Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Beatrice a Vergilius Yanna Martela. Jak vypadá holokaust očima osla a opice?

Redakce

Redakce

28. 3. 2011

FOTO: Ilustrační fotoPo úspěšném bestselleru Pí a jeho život přichází nakladatelství Argo s dalším románem kanadského spisovatele Yanna Martela nazvaným Beatrice a Vergilius. I v této knize se vyskytují zvířata, tentokráte však pouze vycpaná. Na intenzitě prožitku z četby to však neubírá.

FOTO: opice

Vergilius?, Foto: Jana Samcová, Topzine.cz

Oblíbeným literárním postupem Yanna Martela je zdánlivá autobiografičnost. Není tomu jinak ani v knize Beatrice a Vergilius. V rysech hlavního hrdiny spisovatele Henryho není těžké rozpoznat autora knihy. Objevují se zde i další paralely s Martelovým životem. Důležitější však než vztahy mezi fiktivními a skutečnými entitami jsou vztahy uvnitř knihy. A o čem že kniha vlastně je?

Román se tváří jako memoár o jakémsi spisovateli Henrym. Ten má za sebou po neslavných začátcích konečně první úspěch a skromně si užívá své slávy. Mezi jednotlivými autogramiádami a večeřemi se svým vydavatelem píše další knihu. Jejím tématem je holokaust, který chtěl zpracovat neobvyklým způsobem. Svět však na Henryho nové pojetí takto vážného tématu ještě nebyl připraven. Henry se svou knihou neuspěl.

Henry a Henry

Po neúspěchu se Henry rozhodne změnit prostředí, proto se se svou těhotnou ženou odstěhují do New Yorku. Z jeho nynějšího klidného toku života jej vytrhne až dopis od jednoho čtenáře, který Henryho žádá o pomoc se svou divadelní hrou. Henry se shodou okolností na zpáteční adresu vydá osobně a seznámí se tak s odesilatelem. Tím je podivínský preparátor Henry. Spisovatel Henry je zaujatý nepřístupným chováním preparátora, stejně tak i jeho povoláním a rozhodne se mu s jeho hrou pomoci.

FOTO: Osel

Beatrice?, Zdroj: axc.hu

Hlavními hrdiny preparátorovy hry jsou oslice Beatrice a opičák Vergilius. Ti putují po zemi nazvané Košile a rozmlouvají spolu. Při jednotlivých návštěvách u preparátora se Henry pomalu dozvídá pravdu o postavách, o tématu hry, ale i o tajuplném preparátorovi.

Novým pohledem proti zkáze a zapomnění

Hlavním tématem tohoto románu je nový pohled. Henry i preparátor se snaží uchopit běžné věci nově, jinak, a tím zachytit jejich aktuálnost, novost, naléhavost. Ať už se jedná o nový úhel pohledu na holokaust, netradiční proniknutí do světa vycpaných zvířat nebo neobvyklé nazírání na nejběžnější ovoce jako je hruška.

Kniha je zajímavá nejen svým námětem, ale i svou formou. Celá kniha je proložená různými texty, střídají se v ní žánry i styly. Ať už se jedná o preparátorovu hru, vloženou část Flaubertovy hry nebo preparátorův popis práce. Všechny tyto texty mají zásadní význam pro pochopení celku. Románová část je psána er formou, střídají se zde popisy s úvahami. Henry komentuje vlastní tvorbu i tvorbu preparátorovu, tím pádem čtenáři poskytuje zpětnou vazbu na daný text a čtenář si tak může svůj názor (nejen na preparátorovu hru) porovnat s názorem Henryho.

Je to nejen kniha o knize, ale také kniha v knize. Preparátorova hra, která je zásadní součástí textu, nese hlavní výpověď a je paralelní linkou k románové části. Jak Henry s údivem zjistí, preparátorova hra je alegorie na téma holokaust. Zvířata jsou rozdělena do skupin a cíleně vyvražďována. V jedné z těchto skupin jsou i Beatrice a Vergilius.

Henryho život se postupně stává součástí této hry. Ve hře i v Henryho soukromí se objevují stejné stěžejní motivy, situace i závěrečné prozření, které je o to víc znatelné, protože se ocitá na pozadí vnější nedějovosti.

Rozbité střípky zrcadla

FOTO: Beatrice a VergiliusZvláštnost a naléhavost preparátorovy hry zvyšuje neuspořádanost a zdánlivá idyličnost postav i prostředí. Henry je totiž odkázán pouze na ty úryvky hry, které mu preparátor přečte. Tímto nahodilým uspořádáním jednotlivých čtení vzniká dílo, které začíná jako konverzační drama pro děti a skončí jako podobenství o holokaustu, o Hrůzách, které se nedají vyslovit.

Hlavní kouzlo tohoto románu spočívá na vzájemném zrcadlení situací, postav, motivů. Už to, že se preparátor jmenuje také Henry, není pouhá náhoda. Je v tom předznamenána paralelita obou jejich osudů. A je snad náhoda, že preparátor píše hru o holokaustu? A nakonec díky preparátorovi může Henry pochopit Hrůzy tisíce zavražděných Židů.

A takto působí nejen preparátorovo drama, ale i celá Martelova kniha. Z počátku se celek jeví jako memoár o poklidném životě jednoho spisovatele, ale záhy se změní v drama plné alegorií a obrazů, zrcadlících se motivů, osob i situací, kde si člověk nemůže být jistý ničím a nikým a věci jsou ve skutečnosti jiné, než se zdají být na první pohled. Proto je potřeba se na věci dívat novým pohledem.

Vergilius: Ale jejich slupky se nemohou rovnat! Avokádo má povrch bradavičnatý jako ropucha. Vypadá jako zelenina stižená leprou. Hruška se vyznačuje tenkou drsností, na omak je křehká a zajímavá. Víš, jak by při stonásobném zesílení znělo, když prsty přejíždějí po suché slupce hrušky?
Beatrice: Jak?
Vergilius: Jako když jehla gramofonu zajede do drážky. Úplně stejně to přeskakuje a praská, jako když zapálíš ty nejsušší a nejjemnější třísky.
Beatrice: Hruška musí být to nejlepší ovoce na světě!
Vergilius: To je, to je! Takže takhle vypadá slupka hrušky.
Beatrice: Dá se slupka jíst?
Vergilius: Samozřejmě. Není to taková ta voskovitá hrubá kůže, jakou má třeba pomeranč. Zralá hruška má slupku jemnou a poddajnou.
Beatrice: A jak hruška chutná?
Vergilius: Počkej. Nejdřív si přece musíš přivonět. Zralá hruška vydechuje takovou vodovou, nevtíravou vůni. Její síla je právě v tom, jak lehounký dojem zanechá v tvých čichových buňkách. Dokážeš si představit, jak voní muškátový oříšek nebo skořice?
Beatrice: To dokážu.
Vergilius: Vůně zralé hrušky má na lidskou mysl stejný účinek jako ta aromatická koření. Upoutá a očaruje tvou mysl, a jak si v hlavě snažíš srovnat přitažlivost té svůdné vůně – což se ti, mimochodem, nikdy nepodaří – vyvolá to tisíc a jednu vzpomínku a asociaci.
Beatrice: Ale jak hruška chutná? Už mě nenapínej.
Vergilius: Když hrušku rozřízneš, zjistíš, že vnitřek je zářivě bílý. Žhne svým vlastním vnitřním světlem. Kdo má nůž a hrušku, nemusí se bát temnoty.

Český název: Beatrice a Vergilius
Originál: Beatrice and Virgil
Autor: Yann Martel
Překlad: Martin Mikolajek, Lucie Mikolajková
Grafická úprava: Libor Batrla
Počet stran: 176 stran
Vazba: 21x14cm, vázaná vazba
Nakladatelství: Argo 2010
Doporučená cena: 238 korun

Hodnocení: *****95%

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Beatrice a Vergilius Yanna Martela. Jak vypadá holokaust očima osla a opice?