!Profil režiséra!Existuje pouze málo režisérů, kteří by se natolik zasadili o práva subkultur a menšin než právě Gus Van Sant. Svět homosexuálů může děkovat za obrovský přínos tohoto filmaře, který tak učinil přes filmový obraz.
Režisér Gus Van Sant, Zdroj: youtube.com
Gus Van Sant se narodil v roce 1952 v USA. Vystudoval design a poté se věnoval natáčení reklam a videoklipů (například videoklip ke skupině Hanson). V roce 1982 natočil svůj celovečerní debut, upozornil však na sebe teprve filmem Mala Noche z roku 1985, který se přímo dotýká světa homosexuálů.
Na svou dobu velice odvážný snímek naznačoval, že jeho autor se nebude bát poukazovat na věci, které by společnost nejraději zametla pod koberec. O čtyři roky později přišel film Flákač, který reflektoval drogovou komunitu a stal se obrovským diváckým hitem.
Představitel nezávislého filmu
Gus Van Sant není jenom režisérem, ale také hercem, scenáristou, fotografem a hudebníkem. Dal dohromady kapelu Destroy All Blondes, dále vydal svá dvě sólová alba. Je velkým fanouškem a obdivovatelem Stanleyho Kubricka.
Willova partička flákačů, Zdroj: distributor filmu
Smysl jeho práce je nahlížet na svět zpříma, sledovat i jeho odvrácenou stranu. Zaměřuje se tak na subkultury, menšiny i společeností vytlačované jevy, jako je homosexualita, drogová závislost, prostituce či smrt.
Trilogie o smrti
Na počátku 90. let přichází film Mé soukromé Idaho, v hlavní roli s Keanu Reevesem a Riverem Phoenixem. Pouliční prostituce, homosexualita, nemoci a bída, tato sociálně palčivá témata naplno ovládnou režisérův styl. Filmy jsou u publika velmi oblíbené, nicméně stále se jednalo o artovou nezávislou produkci.
V roce 1996 dostane nabídku točit film podle scénáře Matta Damona a Bena Afflecka, Dobrý Will Hunting. Psychologické drama líčící osudy dvacetiletého matematického génia, ale zároveň i hospodského flákače Willa Huntinga, se stane ihned obrovskou senzací a získá dokonce ocenění v podobě 2 Oscarů (scénář, herec ve vedlejší roli). Gus Van Sant se stane hvězdou a od nezávislé produkce se přesune k točení mainstreamových filmů.
Mezi roky 2002 a 2005 vznikne trilogie o smrti složená z filmů Gerry, Slon a Poslední dny. Nejvíce pozornosti na sebe strhne právě druhý z nich. Slon, natočený podle skutečnosti, získá Zlatou palmu v Cannes, a vyfoukl tak hlavní cenu Dogville režiséra Larse von Triera. Netradiční nelineárně vyprávěný film splňuje nejdůležitější rysy filmařova stylu. Tedy vyprávění z chladného odstupu, vysoká míra improvizace a nízká hloubka ostrosti. Hudba je také podstatnou složkou, Van Sant upřednostňuje hudbu skladatele Dannyho Elfmana.
Dalšími výraznými filmy jsou Paranoid Park či Milk. Milk, opět natočen podle skutečnosti, vypráví o Harveym Milkovi, který bojoval za práva gayů a lesbiček v USA. Harvey byl jako první otevřeně homosexuální politik zvolen do zastupitelského sboru. Sean Penn jakožto jeho představitel získal za svůj výkon Oscara.
V tomto roce přichází Gus Van Sant se snímkem Restless, který opět reflektuje téma smrti.
