Po povedeném debutu z roku 2007 Hadouken! přichází s novinkou, která se své ambice oslovit všechny mladé a neklidné na celém světě snaží dohnat velkohubým názvem For The Masses. Dál však bohužel nenabízí téměř nic.
Hadouken! - For The Masses, Zdroj: myspace.com/hadouken
V roce 2007, ještě před vydáním debutu, Hadouken! platili za jednu z nejnadějnějších skupin UK, díky internetu se o jejich jednotlivě vydávaných singlech dozvídal celý svět a song Liquid Lives dokonce obsadil 36. místo v britském singlovém žebříčku.
Očekávaný debut, za nějž asi nejlépe hovořil název Music For An Accelerated Culture byl nakonec kritikou přijat poměrně chladně (britský časopis NME tehdy hodnotil pouhými 6/10), ovšem v komunitě žánru new rave se jásalo. MFAAC byla svěží nenáročná mladistvá party pro underage teenagery s úzkými džínami, barevnými triky a rovnými kšilty. Kombinace grindie (žánru mísícho zvuk kytar se syntezátory a prvky grime), elektroniky, punku a odrzlých textů o době, kdy nemít MySpace znamenalo nebýt, fungovala jako povzbudivá droga, která se konzumovala masově a rodiče přitom mohli zůstat v klidu.
Doba však pokročila, teenageři ze svých pestrobarevných úzkých kalhot vyrostli a dost možná už si radši dají LSD. New rave se zpětně neukazuje být než nafouklou bublinou, žánrem skupin s potenciálem jednoho alba. Pro Hadouken! a jejich druhou desku to od začátku znamenalo velmi těžký úkol. I ten nejzatvrzelejší fanoušek už dnes totiž poskakuje po pokoji na něco jiného. Trendy nezastavíš. V takové situaci se pak cení moment překvapení, ovšem bez něj je kapela neúprosně sražena navždycky pod zorný úhel NME a dalších médií, na nichž úspěch/neúspěch podobných projektů stojí. For The Masses však jakýkoliv moment překvapení postrádá.
New rave party se zvrhla v nevkusnou změť přehlučených syntezátorů a vyřvávání přihlouplých hesel typu „It’s getting ugly / ugly like your sister“. Že jsou jejich největším vzorem Prodigy dnes už taky mluví za vše a nevím, zda je směšnější (v případě Prodigy) snaha zapadnout mezi kapely typu Hadouken! nebo (v případě Hadouken!) čerpání z Prodigy v dobách největší slávy, zejména v totožném používání syntetických zvuků a efektů, takovým způsobem, že se červenáte za ně a divíte se, že mají tu drzost označovat je za nejlepší kapelu světa, když je očividně nepochopili.
Hadouken!, Zdroj: myspace.com/hadouken
Stává se, že kapela už nemá co říct, protože všechno, na co měla, už řekla. V takovém případě je lepší ztratit se s hlavou vztyčenou. Tak, aby svá trika s potiskem písmena H! bývalí příznivci teď nemuseli zahrabávat na dno skříně, protože by se za své dřívější fanouškovství museli stydět. Nová deska už totiž není o nich, co hůř, neříká vůbec nic. Debut měl tu sílu strhnout davy, mluvil z duše každému druhému nevybouřenému náctiletému, For The Masses sice má už podle názvu podobné ambice, ale nedomýšlí, že znít čtyřicet pět minut jako kompilace Óčko hity je v případě podobné kapely průser.
Nejenže se album víceméně slévá dohromady v jeden velký nicneříkající výkřik, ale navíc to členové považují za velký progres. Posun možná, ale opačným směrem. A zatímco debut byl lehce nadprůměrný, For The Masses zabředává do těžkého podprůměru, ze kterého nakonec tracky sprostě a neumětelsky kopírující Prodigy (příklad mluvící za vše = Bombshock) patří k těm lepším. „Vaše matka nebude mít naše album ráda,“ prohlásil zpěvák James Smith. A bohužel ne jen matka, Jamie…
Hadouken! – For The Masses
Vydáno: 25. ledna 2010
Celkový čas: 43:56
Skladby: Rebirth, Turn The Lights Out, M.A.D., Evil, House Is Falling, Mic Check, Ugly, Bombshock, Play The Night, Lost, Retaliate (Bonus Track)
Vydalo: Surface Noise
Hodnocení: 2**