Hentai Corporation mnozí popisují jako kontroverzní kapelu hrající trash rock’n’roll. Ve skutečnosti však platí, že kdo je někdy viděl živě, bude slovo kontroverzní považovat za slabý odvar. O plánech do budoucna, ale i o smaženém sýru povídal frontman Radek Škarohlíd.
Radek Škarohlíd, zpěvák Hentai Corporation.| Zdroj: palacakropolis.cz
Máte venku nové album s šíleným názvem The Spectre Of Corporatism: Starship Shaped Schnitzels From Planet Breadcrumbs Are Attacking A Giant Tree Monster Who Has A Vagina And Holds Hitler Hostage. Co od něj fanoušci mohou očekávat?
Mohou čekat hitleří liliputy svařený himlerweinem. Zkrátka vyspělejší genetickou vadu, která stále kvasí a přitom nemine cíl.
Jaký byl pro vás byl impulz natočit vůbec první řadovou desku?
Impulzy byly dva. První, že jsme si chtěli dokázat, že zvládneme udělat či nahrát deset pecek, který mají vyrovnanou kvalitu. Druhý důvod, že hudební mongoloidi ze srdce Evropy uznávají pouze desku. Dokud nemáte desku, tak jako by vám kapal syfl ze zažaludí a nejste tedy dospělým spoluobčanem. Jste členem STB.
Jedním z nejlepších momentů nahrávky je rozhodně song Equilibristic Brides. Komu byl věnován?
Fanynkám. Je to o primitivním ženským reflexu, který způsobuje orgazmickou excitaci z pablbů na pódiu všeho druhu. Je to náš nejoblíbenější reflex. Společně s vykvašeným Reflex bongo-landou Jiřím X. Doležalem, který často pobaví a často se ztratí v hyperprostoru mezi Babylonem a Pragou středověkou.
Za zmínku stojí i videoklip ke skladbě, který už zhlédlo přes sto tisíc lidí. Jak probíhalo natáčení?
Diskotéka uprostřed lesa, THC a Theodrin, vše fungovalo skvěle. Ale posral se nám agregát, byla dobrá zábava to spravit.
Kdo vymyslel úchylný děj klipu?
Je to práce našeho milovaného krakonoše Jarka Plouhara a jeho týmu, včetně jeho kundice ženy Báry.
Chystáte k novému desce taky koncertní šňůru?
Jedeme donekonečna a ještě dále, aby bylo na rohlík.
Za deset let působení jste se jako kapela neuvěřitelně vyšvihli i přes to, že nehrajete mainstream. Čím si myslíte, že to je?
Nikdy jsme moc nepřemýšleli o tom, co se bude dít. Spíš jsme vyšoustávali toho hudebního mutanta, to naše děťátko, který vystihuje estetický průnik víceméně všech členů bandy. Najít mutantní hudbu, najít možná sami sebe, což se ještě asi nepodařilo. Vyšvihli jsme se hlavně co se týče koncertů, je fajn, že to vůbec někoho zajímá. Jsme vlastně překvapeni, že tu existuje tolik nám podobných kriplů, který to baví.
V Česku hraje málo kapel stejně šílený styl jako vy. Cítíte se jako průkopnici žánru, nebo naopak?
Neumím posoudit. Taky nepoznáš jestli máš žiláka či masožiláka, dokud ti ho frnda neokomentuje. Já mám hřiba…
Hraní vás očividně baví, příští rok to bude už deset let, co společně fungujete. Plánujete nějakou extra oslavu?
Budeme slavit až 18. výročí.
Takže plánujete společně hrát ještě nějakou řádku let?
Pokud Radeček zvládne svůj alkoholismus a výlevy vylitý negace, který periodicky obtěžují zbytek kapely, tak by to nemusel bejt problém. Jiný napětí nepanuje. Teda kromě třenic při skládání, a že občas někdo vstane prdelí napřed či je vyschízován z žen.
A co rok 2014? Dali jste si jako kapela nějaké předsevzetí?
Je v plánu rekonstrukce odposlechů ve zkušebně, možná klip, možná live session. Ale protože jsme líný kundy, tak asi hovno. (smích)
Určitě ale plánujete letní festivaly. Existuje nějaký, který byste chtěli navštívit jen jako posluchači?
Basinfirefest, na kterým mastěj Annihilator, naše dětská láska. Potom Brutal Assault a Třemfest, kde bychom se zrumovali a vyfetovali na koncertu Vladimíra 518.
A vzpomeneš si naopak na festival nebo koncert, který byl něčím výjimečný a opravdu se povedl?
Třeba ten v Mnichovicích před rokem, kdy se řvalo až do rána. Nejlepší koncert všech dob byl asi Brutal Assault 2013, tam jsme zabili. Doteď nám píšou polský a německý sračky nadšením.
Jste muzikanti na plný úvazek, nebo máte i jiné zaměstnání?
Muzikou se neživíme. Pokud bychom chtěli, museli bychom se odebrat do vod přespříliš zracionalizované pseudotvorby prefabrikátů aka Mandrage a Kryštof, a oslovovat lid, který o hudbu vlastně větší zájem nemá aneb „jdu se ožrat na Hrady a Zámky”. Já se též nezajímám o jídlo, a proto pak žeru smažáky. My ale nechceme bejt smažákovna, ale super žranice podnik, který si zamilujete pro jeho atmosféru a originalitu. I když Pilsner musí být a bavorský ženy s čtyřkama a tuplákama taky! Jinak Peťa a Durda studujou. Já jsem na doktorským studiu a Zdeňa s Fandou pracují či brigádničí.
Na závěr nám povězte jestli i vás něco dokázalo šokovat, ať už v osobním nebo muzikantském životě.
Když nám pět let nazpátek Maluš, tehdy šéf Beatu, ve Vagonu ukončoval koncert kvůli Rockotéce rádia Beat, aby mohli na plátně přehrávat klipy AC/DC. Chtěli jsme přidat pár songů. Ono by se pinda stala, kdyby počkali. Našich chlastajících fandů bylo dvě stě a jejich zpivenejch belgickejch turistů bylo asi třicet. Rock in Post Soviet Union!
