4 fotky 
Jeden by myslel, že z vodníků vyrosteme, jen co nám bude víc než deset let. Jenže ve skutečnosti má naše české vodstvo pod palcem mocná vodnická rodina, která se s ostatními vodníky předhání v tom, kdo nasbírá více dušiček.
Koukáš, co? Všechny tyhle dušičky jsem utopila já osobně. Zdroj: Filmové studio Barrandov
Aspoň tak to před téměř čtyřiceti lety viděl režisér Václav Vorlíček, když komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách natáčel. Vypráví v ní o panu Wassermanovi (Miloš Kopecký) a jeho rodině, která se zdržuje v povodí Vltavy a má na starost všechny české vody. Film se ale věnuje hlavně poddaným Karlovi, Bertíkovi, Lojzíkovi a jeho dceři Janě (Libuše Šafránková).
Všichni tihle vodníci si spokojeně žijí ve svém vlhkém bytě, kde by se výborně dařilo i houbám, ovšem jen do doby, než se úřady rozhodnou dům uzavřít kvůli špatným zdravotním podmínkám a celou rodinu odtud vystěhovat.
A tak se kromě tlačenky a krevní transfuze (které způsobují vodníkům smrtelnost) stává úhlavním nepřítelem doktor Mráček (Jaromír Hanzlík), který dostane celý případ na starosti. O to horší situace nastává ve chvíli, kdy jeho utopení mimo jiné brání také vzkvétající láska mezi ním a Janou.
Příběh o bohaté vodnické rodině a jejích poddaných z okolí Vltavy patří mezi českou klasiku a vy byste si ji rozhodně neměli nechat ujít. Příležitost budete mít hned dvakrát v neděli 22. září na Nově – konkrétně v 17:25 a 23:55.
Hlášky z filmu
(Bach a Polly jedou v autě a Polly strhne volant)
Bach: „Neblázni, Polly. Tak neblázni! Mám ženu a děti!”
Polly: „No a co? Jsme stejně nesmrtelný!”
(O pár vteřin později zaviní nehodu autobusu, který skončí ve vodě)
Bach: „No prosím!”
Polly: „Co? Vždyť to byli jenom lidi.”
Bach: „No… to je fakt. (pohlédne nostalgicky na topící se vrak) Podívej, jak to krásně bublá!”
Wassermann: „Seš líná jak bernardýn!”
(pes Lord vyběhne z domu s kartáčem v tlamě)
Jana: „Lorde, pustíš to? Dáš to sem?!
Pošťák: „Vždyť je to jenom starej kartáč, Janičko!”
Jana: „Jo, to si myslíte vy, pane Švidra… Co když je to táta nebo strejda?”
Kamarádka: „Hele, Jano, co tohle: Brunetka hledá mladého muže, kterého zachránila před…”
Jana: „Ale dej pokoj s tou brunetkou, porád… Co tohle: Pane. Vzpomínáte, jak jste se topil?”
(doktor Mráček chce podat inzerát, že hledá dívku, která ho zachránila)
Žena: „Prosím dívku, která mne zachránila, aby se přihlásila, neboť. Co neboť? To nemá konec.”
Mráček: „Ale z právního hlediska je to přípustné, nemyslíte?”
Jana: „Co tady děláte?”
Mráček: „Sháním si tady inzerátem pomník. Něco levnějšího, samozřejmě. A vy?”
Jana: „Prodávám kolo.”
Mráček: „To koupím!”
Jana: „Ale… je mlýnský.”
Mráček: „Hm, to je škoda. Takovejch já už mám doma osm.”
(Mráčková najde tetičku Matyldu proměněnou v mouku s ušima)
Mráčková: „Zase nějaká reklama. Hm, polohrubá? To se může hodit!”
Jako novodobí Romeo a Julie. Jen s mokrým šosem a trochou nesmrtelnosti.
Strejda Karel: (po transfuzi dvou decilitrů krve běží šťastný parkem a tančí) „Jsem člověk! Já jsem člověk!”
Policista: „Kolik toho v sobě máte?”
Strejda Karel: „Dvě deci.”
Policista: „Prosím vás, po dvou decích?”
Jana: „My jsme taková divná rodina… Hele!” (vzápětí vidí Karla, který běhá po parku v euforii z transfuze)
Mráček: „Není to…?”
Jana: „Strejda Karel.”
Mráček: „Vy jste fakt zvláštní rodina.”
Strýc Karel: „Ááá, náš šťastnej párek, no, jen tak dál, děti. Doufám, že se budeme, doktore, co nejdřív stěhovat. Poněvadž vlhko škodí lidskému organismu. (začíná zpívat) Vlhko škodí lidskému orrrganismu! Tralala! Abych nezapomněl, milostpaní je v čudu. Kdybyste někde potkali mouku s ušima, tak to je vona! Ahoooj, ahoooj!”
Jana: „No, nazdar, z tety je mouka…”
Mráček: „Říkáš divná rodina? Není to trochu slabý slovo?”
Mráček: (drží mrskající se rybu v ruce) „No, Jano. Jano! Jak je to možný? (spadne mu do zapnutého mixéru a ve snaze ji zachránit ho zapne ještě na větší výkon) Mami! Mami, zastav to! Jana mi tam spadla!”
Mráček: „Mami, to je Jana.”
Mráčková: „Těší mě, docent Mráčková. To je vychování, co? Strkat návštěvy do mixéru…”
Pozor, pánové. Jedno mávnutí hůlkou a je z vás hadr nebo kartáč na boty.
Wasserman: (na Mráčka, když vylezou z podvodního sklepa) „Co je to za způsoby? Vždyť jste mokrej! No, já jsem byl upozorněn, že nejste jaksi na úrovni.”
Jana: (schovává hrníček do kabelky) „A moc sebou nemel, Jindřichu, ať nemáš boule na duši.”
Mráčková: (mluví s dušičkou v hrníčku) „A profesore, co vaše výzkumy? To nechcete lidstvu jaksi zanechat vůbec nic?”
Ikebara: „Co bylo, bylo. Ostatně, co můžu zanechávat? Jsem v hrnci.”
Mráčková: „Můžete mi to nadiktovat.”
Mráčková: (chce nastoupit do taxíku, ale Alois ji předběhne) „To tak! Sežrat mi bublaninu a ještě ukrást taxík. Že se nestydíte, takovej sympatickej člověk!”
