4 fotky 
Světoznámý spisovatel Guy de Maupassant si uznání zasloužil především svými romány, jež kriticky hodnotí společenskou etiku a odkrývá bezohlednost materialismu. Nakolik lze Maupassantova Miláčka spojit s jinými díly autora?
Maupassant je spisovatelem ostře kritizujícím soudobé společenské poměry., Zdroj: wikimedia.org
Stěžejní díla Guy de Maupassanta mají charakter kritiky morálního úpadku společnosti, Miláček je vrcholem takto zaměřené tvorby. Autor se soustředí na materialistické individuum, to se bezohledně snaží dosáhnout společenského statutu a uznání i za cenu využívání dalších lidí.
Guy de Maupassant (1850 až 1893) se během studia věnoval básnictví a dramatu. Po prusko-francouzské válce přesídlil do Paříže, kde se živil jako úředník. Opět se začal stýkat s Flaubertem, kterého poznal již v mládí a jenž Maupassanta uvedl do literatury. Mezi další přátele patřili například Émil Zola nebo Ivan Turgeněv a Alexander Dumas. Úřednickou práci Maupassant vyměnil za povolání redaktora, jeho slibnou kariéru ale ukončila nákaza syfilidou.
V průběhu osmdesátých let devatenáctého století byl Guy de Maupassant na vrcholu spisovatelské tvůrčí činnosti, kdy za rok zvládl vyprodukovat až čtyři romány. V té době vytvořil svá klíčová díla. V roce 1880 to byl proslulý román Kulička. Toto dílo se zaměřuje na vykreslení postavy prostitutky a předkládá spoustu závažných otázek k uvažování. Je mravnější právě prostitutka, která se pro ostatní obětuje, nebo ostatní lidé, již ženou i nadále pohrdají? Mravní závažnost a naturalistické tendence spojují Kuličku s Miláčkem.
Mravní otázky autor položil již ve svém prvním velkém díle, příběhu o prostitutce Kuličce.
Miláček z roku 1885 je zaměřen na široké spektrum dobové pařížské společnosti. Autor zahrnuje jak tuláky, tak život lidí z vyšší společnosti. Kromě pro Maupassanta již typické orientace na společenskou morálku je dřívější Kuličce dílo blízké také výrazným vlivem naturalistického smýšlení, jež se zde projevuje především beznadějným předurčením lidského osudu, morální bídou člověka a jistým obdivováním se smrti.
Děj prosáklý využíváním žen
Georges Duroy je pohledný mladík, který svět vnímá materialisticky a jenž touží po společenském růstu, rád by byl slavný, mocný, bohatý a úspěšný. Svoje sny prosazuje s pomocí ostatních, využívá svého vzhledu, aby se prostřednictvím svých obdivovatelek dostal do vyšší společnosti, a přitom se často uchyluje k podvodu. Nespravedlnost je završena v závěru, kdy se „miláček“ dostává dokonce i mezi šlechtu. Duroy je člověk ženami obletován, ani trochu mu však na něžném pohlaví nezáleží.
Duroy byl miláčkem každé ženy, na kterou se podíval., Zdroj: sxc.hu
Duroy je bezvýznamný člověk, dokud mu přítel Forestier nezajistí práci v politických novinách La vie francaise. Statut novin roste společně s Duroyem, jenž se schází s paní de Marelle a později se ožení za Madeleine Forestierovou. Obě mu otevírají cestu do vyšších tříd, on nadále využívá své oblíbenosti u žen, sbližuje se s paní Walterovou a poté, co její manžel zbohatne, se začne dvořit její naivní dceři Suzanne. Duroy se rozvádí se svou první ženou a na nákladné svatbě se stává manželem Suzanne.
Drsná skutečnost bez happy-endu
Dobová realita francouzské vyšší společnosti je autorem podávána syrově a bez soucitu. Společnost je souzena pro svůj morální úpadek, po postavení a moci touží v Paříži každý a spousta lidí by byla ochotna jakkoliv dosáhnout svého cíle. Autorem nastíněná problematika rozhodně není zapomenuta, naopak má své místo i v současné společnosti. Její nadčasovost se potvrzuje v tom, že dílo bylo po vydání kritizováno a odsouzeno, teprve později se mu dostalo zasloužené pozornosti a ocenění.
Madeleine se opřela o krb, zapálila si cigaretu, sdělila mu novinky a pak vyložila své nápady a plán, jak napsat článek, o němž snila.
Poslouchal ji pozorně a neustále čmáral poznámky, a když skončila, sdělil jí své námitky, probral všechny otázky a obsah článku rozšířil ne už jako obyčejný námět, ale jako cílený útok proti ministerské kampani. Tento útok bude teprve začátek. Jeho žena přestala kouřit, natolik v ní probudil zájem, neboť dokázala Georgesovy myšlenky vidět v mnohem větších a širších souvislostech.
Občas zamumlala:
„Ano… ano… To je velmi dobré… To je skvělé… To je velice silné.“
A když domluvil, pravila:
„Teď pišme.“Ale protože du Roy měl vždycky problémy se začátkem a jen obtížně hledal slova, naklonila se mu decentně přes rameno a začala mu potichounku do ucha napovídat celé věty.
Chvilkami zaváhala a zeptala se:
„Takhle jsi to chtěl napsat?“
Odpovídal.
„Ano, přesně tak.“Napadaly ji pichlavé, žensky jedovaté myšlenky, jimiž útočila na předsedu vlády a k posměškům na jeho vzhled přimísila kritiku jeho politiky tak směšným způsobem, že se lidé museli smát a zároveň obdivovat správnost jejích postřehů.
(MAUPASSANT, Guy de. Miláček. Praha: XYZ, 2011.)
Zdroj: spisovatele.cz
