl a provokovat nepřestal ani půl století po své smrti.“ (D. Melichar: Demla snad raději nevydávat – začátek)
O to víc si však vynořovatel Václava Hraběte Miroslav Kovařík, který předával ceny, popovídal s nositelem druhého místa Janem Stanislavem, který se orientuje na hudební publicistiku. Porotu zaujala jeho reportáž Blue Effect vystoupil v hradeckém AC.
Výsledky:
- Dominik Melichar
- Jan Stanislav
- Tereza Blažková
- Martina Černá
- Lukáš Sobotka
Obor próza
Ocenění prozaici také nedorazili všichni. Vítěz Daniel Kubec však přítomen byl, a tak divákům přiblížil svůj příběh o pedofilovi a malém chlapci. Tato Zpověď vyvrženého děcka často paradoxně – v souvislosti s námětem – připomíná Malého prince.
„Stál tam na okraji chodníku a hleděl do nebe. Vypadal jako malý princ.
‚Čekáš, až spadne hvězda?‘ zeptal jsem se tiše toho chlapce.
‚Ne. Čekám, jestli se nějaká nová nerozsvítí,‘ odpověděl pozorovatel hvězd. Pak odvrátil pohled od oblohy ke mně a tázal se: ‚Chcete vykouřit péro?‘“
(D. Kubec: Zpověď vyvrženého děcka – začátek)
I próza Terezy Penkové Paganini v plenkách, která se umístila na druhém místě, je o dětech. Tentokrát ale z úplně jiného pohledu, jedná se totiž o dětskou literaturu.
- Daniel Kubec
- Tereza Penková
- Karel Čížek
- Adéla Králová
- Miloslav Keltner
- Adam Rosa
- David Loch
- Filip Findura
- František Formánek
- Adam Pechar
Obor poezie
Vyhrála „vyzrálá a svébytná poezií, blížící se Skupině 42“, jak ji označil Jiří Zizler, Lukáše Horáka, který zároveň dostal také Cenu Českého rozhlasu Plzeň.
„je to jistý způsob
smrti
sejít dolů se schodů a v puklině dveří
nenajít
známe obrysy
předzahrady rodné vilyjen úskoky topografie
co vždy až na poslední chvíli odhalí tělo bestie
města
kde
ve středu neděle
za vlastní upřímnosti
uslyšíš
o budoucnosti možná kurvy
šeptatmůžu se střelit
ale já mířím výš“
(L. Horák: tamtéž)
Na podiu se zato zdrželi jiní ocenění, jako například Petr Bittner (4. místo), kterého i přesto, že nevyhrál, označila porota za následníka Václava Hraběte. „Je mi třiadvacet, tuším,“ odpověděl na otázku věku. Soutěže se tedy zúčastnil jen tak tak. „Do Hrabětovského limitu vám zbývá ještě rok,“ vyjádřili se přítomní narážkou na to, že Václav Hrabě zesnul ve svých 24 letech.
Pozastavení přišlo i s Lucií Ferstovou (5. místo), která byla označena za jednu z nejúspěšnějších autorek z hlediska ohlasu. Alice Hekrdlová (7. místo + Cena časopisu Host), studentka Sorbonny, již porota označila za autorku, která „si opravdu užívá, že umí“, zase přinesla diskuzi nad tím, která z Ortenových elegií je lepší.
- Lukáš Horák
- Zdeňka Pospíšilová
- Alžběta Luňáčková
- Petr Bittner
- Lucie Ferstová
- Filip Vávra
- Alice Hekrdlová
- Lenka Požárová
- Jakub Vaněk
- Klára Vaníčková
Teď už stačí jen sledovat, co se z nadějných literátů vyklube. Třeba si porota při příštím ročníku za dva roky řekne o letošních vítězích totéž, jako teď o minulém výherci poezie Lukáši Kadlecovi: „To byl dobrý tah ho vybrat.“ „Ano, někdy se to i podaří.“
