Harry Potter se dostal do rukou filmařů. Udělali z něj brak, nebo kvalitní adaptaci?
Redakce
17. 7. 2011
Každá adaptace úspěšné knihy se musí vyrovnat se zásadní otázkou. Jak uspokojit hnidopišské fanoušky původní předlohy a zároveň z filmu nestvořit otrocky nudný kus filmového braku?
A především: lze vůbec literaturu postavenou z valné části na vytváření postav, míst a dějů v mysli čtenáře nějakým smysluplným způsobem adaptovat do filmu, jenž divákovu imaginaci téměř nepotřebuje? Jak si ukážeme na následujících řádcích, lze. Ale lze to i pekelně zkazit.
Harry Potter v rukou Chrise Columbuse aneb Dětství je vždycky krásné
Americký režisér Chris Columbus (Sám doma, Táta v sukni) dostal na svá bedra přetěžký úkol. Právě pod jeho režijní taktovkou měl vzniknout první díl této přeslavné předlohy o mladém čarodějovi, nazvaný Harry Potter a kámen mudrců (2001). Právě v něm se poprvé objevili představitelé všech důležitých postav z knih a právě úspěch tohoto filmu musel rozhodnout o dalším směřování případných dílů dalších. A nelze než konstatovat, že se toho Chris Columbus ujal celkem slušně.
Fanoušci původní předlohy museli být nadšeni. Film se knihy držel věrně a ústřední charaktery jako by ze stránek knihy přímo vypadly. O úplné dokonalosti se dá hovořit například v případě Albuse Brumbála (v podání Richarda Harrise), který měl být dle předlohy vysoký, hubený, starý, měl mít ukrutně dlouhé vousy, půlměsíční brýle a zářivě svítící oči. Nebo Severus Snape (Alan Rickman), jenž měl mít mastné černé vlasy, nažloutlou pleť a studeně prázdné oči. Casting herců musel být těžký, ale snaha byla odměněna vynikajícími výsledky.
Stejně tak věrně se předlohy držel i díl druhý nazvaný Harry Potter a tajemná komnata (2002). Chris Columbus se ukázal především jako vynikající řemeslník, který první dva díly předlohy adaptoval přesně a konzervativně. Z dnešního pohledu (je to koneckonců už nějakých deset let) tak zůstávají roztomilou vzpomínkou na vynikající knihy a dětství představitele titulní postavy Daniela Radcliffa.
Harry Potter a vězeň z Azkabanu aneb Takhle to má vypadat!
A v roce 2004 vstoupil do hry režisér Alfonso Cuarón (Mexická jízda, Potomci lidí). To, co dokázal z původní předlohy Harryho Pottera a vězně z Azkabanu vykřesat on, je téměř neuvěřitelné. Z pohádkově vykresleného světa jsme naskočili do realisticky podané fantasy, která působila autenticky a reálně.
V této souvislosti je třeba poznamenat, že se často hovoří o tom, že každý další díl série je stále temnější a ponuřejší. Jako by autorka knih J. K. Rowlingová knihy koncipovala směrem k věku svých čtenářů, kteří jsou s každým dalším dílem zase o něco starší. Knihy tak opravdu působí, ale filmy ani vzdáleně ne. Žádný z dalších dílů již nedokázal dosáhnout temnosti třetího pokračování, ale ani jeho filmové kvality. Je to částečně dáno kvalitou této předlohy (třetí díl je totiž skutečně vynikající), ale především zručností Cuaróna.
Cuarón předloze totiž nakonec posloužil nejlépe. Sám režisér v rozhovorech tvrdil, že pro něj bylo důležité neudělat knížce ostudu a do filmu vkládat něco svého a osobitého jen po pečlivém zvážení všech okolností.
To, jak film krásně ilustruje předlohu, je vidět například v jedné z vrcholných scén snímku: Potter je spolu se svým kmotrem Siriusem Blackem (Gary Oldmanem) v obležení mozkomorů, kteří z nich pomalu vysávají esenci štěstí, když z protějšího břehu jezera začne náhle prosvítat stříbrné světlo, které postupně nabírá obrysy jakéhosi zvířete. Tato oslepující záře rozežene všechny mozkomory a poté zmizí zpátky na protější břeh. Harry pak dle předlohy ztratí vědomí.
Magicky odvedená práce a perfektní adaptace původní literatury.
Další díly aneb Problémy s příliš mnoha stranami
Zatímco první tři díly měly jakžtakž přiměřený rozsah, u dalších dílů počet stran neúměrně bobtná. V českém překladu tak má například čtvrtý díl nějakých 570 stran, pátý dokonce okolo osmi stovek. Tato čísla určitě potěší každého pravověrného čtenáře, jenž dychtivě zhltne každou stránku, ale stejná čísla přidělávají vrásky na čele tvůrcům filmů, kteří by měli tyhle biblické rozměry vměstnat do nějaké rozumné stopáže. A myslím si, že tohle byl ten nejzásadnější problém u všech dalších filmů po Cuarónovi.
Jak Harry Potter a ohnivý pohár (2005), Harry Potter a Fénixův řád (2007), tak i Harry Potter a Princ dvojí krve (2009) působily jako snůška různých příhod a událostí, které ale nedrželo nic pohromadě. Rozmáchlost literární předlohy se tak stala zásadním problémem ve vztahu ke kvalitě snímku, což vyvrcholilo u sedmého a posledního dílu jménem Harry Potter a Relikvie smrti, který byl kvůli rozsahu předlohy rozetnut na díly dva. Nemohu si ale odpustit poznámku, že se někdy mluví spíše o tom, že sedmý díl má dva díly proto, že jsou Potterové prostě dobrý byznys a že původní předloha zas tak obsahově nabitá není. Což asi nebude názor úplně mimo realitu…
Dalším zásadním problémem je jistá emoční odtažitost dalších pokračování. Zásadní scény z předlohy, jako úmrtí důležitých postav a podobně, jsou zadaptovány chladně a nezachycují vyhrocenost těchto přelomových momentů.
V šestém pokračování například umírá jedna z nejzásadnějších postav potterovského univerza – Brumbál. V knize je tato pasáž popsána strhujícím způsobem.
Brumbál je obklíčen nepřáteli, jenž se ho chystají zabít. Náhle na scénu přichází Severus Snape. Snape pomalu přejíždí očima všechny přítomné, když Brumbál tiše řekne: „Severusi…“ Brumbálův hlas zní, jako by se doprošoval. Snape udělá několik kroků vpřed, všichni ostatní se ustrašeně stáhnou. Snape pohlédne nenávistně na Brumbála, který zašeptá: „Severusi, prosím…“ Snape pozvedne hůlku a vykřikne smrtící kletbu: „ Avada kedavra!“ Zelený paprsek z jeho hůlky zasáhne Brumbála přímo do hrudi, který pak přepadne přes cimbuří…
Řekl bych, že adaptace této scény tak úplně nevystihla ducha předlohy. Brumbál se ani nedoprošuje, Snape se netváří ani trochu nenávistně a scéna nepůsobí ani zpoloviny tak emotivně, jak by působit mohla.
Sedmý díl aneb Konec se blíží
14. července si v českých kinech odbyl premiéru zřejmě již poslední díl této slavné série – druhá polovina Harryho Pottera a Relikvií smrti. Trailery vypadají patřičně velkolepě, ale přesto na mě z upoutávek tak trochu padá šedá nuda, jež byla vlastní i první polovině sedmého dílu. Také se zdá, že se tvůrci rozhodli udělat vůči předloze některé zásadní změny (ten pád do propasti je obzvlášť přepálený). Každopádně jsem zvědavý, jak si tvůrci poradí s tímto posledním dílkem skládačky zvané Harry Potter.
Harry Potter a Relikvie smrti – část 2 (Harry Potter and the Deathly Hallows: Part II)
Dobrodružný / Drama / Rodinný / Fantasy
Velká Británie / USA, 2011, 130 minRežie: David Yates
Hrají: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Helena Bonham Carter, Bonnie Wright, Maggie Smith, Evanna Lynch, Alan Rickman, Geraldine Somerville, Natalia Tena, Kelly Macdonald, Tom Felton, Emma Thompson, Ralph Fiennes, Michael Gambon, Gary Oldman, Jason Isaacs, Domhnall Gleeson, John HurtPremiéra v ČR: 14. července 2011