Gustav Flaubert byl realistickým spisovatelem pocházejícím z Francie. Stal se skvělým pozorovatelem a poznatky dokázal skvěle zachytit ve svých knihách.
Gustav Flaubert byl průkopníkem v literatuře, Zdroj: wikimedia.org
Gustav Flaubert se narodil 12. prosince 1821 v Rouenu do lékařské rodiny. Již v dětství začal se spisovatelskou činností, psal divadelní hry a povídky. Vydával také časopis Umění a pokrok. Byl pesimista a introvert, stranil se společnosti. Vystudoval gymnázium a poté cestoval po Francii.
Paříž mu změnila život
Rodiče ho poslali studovat práva do Paříže, což Flaubert špatně snášel, protože se nedokázal začlenit do společnosti. Studia nedokončil, jelikož psychicky onemocněl a trpěl epileptickými záchvaty. V Paříži se seznámil s Victorem Hugem.
Co se týče vztahů, Flaubert s nimi měl celkem problémy. Za celý život prožil pouze dva milostné románky, a to jeden s o jedenáct let starší a navíc vdanou ženou, druhý pak s Luisou Coletovou. Po ukončení tohoto vztahu žil jako starý mládenec na statku v Rouenu.
Svůj život zasvětil literatuře a několik dní v roce si vyhradil na pobyt v Paříži, kde se účastnil literárních večerů. Setkával se na nich s mnoha francouzskými spisovateli, filozofy a vědci.
Paní Bovaryová, mravy francouzského venkova
Románem Paní Bovaryová (1857) vzbudil ve Francii velkou diskuzi, protože podobný román ještě nikdy ve Francii nevyšel. Díky této knize je Flaubert považován za tvůrce nového románu, zakomponoval do něj vášně a city, životní ideály a zklamání a také vypořádávání se s ranami osudu.
Kvůli Paní Bovaryové se dostal Flaubert před soud, Zdroj: sxc.hu
Jeho kniha byla velmi kritizována pro svou otevřenost, zobrazení cizoložnictví a tužeb ženy z venkova. Soud Flauberta obvinil pro urážku veřejné mravnosti a náboženství. Obhájce však dokázal porotu přesvědčit, že román nemravnost nepodporuje, ale pouze na ni poukazuje.
S touto knihou souvisí také nový literární pojem – bovarysmus. Vykládá se jako utíkání hlavního hrdiny před realitou k iluzím.
Další tvorba
Flaubert cestoval se svými přáteli po celé Evropě a po devíti letech cestování se na čas usadil v Tunisku. Tento pobyt ho inspiroval k napsání další knihy Salambo (1862) o vzpouře žoldnéřů najatých v Kartágu do války proti Římu.
V roce 1869 napsal třídílný psychologický román Citová výchova. Příběh se odehrává během 30 let a obsahuje mnoho autobiografických prvků. Hlavní postavou je muž, který odchází do Paříže, aby se zde uplatnil. Hlavní část jeho života proběhne mezi nečinností, sněním, znechucením a zklamáním.
Bouvard a Pecuchet
Hrdina prožívá beznadějný citový vztah. Na světě je nejdůležitější on sám. Politické dění se mu jeví jako nedůstojné toho, aby mohlo být postaveno na úroveň jeho soukromých problémů.
Pokušení svatého Antonína (1874) odkazuje na Goetheho Fausta, protože i v tomto příběhu vystupuje člověk a ďábel. K asi nejznámějšímu dílu Flauberta u nás patří Bouvard a Pecuchet (1881). Proslavil ho český seriál s názvem Byli jednou dva písaři v hlavní roli s Jiřím Sovákem a Miroslavem Horníčkem.
Kniha vypráví o maloměšťácké hlouposti dvou písařů v důchodu, kteří se odstěhovali na venkov. Tam s nadšením, ale naprosto amatérsky pěstovali vědu a umění.
Výrazný znakem Flaubertovy tvorby je neosobní vypravěč. Snaží se vše zachytit objektivně, realisticky, tak jak to doopravdy bylo. S postavami nesoucítí, ale ani je nijak nehodnotí.
Poslední léta života
Ke konci života prožil Flaubert těžké chvíle, jelikož mu zemřela matka a rodina jeho neteře se velmi zadlužila. Flaubert proto musel prodat skoro všechen svůj majetek, aby rodinu zachránil před chudobou. Od té doby už do Paříže nejezdil a se svými přáteli se stýkal velmi málo.
Gustav Flaubert zemřel 8. května 1880 na svém statku v Rouenu a je pohřben na místním hřbitově.
Zdroj: spisovatele.cz
