4 fotky 
!Rozhovor!Jeho tvář známe ze seriálů Ordinace v Růžové zahradě nebo Redakce. Kromě hraní ve filmu, seriálech a především v divadle se věnuje také skládání scénické hudby. V kmenovém Divadle Komedie ho můžete slyšet nebo vidět v deseti představeních a společně s Tatianou Vilhelmovou se stal tváří letošních Shakespearovských slavností.
Jeden z mnoha nástrojů, na který umí Roman Zach hrát Zdroj: Divadlo Komedie
V představení Touhy a výčitky sedí diváci na jevišti kousek od herců. Proč divadla v poslední době stále častěji volí toto zpestření?
Začali jsme to aplikovat zhruba před čtyřmi lety, kdy nám přišlo škoda volného prostoru na jevišti. S tímto prostorem jsme si začali hrát jako se scénografickým prostředkem. Vymýšleli jsme, že by diváci seděli na jevišti a hrálo by se u nich. Myslím, že se to jinde moc často nedělá. Děláme to my a možná se to posléze začalo používat. Součást scénografie bývá i to, že se pohled a perspektiva diváka neustále mění. Jedná se spíše o koncepční řešení, jak porušit privilegia prostoru. Kde jsou sedačky, sedí divák, a kde je volný prostor, tam se pohybuje herec.
Pociťujete jako herec rozdíl, když hrajete před obecenstvem sedícím v hledišti a na jevišti?
Určitě, především perspektivně to je jinak. Divák se nekouká ze zdola nahoru, ale ze shora dolů. Celková blízkost je mnohem víc intimní. Ke spoustě titulů, které jsou komornější, se to hodí mnohem víc. Jste k divákům blízko a oni vám vidí do očí a do hereckých slabin.
Nejčastěji ztvárňujete role milovníků a sukničkářů. Jak je tomu v představení Touhy a výčitky?
Co se týče seriálů, tak pro režiséra je jednodušší mě obsadit do příjemné role, protože seriály sledují divačky. Je asi nasnadě, abych byl ten příjemnej než ten hajzl, protože by to divačky odradilo. Myslím, že je to pouze marketingový tah. Co se týče divadelních rolí, tak tam role sukničkáře vždycky nějak vyšla.
Jako Franz v představení Touhy a výčitky Foto: Kamila Polívková, Divadlo Komedie
Role Franze se pro mě jako diváka jevila poměrně náročná. Jak je tomu doopravdy?
Role je náročná. Jste blízko k divákům a na miniaturní ploše se odehrává tolik mikrosituací a detailů, které nejsou mnohdy ani vidět. Text je ke všemu zvláštně napsaný, střihově. Vypadá to, že plyne, ale skrývá v sobě mnoho míst, které houpou s vašimi vnitřnostmi. Není to náročné fyzicky, ale psychicky hodně.
Máte za sebou několik seriálových rolí. Redakci, Ordinaci, Zázraky života a další. Hrajete v současnosti v nějakém televizním seriálu?
Nejsem si přesně jist, co běží. Připravovaly se věci seriálového typu, ale ne velkokapacitního. Myslím, že natočených dílů bylo třicet. Loni jsem dělal poslední věc, ale pro mě z neznámých důvodů se zatím nevysílaly.
Nestýská se vám po práci v televizi?
Ani ne, spíše po nějaké dobré nabídce. Preferuji jakoukoli práci a je jedno, jestli jde o seriál nebo film, hlavně aby byla zajímavá. Chybí mi nabídka, která by mě lákala.
Máte nějakou roli, která by vás lákala?
Konkrétní roli ne, ale lákají mě výzvy. Chtěl bych, aby mě někdo vyzval na něco, co bych si přečetl a řekl si: „To ses zbláznil, to nemůžu hrát já.“ Než abych si to přečetl a řekl si, že se v tom hned vidím. Rád bych si zahrál roli, ve které bych si na první pohled představil někoho jiného.
Peruchio ve Zkrocení zlé ženy v rámci Shakespearovských slavností Zdroj: Agentura Schok
Zítra startují Shakespearovské slavnosti hrou Zkrocení zlé ženy, ve které hrajete hlavní roli, Petruchia. Jste nervózní?
Já nemám čas být nervózní, protože je to časový masakr. Mám teď taxikářský život, protože zkoušíme v noci.
Je rozdíl mezi tím, jak zkoušíte v Divadle Komedie a na Shakespearovských slavnostech?
Je to velký přeohromný rozdíl, který je daný samozřejmě textem, žánrovým zpracováním a prostorem na Hradě. V Komedii děláme komorní věci ve strohém podání. Na slavnostech jsme do toho šli okamžitě s tím, že to nesmí být psychologicky zatěžkané, protože romantický prostor Hradu si takový výklad nemůže dovolit.
Na Letních Shakespearovských slavnostech účinkujete podruhé. Jak vznikl nápad obsadit do role Petruchia právě vás?
Od mojí první zkušenosti v Marné lásky snaze v režii Ivana Rajmonta, to je asi devět let. Vyzkoušel jsem si to a myslel, že to není úplně pro mě. Když jsem si ale letos vyslechl, kdo to dělá, tak jsem se zastavil u jména Táňa (Tatiana Vilhelmová pozn. red.) a u režiséra Dana Špinara. Začalo mě to zajímat. Když jsme pak podepisovali smlouvu, tak já se ptal, jestli to bude dělat Táňa, protože jestli ne, tak já to dělat nechci. Táňa říkala to samé.
Na oficiálním plakátu Letních Shakespearovských slavností 2011 Roman Zach s Tatianou Vilhelmovou Zdroj: Agentura Schok
Jak se vám líbí hrát po boku Tatiany Vilhelmové?
Známe se dobře, ale ona mě někdy překvapí. V momentě, kdy je tady normální Táňa, tak je to super a chemicky to funguje.
Věnujete se také skládání scénické hudby. Složil jste mimo jiné hudbu k České válce Divadla Na zábradlí, která měla nedávno premiéru. Jaký je váš osobní názor na třetí odboj? Vrazi, nebo hrdinové?
V Divadle Na Zábradlí se hodně dlouho řešil podtitul České války. Načetl jsem si spoustu materiálů a pro mě to jsou v zásadě hrdinové. Jsou to děti války a já si netroufnu nikoho odsoudit za činy z doby, kdy nikdo nemohl věřit nikomu. Já se jednoznačně stavím na stranu odbojářů.
Skládáte filmovou i divadelní hudbu a hrajete na mnoho hudebních nástrojů. Nepomýšlel jste na vlastní kapelu?
Mě nezajímá hrát naprázdno. Napsat písničku, která má refrén, a zpívat ji pořád dokola. Mě baví ten směr a místo určení. Hledal jsem formu, jak prezentovat věci, který mám rád. Když mi to uzrálo v hlavě, tak jsme v Divadle Komedie měli projekt Miusee. To je pro mě způsob, jak se realizovat. Není to kapela, ale specifický projekt, kde jsou zakomponované vizuální, výtvarné i hudební prvky. To je pro mě zajímavější a v tom bych chtěl pokračovat.
Roman Zach oslavil 13. června 2011 třicáté osmé narozeniny Zdroj: Divadlo Komedie
Dne 13. června 2011 jste měl 38. narozeniny. Slavil jste rok navíc, nebo už bilancujete?
Já narozeniny neslavím a bilancuju přirozeně. Většinou mi zavolá mamka a řekne mi: „Prosim tě, tak všechno nejlepší k narozeninám.“ Já se k těm termínům vůbec neupínám, což potom hůř nesou moji blízcí, na které taky zapomínám. Middle age crisis jsem zažil několikrát, ale není spojená s 13. červnem.
První roli v Divadle Komedie jste dostal v roce 2003. Příští rok, po devíti letech vašeho angažmá, by mělo divadlo z finančních důvodů skončit. Už víte, kam dál?
Nevím a nevíme nikdo. Devět let je dlouhá doba na to, abyste měl vzpomínky a sentiment, a na druhou stranu je devět let už příliš dlouhá doba. Záleží, jak se na to podíváte. Za rok konec, jdeme do nové etapy života a budeme se to snažit ukončit pro nás důstojně.
Začínal jste v Národním divadle. Zvažujete se na jeho prkna vrátit?
Ne. Rád bych se věnoval hudebním projektům, ale tím se asi nedá uživit. Nelákají mě kamenná divadla s repertoárem a zaběhlou dramaturgií, ale spíš volné projekty, které by měly budoucnost i u divadla.
Strávíte léto pracovně, nebo odpočinkově?
Díky Hradu dost pracovně.
Roman Zach (1973) se narodil v Ústí nad Labem. Ze střední průmyslovky se rozhodl jít na DAMU. Prošel několika divadly, zkusil si i Národní, a nakonec zakotvil v Divadle Komedie, kde hraje už osmým rokem. Mezi nejznámější seriálové role patří MUDr. Šebek z Ordinace a fotograf Kamil z Redakce. Vyhrál anketu TýTý za rok 2005 v kategorii nejlepší herec. Zahrál si mimo jiné ve filmech Ženy v pokušení a naposledy Hlava-ruce-srdce. Kromě divadla se věnuje skládání scénické hudby pro divadlo i pro film.
