4 fotky 
Zatímco Hitlerovi kamarádi se v roce 1941 topili ve víně a dusili se kaviárem, Židé po celé Evropě měli místo polštáře krysí trus a místo radosti ze života věčný strach. Strach, že budou objeveni a posláni do plynové komory. Tragický příběh holokaustu zná alespoň povrchově každý žák základní školy. Na plátnech našich kin se zanedlouho objeví další z mnoha filmů o události, která se vryla do paměti celého světa.
Když říkám další z mnoha, nemyslím to tak úplně doslova, a už vůbec ne hanlivě. Ano, promítání z prostředí 2. světové války už jistě každý z nás viděl vícero. Pianista, Život je krásný, Pád Třetí říše a další a další. Autoři Hanebných panchartů se teď postarali o něco nového. Originálního.
V dobách německé okupace ve filmové Francii působila židovská skupina, která si říkala Pancharti. Ti hledají vojenské jednotky nadřazené rasy a tarantinovsky je masakrují. Zároveň zosnují plán, jak provést atentát na stovky Němců v jediném okamžiku. V jednom pařížském biografu se má totiž uskutečnit premiéra německého filmu, jíž se má účastnit i sám Hitler – Führer. Pancharti ale netuší, že stejný nápad, totiž podpálit tři sta Němčourů najednou, dostala i majitelka kina, Židovka Shoshanna (Mélanie Laurent), které před několika lety okupanti před očima zastřelili celou rodinu a jí jediné se podařilo uprchnout.
Mélanie Laurent, Zdroj: Bontonfilm, a.s.
Historický kontext Tarantino k mé nelibosti neřeší, ale musím říct (ač nerada), že v tomto případě to vůbec nevadí. Scénář je nesmírně zajímavý, poutavý, vyvážený a smysluplný. Snímek je poněkud netradičně rozdělen do několika kapitol, přičemž jedna navazuje na druhou a druhá by bez předchozí nebyla srozumitelná. V každé z nich pochopitelně proteče divákovi před očima nějaký ten kubík krve, ale bez toho by to snad ani nebyl Quentin Tarantino. Množství zmiňované krve je příjemně vykompenzováno s klidnými a zábavnými setkáními v kavárnách či jinde, takže žaludečně slabší diváci mají šanci si od skalpování a rozbíjení hlav dřevěnou palicí odpočinout.
S věčně mladým Bradem Pittem v hlavní roli prý režisér počítal už při tvorbě scénáře. Tento za svůj herecký talent už mnohokrát oceněný blonďáček na spolupráci okamžitě kývnul. A udělal dobře. Přiznám se, že když se v Hanebných panchartech objevil poprvé v zelené vojenské uniformě a diktátorsky pokřikoval, řekla jsem si, že tahle role pro něj asi nebude to pravé. Nakonec ale opak byl pravdou. Brad Pitt svou roli výtečně zahrál, chladnokrevným výrazem a zdviženým nosem bravurně vystihl charakter povýšeného židovského lídra Panchartů Aldo Rainea, jenž vyřezává nacistům doprostřed čela hákový kříž. Tarantino o světoznámém herci říká: „Je skvělý. Dlouho jsme spolu chtěli pracovat a tohle bylo přesně ono. Nemohl jsem zvolit nikoho jiného.”
Christoph Walz, Zdroj: Bontonfilm, a. s.
Před kým ale stojí za to se uklonit k zemi, je dvaapadesátiletý Rakušan Christoph Walz, jenž si zde zahrál zajímavou roli esesáckého důstojníka Hanse Landy. Hmm… hledám slova. Jak to jen říct? Walz válí. Opravdu. Naoko sympatický a starostlivý strýček, v jádru důsledný a inteligentní necita, který (stejně jako mnoho dalších v té době) Židy nevnímá jako lidské bytosti, nýbrž pouze jako hejno krys, jež musí být co nejdříve vyhlazeny. Herec je obdařen neuvěřitelnou mimikou a hlavně jazykovým uměním. Kromě své rodné němčiny promluví anglicky, francouzsky, italsky a nevím jak ještě. Je to borec!
Ano, je to tak. Snímek Hanebný pancharti je v poslední době jedním z mála, které by mohli dostat nálepku s nápisem „kvalitní a zábavný film“. Plameny, samopalové kulky, krev, pot, dým, popel, strach a panika v přiměřené míře. Do toho hysterický smích plný pomsty. To vše na pozadí hákových křížů a v kombinaci s prvotřídními herci, zajímavou hudbou, překrásnou přírodou a pařížskou atmosférou. A přitom humor. Ani se nedá vypovědět, jakou mám radost, když před tímto dílem mohu smeknout klobouk. Konečně!
