Jednou z nejvýraznějších postav české ska kapely Sto zvířat je charismatický Honza Kalina, který před pár lety pustil usednout za bicí Mikiho Nopa. Sám se tak může naplno věnovat všemožným legráckám na pódiu, a publikum ho za to miluje. Nejen o novém albu Postelový scény odpovídal tento showman exkluzivně pro Topzine.cz.
Zdroj: www.stozvirat.cz
Za devatenáct let existence se ve Sto zvířat vystřídalo už dost hudebníků. Vlastně původními členy už jsi jen ty, Jana a Tomáš Belko. Proč se to v kapele tak střídá?
Protože 19 let je dlouhá doba, a tak se stane, že z původních muzikantů najednou odcházejí ze zkušebny farář, manažer či právník. Zůstanou jen ti nejostřejší nebo…? Myslíme si, že naše síla je v tom, že v poslední sestavě se objevilo množství prvotřídních muzikantů, a tudíž spojení nás zakladatelů a jejich talentu a rychlých rukou je ideální. Základ současné sestavy nicméně existuje více jak šest let, takže s tím střídáním to není tak horké.
Není důvodem například to, že se jednotliví muzikanti věnují dalším hudebním projektům?
Některá zvířata skutečně kromě hraní v domovské kapele mají spoustu jiných aktivit, ale pokud chtějí, tak se dá vše skloubit, a to jak hraní v kostelích, muzikálech, tak učení malých smráďat v LŠU někde na Pardubicku. Dokladem toho je více jak osmdesát koncertů ročně.
Nebyl například problém na konci minulého roku plánovat koncerty Sto Zvířat, když bubeník Miki Nop hrál na turné P. J. Ryby s Deanem Brownem?
Jelikož Miki si předloni zlomil loket levé ruky, tak jsme si vychovali fantastického záskokáře Míru Turka, který je zcela bez nervů a je schopen zahrát vždycky, když Miki nemůže, což se často neděje, vloni k tomu došlo asi třikrát.
Stalo se vám někdy za dobu, co hrajete, že jste nějakou nabídku na koncert odmítli?
Ano.
Proč?
Nestává se to ani tak nám, ale našemu manažerovi Šimonu Kotkovi, protože zkrátka po těch letech bychom mohli hrát daleko častěji, než jsme schopni. Naše svoboda spočívá v tom, že máme svá civilní zaměstnání a tudíž si můžeme vybírat.
Jak to vypadá se zvířecími ratolestmi? Nechystají se trhnout od stáda?
V kapele máme asi patnáct dětí, z nichž nejstarší je asi moje dcera Bára, které je 20 let a studuje produkci na DAMU. Ta se asi už odtrhla, ale jak to tak vypadá, budeme se stále vídat u stejného napajedla. No a ty ostatní, ty jsou ještě moc malé, ale časem se určitě trhnou.
Nyní vám vychází nová deska s názvem Postelový scény. Předpokládám, že i název byl tentokrát dílem textaře Tomáše. Přitom o názvu jsi měl jasno už před rokem, když jsme spolu dělali rozhovor. Nemáte už nyní náhodou v záloze nějaké další CD?
Tomáš většinou přichází s původní ideou a poslední dvě alba skutečně mají jakousi hnědou nit, takže zatímco předchozí album Rozptýlení pro pozůstalé bylo o posledních věcech člověka, Postelový scény jsou o věcech prvních, tj. sexu, jeho příčinách i důsledcích. V záloze máme pochopitelně další CD, které bude věnováno problematice veřejného stravování nebo malování cínových vojáčků. Ještě trochu tápeme…
Skládáte písničky podle textu, nebo se text přizpůsobuje hudbě?
Z těch třinácti nových písniček, které jsou na albu, je dvanáct psáno na text, naopak Mrtvej pán je text naroubovaný na už existující písničku. Mně osobně naprosto vyhovuje psát muziku na Tomášovy texty. Mimochodem, tuhle jsem to počítal, napsali jsme jich společně víc jak sedmdesát.
Nehledě na to, jaká písnička je či není singlem z nové desky, jakou novinku sis oblíbil ty osobně a proč?
Asi nejvíc mě baví Erotickej film, Mrtvej pán nebo Havran, a to nejen kvůli textům (hudba je samozřejmě fantastická vždy), ale i kvůli celkové atmosféře anebo vzpomínkám na to, kde a jak jsem ty písničky psal.
Sto zvířat je v tvorbě nových písniček snad nejvíc aktivní kapelou u nás. Není to snad proto, že se vám „starší fláky“ během turné omrzí?
To rozhodně ne, naopak máme velký problém, který většinou řešíme na společné večeři, kterou z těch starých pecek zahodit. Ale jelikož není možné za večer zahrát více jak třicet věcí, občas holt některá nenávratně zmizí, k některé se třeba po čase vracíme.
Co si myslíš, že bylo u nás největším zlomem, kdy rapidně přibylo příznivců skáčka?
Nemáme tušení, snad to bude tím, že v 90. letech přece jenom nebylo potřeba tolik veselé hudby, spíš dojížděly novovlné partičky z dob před revolucí. A pak najednou z čista jasna lidi chtěli asi tančit a víc se bavit.
Považujete na české nebo slovenské scéně někoho za konkurenta? Tleskače, Švihadlo nebo Polemic?
Ne, nepovažujeme tady nikoho za konkurenta. Zmíněné kapely považujeme za spřátelené partičky a se všemi se pravidelně setkáváme na letních festivalech.
Jsi pořád největší zvíře ty?
Ano. A mám radost, že ostatní mi začínají dýchat na záda. Vždycky jsem chtěl mít velkou kapelu, a to se daří nejen z hlediska počtu, ale i vzhledu jednotlivých členů. Nemluvě o neuvěřitelně kvalitní, lidsky všeobjímající a humanismem protknuté tvorbě.
