Haruki Murakami: Podivná knihovna. Když se rutina zvrhne v noční můru

Lákají vás knihy čím dál populárnějšího Haruki Murakamiho, ale nechcete začít například s 1Q84, které má přes tisíc stran? Pak je tady o poznání útlejší kniha, přesto ale vězte, že se jedná o opravdovou knižní lahůdku. Murakamiho spisovatelský um v povídce Podivná knihovna doplnila svými geniálními kresbami německá umělkyně Kat Menschik. A čtenářský zážitek je na světě!

Haruki Murakami: Podivná knihovna. Když se oblíbená rutina zvrhne v noční můru. Zdroj: Nakladatelství Odeon

Tu situaci znají snad všichni. Jdete do knihovny vrátit vypůjčené tituly, možná si i nějaké zase půjčit. Vlastně taková obyčejná rutina, dalo by se říct. Jenže ne u Haruki Murakamiho, tam se i tento běžný den může zvrtnout v noční můru. A že se tak také stalo.

Haruki Murakami (1949) je považován za jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti. Jeho díla byla přeložena do padesáti jazyků. Je držitelem řady literárních ocenění, například roku 1985 získal Tanizakiho cenu, v roce 2006 mu byla v Praze udělena Cena Franze Kafky, roku 2009 obdržel Jeruzalémskou cenu. V posledních letech bývá zmiňován v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu.

Hrdina Murakamiho povídky Podivná knihovna nemá jméno. Když jde do knihovny vrátit knihy, dostane se do spárů podivného starce. Ten ho tajemným bludištěm odvede do pasti, kde ho připoutá a udělí mu trest. Ve vězení se musí naučit několik knih zpaměti, jinak se nemá šanci dostat ven. V průběhu svého trestu se zde seznámí s dalšími podivnými postavami: ovčím mužíkem a krásnou dívkou, která neumí mluvit.

Z Podivné knihovny, byť má pouhých 64 stran, sálá beznadějnost, ve které se hlavní hrdina ocitá. Navíc má povídka silnou kafkovskou atmosféru: hlavní hrdina má pocit absolutní ztracenosti, nemůže dělat vůbec nic. Jeho osud je v rukou šíleného mužíka, který ho chce zabít. Hrdina totiž přesně ví, co ho čeká, pokud si texty knih nevštípí slovo od slova do paměti. A jelikož trest, zdá se, není v jeho silách splnit…

Kat Menschik (1968) je německá výtvarná umělkyně. Věnuje se knižním ilustracím a tvorbě komiksů. Pravidelně spolupracuje s novinami a časopisy, například Frankfurter Allgemeine Zeitung, Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, Stern nebo Brigitte.

Přitom povídka se dá číst mnoha způsoby, Murakami do ní skryl hned několik významů. Šílený mužík ztvárňuje pomyslnou vyšší moc, která ovládá život hlavního hrdiny. Ten, ač svobodný a ničím se neprovinil (tedy čtenáři a čtenářky alespoň o ničem neví), nemá prakticky žádnou šanci se této moci vzepřít.

A k tomu Kafkovi: byť se hrdina nakonec vrátí domů, jeho život už nebude jako dřív…

Kniha si zaslouží pozornost i po grafické stránce. Tvrdé desky s matným přebalem, na kterém je lesklou grafikou vyvedená ilustrace. Křídový papír a komiksové ilustrace téměř na každé druhé stránce. Odeon si dal na knize opravdu záležet. Je to takový ten knižní kousek, který musíte mít v knihovně, abyste ho prostě měli v knihovně. Knihomolové a knihomolky jistě rozumí, o čem je řeč.

Je sice možné, že po přečtení Murakamiho povídky se začnete bát chodit do knihovny – a to nehledě na věk. Vězte ale, že za přečtení rozhodně stojí. Jen si knihu raději otevřete za denního světla. Protože ačkoli je plná fantaskních postav a na první pohled se může jevit zdánlivě nereálně, při hlubším zamyšlení zjistíte, že významů a paralel současného světa najdete hodně. Možná až moc.

A až půjdete opět do knihovny, pozor na šílené mužíky. Nevěřte jim.

Ukázka:
Když ovčí mužík odešel, zůstal jsem v těsné cele úplně sám. Praštil jsem sebou na břicho na tvdou postel a asi hodinku tiše plakal. Modrý, pohankovými slupkami plněný polštář byl celý promáčený slzami. Na kotníku mě hrozně tížil železný okov.

Pohled na hodinky mi prozradil, že je přesně půl sedmé. To už mě máma určitě vyhlíží doma s večeří. Obchází sem a tam po kuchyni a nespouští oči z hodinových ručiček. Jestli se nevrátím ani během noci, možná se doopravdy zblázní. Máma už je prostě taková. Vždycky hned začne myslet jen na to nejhorší. A pokud zrovna nemyslí hned na nejhorší, tak zas jen věcně sedí na gauči a donekonečna se dívá na televizi.

V sedm hodin někdo zaklepal na dveře. Úplně potichoučku.

„Dále,“ povídám já.

Zámek ve dveřích zarachodil a nějaká dívka vtlačila dovnitř vozík. Byla tak krásná, že člověka už jen z pohledu na ni rozbolely oči. Mohlo jí být asi tolik let co mně. Ruce, nohy i krk měla tak útlé, že jste až měli dojem, že stačí málo a musí se jí celé zpřelámat. Dlouhé, rovné vlasy se jí třpytily, jako by do nich měla vlité nějaké drahokamy. Chvíli začala stavět na stůj jídlo z vozíku. A já ze sebe pod vlivem té její převeliké krásy taky nezvládl vydat ani slovíčko.

Haruki Murakami: Podivná knihovna. Originální název: Fušigina tošokan. Ilustrace: Kat Menschik. Přeložil: Tomáš Jurkovič. Počet stran: 64. Vydalo nakladatelství Odeon, 2014.