Kde asi udělali soudruzi z NDR chybu a jak se správně vaří víděňské noky či knedlíky, odpovědi na tyto otázky naleznete v Pelíškách. Ve filmu, na který jsou Češi hrdí a zároveň mnoho o české mentalitě také vypovídá.
Brašule! Maršál Malinovskij!, Zdroj: distributor filmu
Nestává se v Čechách často, že by na nějaký český film zavítalo více než jeden milion diváků. Filmu Pelíšky se toto v roce 1999 podařilo a od té doby se z něj stal český klenost mezi komediemi. Hvězdné obsazení v čele s Jaroslavem Duškem, Jiřím Kodetem, Miroslavem Donutilem či Simonou Stašovou, spojené s vynikajícím scénářem Petra Jarchovského a Jana Hřebejka, daly vzniknout neuvěřitelně vtipnému filmu, který je hláškami doslova přeplněn.
Ani se nechce věřit, že se původně nemělo jednat o celovečerní film, nýbrž o televizní inscenaci, která by se vysílala o Vánocích. Nakonec ale Jan Hřebejk zvolil formát celovečerního filmu, a jeho rozhodnutí se určitě vyplatilo. Při natáčení bylo místo také pro improvizaci, jako v případě scény, kdy Šebek předvádí, jak se správně pije vodka v zákopu a řekne: „Maršál Malinovskij!“ a jeho bratr dodá: „Brašulé!“ Tato replika nebyla ve scénáři. Nebo také scéna zapíchlé hořící prskavky v hlavě Simony Stašové.
Pokud máte rádi Bolka Polívku, můžete si zajít do kina na první český 3D film V peřině.
Hlášky z filmu
otec Kraus: „Co to je?“
máma Šebková: „Lžičky.“
Eva: „No, lžičky. To se hodí, tolik lžiček.“
otec Šebek: „No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty – lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR.“ (Po chvíli se všechny lžičky v kafi roztečou.)
máma Šebková: „Já jsem ti říkala, nech je až na polárkovej dort. To přece není do horkýho kafe.“
otec Kraus: „Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu.“
strýc Václav: „Stříleli za války do vzduchu.“
The YouTube ID of J5mFLfXiSqw&feature=related is invalid.
Saša Mašlaň: „Nádhera, viď?“
teta Eva: „Hm!“
Saša Mašlaň: „Nepřipadá ti to úplně magický?“
teta Eva: „Připadá… Já miluju sklo! Já jsem si strašně přála těžítko.“
Eva: „Fakt je to výborný, viď Péťo? Řekni něco.“
Péťa: „Ty knedlíky mi připomínají vajíčka karety obrovské.“
Jindřiška Krausová: „Koho?“
Péťa a otec Kraus: „Mořské želvy!“
Michal Šebek: „Tati?“
otec Šebek: „No?“
Michal Šebek: „Tak můžu jít do toho kina?“
otec Šebek: „Zůstaň doma, aspoň neuděláš žádnej průser.“
Michal Šebek: „Jsou prázdniny.“
Otec Šebek: „Ty nemáš jiné zaměstnání?“
Michal Šebek: „My už jsme s Jindrou domluvení.“
otec Šebek: „Tak si běž… Se sestřenkou.“
otec Šebek: „Tady něco… Tady něco hrozně smrdí!“
strýc Václav: „František!“
otec Šebek: „Takhle přece nemůže smrdět františek?!“ (strýc Václav si potáhne z cigarety)
babička: „Teď tady něco smrdí!“
strýc Václav: „Matko, neser!“
The YouTube ID of HxWq58w5Gjw&NR=1 is invalid.
(Při hledání nového tatínka.)
Péťa: „Můžu se na něco zeptat?“
Eva: „Ne!“
plukovník: „Co by tě zajímalo?“
Eva: „Nehoří! Jednou provždy nehoří!“
máma Krausová: „Nejsou ty knedlíčky trochu mazlavé?“
Jindřiška Krausová: „Noky přece musí být trošičku mazlavé. Na povrchu.“
otec Kraus: „Noky? Slyšel jsem dobře? Řekla jsi noky?“
Jindřiška Krausová: „Maminčiny noky přece. Pravý nok je na povrchu mazlavý a uvnitř kyprý a vláčný.“
otec Kraus: „Ale mluvila jsi o maminčiných vynikajících bramborových knedlících?“
Jindřiška Krausová: „Mluvím o senzačních maminčiných nocích.“
otec Kraus: „O těchto nefalšovaných typických vídeňských bramborových knedlících? A ty se je opovažuješ nazývat…
Jindřiška Krausová: „Noky.“
otec Kraus: „Knedlíky.“
Jindřiška Krausová: „Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok, se ve formě kuliček nebo šišek, vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu.“
