4 fotky 
Lucie není postrachem ulice bezdůvodně. Ještě nedávno se staršího souseda Osvalda a jeho party bála, ale po prázdninách jde poprvé do školy, a to jí dává pocit sebejistoty. A když se k tomu přidá kouzelná mluvící plastelína, je o zábavu postaráno.
Skutečně oživlá plastelína nebo jen bujná fantazie? U Lucie člověk nikdy neví. Zdroj: Filmové studio Barrandov
Lucie (Žaneta Fuchsová) se vrací od dědečka zpátky do města. Maminka (Daniela Kolářová) s tatínkem (Jaromír Hanzlík) ale chodí do práce a její kamarádky jsou ještě na prázdninách, a tak to vypadá na léto strávené s partou starších dětí v čele s Osvaldem. Ti se ale s Luckou bavit nechtějí a snaží se jí zbavit třeba tím, že ji donutí vylézt na střechu nebo něco ukrást v obchodě.
To se jim ale vrátí, zvlášť protože se Lucce povede ukrást neobvyklou formelu, z níž se kouzelně tvarují postavičky Ferda a Ferda, jinak známé také jako Malej a Velkej. A nejen díky nim nakonec přestane Osvaldova parta považovat Lucku jen za otravnou přítěž.
Pokud si i vy chcete zpříjemnit odpoledne jednou z klasických českých komedií, zapněte si dnes Novu Cinema v 15:05 a zavzpomínejte spolu s formeláky na své dětství.
Hlášky z filmu
Lucie: „Na ty se smí dívat jen táta s mámou. Ale já už jsem stejně kousek viděla. Jak lez upírák z rakve a plížil se za jednou… Uáá! (vybafne) Že ses lek?“
Děda: „No jo. A co bylo dál?“
Lucie: „Dál už to nevím, protože jsem musela jít spát.“
Lucie: (míří na dědu pravítkem jako pistolí) „Ty pracky nahoru!“
Děda: „A na co si hrajem?“
Lucie: „Na co si hrajeme? Pchá! Teď skončí hra. Teď řekni: Postrachu se nevyhrožuje, postrachu se líbá ruka!“
maminka: „Za tejden začíná škola. Co máš s tím kolenem? No, Luci! A kdo ti takhle oškudlal ty vlasy?“
Lucie: „To není oškudlený, jen ohořelý. Jak jsme s dědečkem dělali ohníček a pekli buřty.“
maminka: Tak ohníček. No, vidím, že je nejvyšší čas, že jsme přijeli, abychom Lucku ve městě trochu zcivilizovali.“
děda: „Já nevím, po kom je. Po mně a po tobě není. Kdyby aspoň jednou rozbila kamenem okno, ale kdepak. To vyjde na ulici – zakopne o sirku, vyleze na strom – spadne, vleze na trávu – šlápne na ježka…“
maminka: „Ahoj, Kristo. Chtěla jsem tě poprosit, jestli půjde Osvald na hřiště, aby dohlédl na Lucku.“
Richterová: „Osvalde, až dohraješ, půjdeš si hrát s Lucinkou.“
Osvald: „S Luckou?“
(prostřih vzpomínek na hřiště, kdy Osvald se svou partou zašlapal Lucce bábovičky a ukradl medvídka)
Osvald: „Ano, prosím. My si vždycky pěkně hrajeme.“
Osvald: „Každej, kdo chce bejt v partě, něco sek. Jen ty a Lída ještě nic.“
Lída: „Náhodou, sekla jsme mejdlo.“
Osvald: „Mejdlo neplatí. Řeklo se něco užitečnýho, pro všechny.“
Lída: „Ale je voňavý.“
Osvald: „Mejdla mám po krk, jen se na něho podívám.“
Žádní rodiče to nemají s dětmi úplně jednoduché.
Richterová: (najde Osvaldův komiks schovaný pod notami) „Jsem velmi zvědavá, jak mi přehraješ: Bang, bang, bang! Vzdejte se, ubozí pozemšťané!“
Lucie: (hláskuje nápis na zrcadle) „Ich wahr…“
Ferda: „My jsme totiž strašně vzdělaný. Chceš to v jiným jazyce?“
tatínek: (přečte si nápis) „Ich wahr hier, Fantomas. Ty umíš psát?“
Lucie: „Ani moc ne, akorát I, O a A.“
tatínek: „A německy?“
Osvald: „Vymyslel jsem si pro ni strašný věci. Tantalova muka, žhavení lebky zvané Budík. Bude se třást až do smrti.“
Lída: „Po zábradlí umí jezdit daleko lépe než ty, i když je to mrně. A jestli umí čarovat, bude s ní aspoň legrace!“
