8 fotek 
V sobotu 19. března byla v Divadle ABC odehrána premiéra inscenace Holky z kalendáře. Kdo ještě neměl příležitost tuto hru zhlédnout, nebo se na ni naopak chystá, tomu přinášíme malou ochutnávku v následující recenzi.
Holky Chris, Ruth a Annie Zdroj: Městská divadla pražská
Na premiéru inscenace Holky z kalendáře zrežírovanou Ondřejem Zajícem pro Městská divada pražská jsme vás již lákali (článek zobrazíte zde). A nyní, po zhlédnutí představení se vám pokusím přiblížit, co vás čeká a nemine, když se na hru sami vydáte.
Na začátku byla skutečná událost. Leukémie. Zasáhla do života Annie Clarkové (takto pojmenovaná ve hře) a vzala jí milovaného manžela. Tak se žena, která se do té doby věnovala pouze rodinnému životu a byla členkou farního dámského spolku, rozhodla, že udělá něco bláznivého a zároveň krásného.
Uspořádala se svými přítelkyněmi z dámského klubu charitativní sbírku na koupi nové sedačky pro příbuzné, kteří navštěvují své nejdražší na onkologickém oddělení místní nemocnice. Vznikl tak nápad, že nafotí, jako každoročně, kalendář s motivy jejich malebné vesnice tentokrát trochu jinak – jako kalendář aktů hospodyněk. Akce měla nečekaný ohlas a dámy nejenže vyhrály několik ocenění, ale vybraly o půl milionu liber více, než původně na novou sedačku plánovaly.
Jak na to šli v Anglii
Scénář k filmu Calendar girl z roku 2003 napsal Tim Firth spolu s Juliette Towhidi. Stal se sedmým nejúspěšnějším britským filmem všech dob – získal cenu British Comedy za nejlepší komediální film, na festivalu v Bordeaux cenu za nejlepší scénář a řadu dalších nominací, včetně Zlatého glóbu.
Flambovaná slunečnicová semínka dle receptu Johna Clarka
O pět let později se již odehrála divadelní premiéra Holek. Ta byla oceněna dalšími cenami a navíc toto turné po celé Anglii má skončit teprve v letošním roce. Většina vydělaných finančních prostředků byla věnována Nemocnici sv. Jakuba v Leedsu na výzkum leukemie a lymfomů.
České Holky: „Jdu do toho s váma, ale ne zadek zepředu!“
Pro Městská divadla pražská hru režijně nastudoval Ondřej Zajíc. Inscenaci pojal jako dojemné psychologické drama ze života s humornými prvky. Zjednodušeně, jedná se o drama, u kterého se zasmějete a občas zaslzíte dojetím.
Nejlepší přítelkyně Annie a Chris (Dana Batulková s Veronikou Gajerovou)
Výkony všech hereček byly neuvěřitelně procítěné a skvěle zvládnuté. Místy se mi až stíraly rozdíly, zda ještě sedím v divadle a pozoruji herečky, nebo jsem součástí několika opravdových lidských příběhů, které sleduji z povzdálí.
Dana Batulková jako Annie Clarková představovala ústřední postavu celé hry. Právě Annie se svou nejlepší kamarádkou ze spolku, Chris (Veronika Gajerová – pokud budete zpočátku tápat, je to známá tvář českého dabingu, která propůjčila hlas například Julie Lescaut nebo nezaměnitelné Samantě ze seriálu Sex ve městě), přijdou s nápadem nafotit kalendář trochu jinak.
Domácí úkol – podzimní improvizace – šišková kapela Westlife podle Ruth
V charitativním úsilí jim zdatně sekundovaly jejich nerozlučné kamarádky Ruth (Jitka Smutná), Jessie (Lenka Termerová), Cora (Radka Fidlerová) a Celia (Kateřina Macháčková). Třešnička v podobě krátkého výstupu Luby Skořepové v roli Brendy přednášející o historii papírových utěrek a brokolice, jen umocnila dojem z celého představení… Holky to prostě zvládly!
Vím, asi budu přízemní, ale nahota frčí
Největší otázkou večera pro zasvěcené bylo, zda se herečky opravdu odváží odhalit při scéně focení aktů. Dle slov Dany Batulkové tato scéna nikdy nebyla v kostýmech zkoušena. Zajímavé také bylo sledovat, jak se s tím popral režisér Ondřej Zajíc. Takto laděné scény mohou mít různá ztvárnění, na kterých pak záleží, zda si hra uchová svou vážnost, nebo tím rázem klesne o dvě třídy níž. Provedení scény musí nést i punc originality, čímž se režisérovi nadobro uzavře cesta k čerpání inspirace z již dříve zpracovaných scén podobného typu.
Můžeme to porovnat například s divadelním ztvárněním filmu Do naha!, na jehož závěru se během striptýzového vystoupení mají herci úplně svléknout. V muzikálovém zpracování režírovaném Radkem Balašem v Divadle na Vinohradech je závěrečná scéna pojata vkusně a střízlivě. Herci se sice na konci opravdu svléknou, ale učiní tak otočení zády k divákům. Čelem se obrátí až ve ztlumeném světle. Rozhodně žádný odvaz.
Lásko, chystáš se svlíknout, abys mohla koupit nemocnici sedačku… Ano, jsi vypatlaná!
Tak co, jsou mi vidět bradavky?
Chris, voblíkni se! Myslím, že si ten chlap zaslouží, abychom ho vytáhly z toho převrácenýho traktoru…
Režisér Holek z kalendáře se při zdi rozhodně tak nedržel. A je to dobře! Určitě tomu napomohla i velká dávka odvahy, kterou se prokázaly hlavní protagonistky. Podtrženo a sečteno, svlékly se opravdu všechny a během scény focení aktů do kalendáře se pouze místy cudně zakrývaly, tu čajovou konvicí, rozpleteným svetrem, nebo krajkovým paraplíčkem. Scéna působila velice hravě a vesele. V podstatě se jednalo o nejhumornější životní okamžik postav, který se v inscenaci nachází.
„Nahatost počítá s detaily, akty pracují s náznaky“
A právě za pomoci náznaků je ve hře vyřešena nejedna obtížná situace. K slzám mě dojala scéna, ve které umírá John Clark (Jan Vlasák), manžel Annie. Smrt je zde naznačena pohledem na bíle nasvícené kolečkové křeslo, od něhož odchází do tmy John. Na křesle nechává šálu, čepici a pléd.
Ze všeho nejdůležitější jsou rekvizity!
Druhou dojemnou scénou, která vám však už vykouzlí úsměvy na rtech, je bezpochyby část, kdy se na protagonistky zhůry snese déšť děkovných dopisů vyjadřujících podporu s jejich kalendářem.
Ovšem velice zvláštní mi pak přišlo hudební zpracování, zejména výběr skladeb. Všechny jsou anglicky zpívané, ale poněkud modernější, než by se k tématu a té době hodily. Vždyť děj je zasazen do doby, kdy bylo ještě běžné, aby ženy byly pouze v domácnosti, bez jakéhokoli nároku na vlastní vzdělání a budování kariéry.
Už jen doladit pár posledních detailů a jde se reprezentovat
Mezi písněmi tedy zazněl Tom Jones, ale i hudební cosi, co mě přeneslo do úvodní scény prvního dílu ságy Twilight, kde hodně podobná píseň zaznívá (pamatujete? Bella se loučí s kaktusem a odjíždí z domova za svým otcem). Nemyslím, že by bylo propojení původního děje Holek z kalendáře s hudebním stylem mladistvých úmyslné. Bylo by lepší držet se vážnosti děje a nadčasového tématu boje s rakovinou a podle toho pak i doladit hudební podklad.
Je pravda, že použití malého klišé se nevyhnulo ani této inscenaci, a to když se hlavní mrcha Maria (Hana Doulová), která celou dobu brojí proti kalendáři i jeho hlavním aktérkám, najednou promění ve vše chápající dobrou kamarádku. Z jedné z hlavních hrdinek, ze zakřiknuté (opravdu až uťáplé) a manželem podváděné Ruth, se zase stává sebejistotou sršící cestovatelka toužící po dobrodružství .
Že by se právě rodil nápad na kalendář s akty?
Celkové zpracování působilo něžně i vesele, dramaticky i dojemně, smutně i nadějně, ale především reálně. Hra vás pohltí natolik, že máte pocit, jako byste všechny ty slasti a strasti života prožívali spolu s hlavními postavami.
Jediným, ale zato podstatným nedostatkem, je tříhodinová délka trvání představení, kvůli které vás napadne otázka, zda není lepší zhlédnout 90minutový stejnojmenný film a ušetřenou hodinu a půl strávit nějak užitečněji (proto hodnotím 4,5 ****). Na druhou stranu, hra za vidění určitě stojí.
Holky z kalendáře
Divadlo ABC (Městská divadla pražská)
Režie: Ondřej Zajíc
Dramaturg: Věra Mašková
Hrají: Hana Doulová, Radka Fidlerová, Veronika Gajerová, Dana Batulková, Kateřina Macháčková, Jitka Smutná, Lenka Termerová, Luba Skořepová a další.
Hodnocení: 4,5 *****
