6 fotek 
Vztah matky a dcery je možná na světě ten nejdůležitější, ale když je matka upjatá a s dcerou mlátí puberta, je těžké tomu uvěřit. Na světě neexistuje nic, co by je přimělo přemýšlet o tom, jak se cítí ta druhá. Leda by jim někdo pomohl vyměnit duše.
Mít kamarády, nezávislost a nejlépe i kapelu. Tak vypadá život na střední. Zdroj: Walt Disney Pictures
Tess Colemanová (Jamie Lee Curtis) je úspěšná psycholožka, které právě vychází stejně tak úspěšná kniha. Má ráda ve všem pořádek a ticho a ze všeho nejradši podrobuje své okolí křížovým výslechům a podrobným psychologickým analýzám (co naplat, práce vás vždycky poznamená). Její dcera Anna (Lindsay Lohan) je naproti tomu bláznivá dospívající studentka střední školy, která tráví čas hraním v kapele a neuznává žádnou autoritu.
Jejich hádky jim ale postupně přerůstají přes hlavu, a tak zasáhne osud (v podobě majitelky čínského bistra) a donutí je chvíli žít v těle té druhé. Anna brzy pozná, že úspěch není zadarmo a práce její matky není tak jednoduchá. Tess naopak uznává, že je třeba si trochu užívat života a že ten otrhaný poškolák, po kterém Anna touží, je vlastně pro její dceru ten pravý. Stihnou si to ale obě uvědomit dřív, než si bude muset Anna vzít Tessina přítele Ryana jen proto, že je v jejím těle?
Komedii Mezi námi děvčaty bude televize Prima vysílat už tuto sobotu 5. dubna v 10:25. Pojďte si připomenout ty nejlepší hlášky a možná se ve vypjatém vztahu matka-dcera poznáte i vy.
Hlášky z filmu
Anna: „Takže sem si nechám vrazit cvoček, jo?“
Tess: „Nechci, aby má družička vypadala jako šlapka.“
Anna: „Ale no tak, mami! Vždyť to má už každej!“
Tess: „Že každej? (otočí se na Annina malého bratra) Slyšíš, Harry? Něco jsi zameškal.“
Anna: „Jak jste mi mohl dát pětku, pane Batesi?“
Bates: „Nepochopila jste, o co tam jde.“
Anna: „Rok 84, co je na tom zvláštního? Jasná kritika totalitarismu. O strnulé společnosti ovládané všehoschopným megalomanským diktátorem.“
Bates: „Moje známka platí.“
Anna: „Ten měl aspoň vlasy.“
Tess: „Uvidíme se až za nějaký čas, odjíždím na svatební cestu.“
Evan (pacient): „Panebože, vy už se nevrátíte! Všichni se na mě vykašlali.“
Tess: „Já se na vás nevykašlu. Můžete mi kdykoli zavolat na mobil.“
Evan: „Už jsem to zjišťoval – na severní straně ostrova není signál!“
děda: (začne objímat Peg) Tady je má Anička kočička. Dej staroušovi pořádnýho objímáka!“
Anna: „Dědo, já jsem tady.“
Tess: „Kdy ty tvoje hádky se Stacy konečně skončí?“
Anna: „Nikdy, protože je to psychotická kráva! Kdyby ses o mě jen trochu zajímala, tak to pochopíš.“
Tess: „Ty víš, že se o tebe zajímám. Proto jsem se dozvěděla o té pětce z angličtiny.“
Tak koukni, mladá dámo. Jsem tvá matka a budeš mě poslouchat na slovo!
Ryan: „Tvé dveře jsou pod zadním schodištěm.“
Anna: „Jako bych to nevěděla.“
děda: „Nepodlejzej jí tak, chlape, však ona přijde.“
Ryan: „Jo a ponese si sekeru.“
Tess: „Střední škola není nic tak těžkého.“
Anna: „Nevydržela bys tam jeden jedinej den.“
Tess: „Myslím, že vydržela. A zvládla bych to i bez trestů.“
(Tess a Anna se ráno vzbudí a zjistí, že jsou v jiných tělech)
Anna: „Zdá se, že se s námi něco stalo.“
Tess: „Co ty jsi zač?“
Anna: „Přece já, máma.“
Tess: „Nejsi má máma!“
Anna: „Ano, to jsem.“
Tess: „Ty naklonovaná zrůdo!“
Anna: „Takhle se mnou mluvit nebudeš!“
Tess: „Panebože, ty jsi vážně má matka.“
Tess: (při pohledu do zrcadla) „Koukni na mě, jsem stařena! Á, vypadám jako strážce hrobky!“
Tohle že je ta psycholožka s vybranými způsoby, kterou si chci vzít?
Anna: „Nikomu nic neřeknem. Řekli by, že jsme blázni.“
Tess: „Možná jsme se zbláznili.“
Anna: „Já se tedy nezbláznila. Jsem jen matka uvězněná v těle své dcery!“
(zachytí Tessin pohled)
Anna: „Ach bože, já jsem blázen.“
Anna: „Hlavně nesmíš nikomu nic poradit, to by bylo neetické. Jenom pozorně poslouchej, občas přikývni, a když bude třeba mluvit, zeptej se: jaký z toho máte pocit?“
Tess: „Ráda bych se tady všem omluvila za to svoje neustálý odporný pruzení.“
Anna: „Ty ale neprudíš, mami. To já bych se vám spíš měla omluvit za své demonstrativní pohrdání pocity druhých.“
Tess: „No, aspoň se umíš hezky oblíkat. Ne jako já.“
Tess: „Je to vážně skvělý, že se berem, viď? I když mi zemřel manžel. Pěkně rychle jsem to rozchodila.“
Každá puberťácká story končí šťastně – obvykle nalezením toho pravého vagabunda.
pacientka: „Nemluví se svou přítelkyní, paní doktorko. A ve svém deníku se stále zmiňuje o tom chlapci.“
Tess: „A jaké z toho máte pocity? Počkat! Vy čtete její deník?! To je hnusný! To je špatný! Jste ošklivá matka!“
pacientka: „Ale já mám strach, že ona a ten chlapec by mohli… Víte co.“
Tess: „Ne, dost. Vůbec nic mezi nimi není, to je jasné. Kdyby bylo, určitě by si o tom nepsala do deníku, prostě by to dělala. A ta její kámoška s ní nemluví nejspíš proto, že ho taky balí. Možná s ní dokonce flirtoval, ale tajně miluje vaši dceru. Asi to na ni ještě nevybalil, protože se nechce ztrapnit a nejlepší kámoška se chová jako psychotická mrcha! Ano?“
Ryan: „Podívej, nechci tě nijak omezovat. Ale ksakru, vážně by mě zajímalo, proč ses v předvečer své svatby proháněla s nějakým klukem na velkým černým Harleyi?“
Tess: „Ale ne, to bylo Ducatti.“
Ryan: „Tess, nechtěla bys mi o tom něco říct? To si teď plníš nějaké svoje sny? Rád bych se to totiž dozvěděl teď.“
Tess: „Jen jsem se chtěla projet. Já toho kluka vlastně ani neznám, jen jsem chtěla vědět…“
Anna: „To je totiž můj kluk, Ryane. A má rád mě. A máma nechtěla, abych s ním chodila, tak jsem jí poprosila, aby si ho proklepla sama. Tak to udělala a vlastně zjistila, že je to velmi slušný milý mladý muž. A povolila mi ho.“
Tess: „Vážně? To je bomba!“
