4 fotky 
Po prázdninách se žáci základní školy vrací zpátky do lavic a o rozrušení se postarají krádeže oblečení, stříbrné kozačky žákyně Lamkové a každoroční sběr kaštanů. A také nový spolužák z devítky, k němuž začne obdivně vzhlížet nejedna osmačka.
Rošťák nerošťák, dokázali byste odolat takovému smutnému pohledu? Zdroj: Filmové studio Barrandov
Honza (Martin Šotola) právě nastupuje do první třídy a je neuvěřitelně zklamaný, že jeho kamaráda Davida čeká ještě jeden rok ve školce. Jeho sestra Jolana (Regina Zahradníková) z osmé třídy má zase pocit, že je úplně nemožná, a navíc se omylem připlete ke krádežím ve škole. Ani jeden ze sourozenců to tenhle školní rok zkrátka nebude mít jednoduché.
Oběma svým způsobem ale pomůže Radim Dochleba (David Rauch), který přestoupí z jiné školy a svým osobním kouzlem i vtipnými poznámkami zamotá hlavu všem spolužačkám. Dalším problémem je ovšem nutnost se přezouvat, proti čemu se děti bouří s tím, že zabírá spoustu času a je zbytečné. A na jejich straně stojí jen jediná učitelka.
Film Zdeňka Trošky z roku 1983 patří mezi klasické rodinné snímky a ani po svých třicátých narozeninách neztrácí na divácké oblibě. Komedii z prostředí základní školy, v níž najde každý kus svého dětství, uvidíte už v neděli 24. listopadu ve 12:15 na Nově. A díky smíchu žákyně Lamkové ji z hlavy určitě jen tak nevyženete.
Hlášky z filmu
(Lamková vystoupí z auta a dá pusu řidiči)
spolužačka: „Brácha, jo?“
druhá spolužačka: „Jsi padlá na mozek?“
Lamková: „S novou sezónou nový milenec, dámy.“
Radim: „Jsem Radim Dochleba, lady. Smím doufat, že spolu budeme sdílet… uhm, učebnu? Zvláště když devítka je už jediná v obvodě?“
Lamková: „Michaela Lamková, vo co jde?“
Radim: (nadbíhá učitelce v domnění, že je to žákyně) „Půjdeme na AMU nebo na letušku?“
Adamová: „Nikoli, na krasobruslařku. Milé dítě!“ (zatahá ho za ucho)
Radim: „Dítě? Já? Milé dítě? Za co, krutý anděli?“
učitelka: „Protože ještě jeden druhého neznáme, tak se představíme, ano, děti?“
Jana: „Ano, ano! Já jsem Janička.“
Honza: „Aby ses z toho nepotento. Tady měl sedět David, ty nosále jeden nosatej!“
Adamová: „Jmenuji se Dagmar Adamová a jsem vaše třídní učitelka. A s některými z vás už se znám, nemýlím-li se.“ (vrhne významný pohled na Radima)
Radim: „Promiňte, soudružko učitelko, ale já… Myslel jsem, že jste…“
Adamová: „Krutý anděl z 9. A?“
Bakulín: „Co blbneš, jsi náměsíčnej?“
Honza: „Ne, náslunečnej!“
Bakulín: „To je brácha Ludvíkový z osmičky.“
Radim: „Tý tamtý?“
Bakulín: „Jo jo, tý tamtý.“
Jana: „Kde jsi coural, co? Soudružka, chudák, o tebe měla strach. A nejsi přezutej, to se řekne.“ (okamžitě vystřelí ruku nahoru)
Honza: (s ledovým klidem) „Stejně tě jednou tak seřežu.“
Adamová: „Teď si vem honem něco na nohy.“
Radim: „Já nic nemám ale.“
Adamová: „Ti nemůže někdo půjčit?“
Bakulín: „To asi těžko, on má poslední číslo bot.“
Adamová: „Jak poslední?“
Radim: „No, dál už začínají dětský lyže.“
Adamová: „Tak do ponožek. A boty ven. Je teplo, to přežiješ.“
Radim: „Já jo. Jen abyste to přežili vy.“
„Tý tamtý?“ – „Jo jo, tý tamtý.“ Hlavně když si rozumí.
Radim: „Co bulíš?“
prvňačka: „Když já nemám boty.“
Bakulín: „A co máš v ruce?“
prvňačka: „To jsou, ale cizí. Ty tady zbyly.“
Radim: „A jaký jsi měla?“
prvňačka: „Ty samý.“
Radim: „No tak.“
prvňačka: „Jenomže jedna bota je Vocílková a druhá Melichar.“
Radim: „Víš co, Vocílková? Vyměníš si botu s Melicharem a bude to v pohodě.“
prvňačka: „No jo, jenomže já nejsem Vocílková, ale Šedivá a žádnýho Melichara neznám.“
Radim: „Tam, kde se bota jmenuje Melichar, tam je možný všechno.“
fyzikářka: „A to je co?“ (ukáže na Radimovy boty)
Radim: „To jsou věrozvěstové ze Soluně.“
fyzikářka: „Prosím?“
Radim: „No tady. Cyril a Metůdek.“
tělocvikářka: „Dochlebo! Co je to tady furt? Pořád. Stále.“
Adamová: „A úkol pro všechny. Zkuste se zamyslet nad tím, jak by se dala naše škola nějak vylepšit.“
Radim: „Dynamit, dynamit.“
Květová: „Co je zas tohle?“
Radim: „My jsme jak na plantážích. Jako otroci, chápete? A děsně dřeme.“
Květová: „Ano, zejména ty, Dochleba. Hele, já jsem podle vás ten bílej otrokář?“
Radim: „Ne, otrokář je soudruh ředitel. Vy jste dozorce. A támhle družina je bílá chátra.“
„Bože, Jolano, nekoukej tam, určitě na nás koukaj.“ Logika dospívajících teenagerů je pořád stejná.
Radim: (ukáže na karikaturu staré paní pod obří bačkorou) „Jé, to jste malovala vy, soudružko? Co vám ta paní udělala?“
Adamová: „Navrhla tudle školu.“
Honza: „Naše soudružka je zrádkyně prolhaná.“
Radim: „Prosím tě, jak jsi na to přišel?“
Honza: „Protože říkala, že ten výkres není na známky. A pak mi dala jedničku.“
Radim: „To je snad v pořádku, ne?“
Honza: „A zkazila mi pětku na vysvědčení.“
Radim: „Cože, ty chceš pětku na vysvědčení?“
Honza: „No, abych se mohl propadnout za Davidem do školky.“
(Lamkové nejdou sundat její stříbrné kozačky)
Radim: „To se vám asi přicucla kuří oka k podšívce, madam.“
