6 fotek 
Muzikál Divadla Semafor Hodiny jdou pozpátku přijel do Hradce Králové v rámci festivalu Čekání na Václava. Přenesl diváky o osmdesát let zpět a připomenul jim dobu swingu, jazzu a období nikdy nekončících radovánek.
Jitka Molavcová a Jiří Suchý v muzikálu Hodiny jdou pozpátku Zdroj: semafor.cz
Muzikál Hodiny jdou pozpátku ukázal divákům dobu 20. a 30. let 20. století v Československu. Autor, režisér a zároveň i libretista písní, výtvarník kostýmů a loutek Jiří Suchý zasadil děj muzikálu do doby před druhou světovou válkou. S nadhledem tak představil divákům zábavnou, ale zároveň i mírně nemravnou dobu.
Čtěte také: Program Festivalu Čekání na Václava
Trochu nemravný muzikál
Proč zmiňuji slovo nemravný? Protože v první půli představení Jiří Suchý alias básník Jan Vladivoj Vinohradský běhá za mladými děvčaty ze sboru vokalistek baru Honolulu. A proč tomu tak je, diváci pochopí až ve druhé půli. Jan Vladivoj Vinohradský má totiž poetickou duši, která touží po inspiraci, tudíž se není čemu divit, že hledá vhodná prostředí pro nová témata.
Bar Honolulu
Děj muzikálu je jednoduchý. Postarší dáma Žaneta Borská v podání Jitky Molavcové přijde na Silvestra roku 1937 do baru Honolulu a seznámí se s básníkem Vinohradským, padnou si do oka a Jan se snaží Žanetu získat svojí schopností oprostit se od nešťastné reality.
Druhá světová válka se blíží
Na Československo se snáší jako tmavý mrak hrůza nacistického Německa a lidé se snaží pobavit se a zapomenout na realitu v kabaretech. Chodí sem každý den a užívají si života.
Jitka a Molavcová a Jiří Suchý
Muzikál se odehraje týden po Silvestru 1937 a vrátí se v dokonalé iluzi na samý počátek stvoření světa, jelikož inscenace má postihnout všechny důležité momenty lidstva. Od prvního zhřešení Adama s Evou, přes veselí a radovánky, až do předzvěsti války.
Naléhavější náznaky války
Ještě jeden moment připomene divákům dobu před Mnichovem. Vypravěč z mikrofonu stále předsouvá data a dny, abychom se v ději lépe zorientovali, a k tomu barman neustále dokola povídá lidem kolem sebe o návštěvách věštkyně, která předpovídá, že žádná válka nenastane…
Hodiny jdou pozpátku
Hodiny jdou pozpátku nás vrátí o několik let zpět a ukážou nám dobu, kdy jsme se mohli zastavit, poslechnout si swingovou hudbu, jazz a naprosto se vyřádit v baru.
Jitka Molavcová zpívá muzikálové písně a Jiří Suchý ji k tomu doprovází. Písničkový kabaret není zajímavý jen swingovou hudbou, ale i herectvím mnoha dalších osob, například Jiřího Štědroně, který zvládne zahrát tureckého zaklínače hadů, Boha či Dona Juana nebo komického Michala Stejskala v roli barmana, jenž hravě vybruslí z každé situace.
Co mají společného autor a doba představení?
Jiří Suchý se narodil v roce 1931. Vyrůstal ve třicátých a čtyřicátých letech, proto je mu tato doba blízká. Divadlo Semafor kabarety uvádí už dlouhou řadu let, stále s vtipným a inteligentním humorem, stejným, který byl právě mezi válkami. Lidé se chtěli bavit a zapomenout na strasti, které na ně doléhaly.
Suchý na obranu, že se hra nemusí někomu líbit, uvádí: „Dělat divadlo, které bychom mohli označit za moderní, nám není dáno. Ale snad není třeba nám vyčítat, že nedokážeme, oč neusilujeme. Pokud považujete Semafor za konzervativní nebo tradicionalistický, strefili jste se. Ale divákům, kterým tato podoba Semaforu vyhovuje, je pořád ještě dost, tak co. A nejsou to jen ti, kteří chodívali do Semaforu v létech šedesátých, ale jsou to hlavně jejich děti – děti, kterým je dnes čtyřicet, a písničky Semaforu jim doma zněly v dětských ouškách z magnetofonů značky Sonet Duo…“
Hodiny jdou pozpátku
Divadlo Semafor
Režie: Jiří Suchý
Hrají: Michal Stejskal, Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Jiří Štědroň, Barbora Stejskalová, Ivana Korolová, Karolína Gudasová a Olina Patková
