5 fotek 
Její dokumenty rozviřují hladiny filmové kritiky a zároveň získávají jednu cenu za druhou. Za jejími časosběrnými dokumenty je vidět mnoho úsilí, léta času a zřejmě správné instinkty dokumentaristky. Tisíce nejen českých diváků a filmových odborníků ji za to obdivuje. Dnes obecně známé příběhy jmen – Marcela, René a Katka – jsou jenom zlomkem její bohaté tvorby. Helena Třeštíková.
Zdroj: aerofilms.cz
Svůj život nemarní, spíš si ho aktivně užívá. Narodila se v roku 1949 v Praze, kde i vyrůstala a studovala. Helena Třeštíková je absolventkou režie dokumentárního filmu na FAMU (1975), v současné době tam působí jako vyučující. Je spoluzakladatelkou Nadace Film a sociologie a Nadace Člověk a čas. Načas byla ministryní kultury. Je manželkou a matkou dvou dětí. Už její rané práce jsou oceňovány, například snímek Zázrak (1975), jež zachytává přerod ženy na matku, nebo studie života nevidomých dětí Dotek světla (1981). Postupně však začíná čím dál víc využívat v rámci svých dokumentů tzv. časosběrní metody, pomocí které sleduje osudy obyčejných lidí v spektru několika let. Její cykly jí přinesly úspěch a obdiv nejen diváků televize či návštěvníky kin, ale i filmových odborníků po celé Evropě.
Prvním časosběrným projektem byly Manželské etudy (1980 – 1987), kde kamera zachycovala život šestice mladých manželských párů. Odezva na jejich odvysílání v Československé televizi byla velice příznivá a pro Helenu Třeštíkovou to znamenalo, že se její jméno vrylo do pamětí mnoha diváků. Její další projekty a cykly udržovaly stanovenou laťku. Nelze tedy tady nevzpomenout portrét kontroverzního režiséra Jakuba Špalka Deset let v životě mladého muže (1990 – 1999), volný cyklus sběrných snímků o osudech mladistvých delikventů Řekni mi něco o sobě (1992 – 1998) a sérii Ženy na přelomu tisíciletí (2001 – 2002). V roce 2006 se opět vrátila k manželským etudám a ojedinělý projekt Manželské etudy po 20 letech byl na světě.
Zdroj: aerofilms.cz
Protagonisté jejích dokumentů se pohybují v průběhu celé tvorby. Z cyklů tak vznikají jednotlivé dnes velice úspěšné celovečerní filmy, které vznikaly ve spolupráci s producentskou společností Negativ, jako například Marcela (2006, Manželské etudy), René (2008, Řekni mi něco o sobě) nebo Katka (2009, Ženy na přelomu tisíciletí). Tyto díla vyvolávají různé diskuze ohledně tvůrčího stylu Heleny Třeštíkové. Jako správná dokumentaristka se snaží minimálně zasahovat do promluvy a jednání jednotlivých aktérů. Ovšem, tak jako vystupuje ze svého prostoru za kamerou, aby pomohla na nohy Marcele, která v jednu chvíli ztrácí vědomí, tak je divák na její zasahování upozorněn v Reném, kde na jeho otázku, jestli je pro ni jenom předmětem bádání, Helena Třestíková odpovídá, že nikdo není jenom objekt zkoumání.
Ovšem dá se vůbec nezasahovat, když vidíte, jak před vašima očima pláče matka pro ztracenou dceru? Anebo jak recidivista mluví o tom, že ztrácí naději a páchání zločinů se stává jeho životní filosofií? Nebo když se vám nenapravitelná fetačka svěří, že asi čeká dítě? Helena Třeštíková se se svými hlavními hrdiny sblíží (od manželských etud po Katku centrálním postavám dokumentů tyká), finančně a osobnostně jim pomáhá. Snaží se přes jejich osudy reflektovat stav společnosti, ve které žijí. A tak jsou její snímky nejen životní příběhy jednotlivců, ale také nevšední sondy do životního stylu společnosti.
Zdroj: aerofilms.cz
V případě jejích filmů se také objevuje otázka, jestli mají filmy informovat, seznamovat s určitým status quo anebo motivovat diváky k nějakým činům. Někteří ji dokonce odsuzují, že spíš než fundovanou dokumentaristkou je jenom bohatou pražskou paničkou, která si krátí čas natáčením dokumentů a která si pro svou tvorbu vybírá sociální případy, které jí zaručí úspěch. Může to být pravda. Nicméně pravdou může být i to, že Helena Třeštíková je majitelkou nevšedního dokumentaristického citu a ženou, jejíž tvorba pomáhá aktérům veřejně reflektovat jejich jednání. A pro ty je Helena Třeštíková zjevením.
