Guillaume Apollinaire. Avantgardní básník píše o lásce, válce i smrti

Básník veršů v obrazech, autor pornografické literatury, dramatik snů i nočních můr. Romantik i cynik v jedné osobě, vtipný stejně jako hluboký, aristokrat v děravém klobouku – prostě Guillaume Apollinaire.

Na počátku 20. století se v Evropě začínají rozšiřovat avantgardní umělecké směry, na které společnost reaguje pozdvihnutým obočím nebo rozhořčenými nadávkami. U zrodu většiny těchto směrů stál básník, který proslul svými kaligramy a uvolněnými básněmi.

Francouz polského původu narozen v Římě

Guillaume Apollinaire přichází na svět 26. srpna 1880 v Římě. Jeho matkou je polská šlechtična Angelica Kostrowicka, otec neznámý. Možná jím je švýcarsko-italský aristokrat Francesco Flugi d’Aspermont, možná někdo jiný.

Muž, kterého později budeme znát jako Guillauma Apollinaira, se nyní jmenuje Wilhelm de Kostrowitzky a vyrůstá se svou matkou v Monaku. Navštěvuje prestižní chlapeckou kolej, kde získává první literární vzdělání a začíná psát.

Jako většina umělců této doby později odchází do Paříže. Neusadí se zde natrvalo, nýbrž cestuje po celé Evropě. Navštěvuje i Čechy, které v něm zanechají hluboký dojem a jejichž pohodovou atmosféru často popisuje ve svých básních.

Po boku Picassa, Bretona a Duchampa

Guillaume Apollinaire pracuje jako soukromý učitel i bankéř. Co jej však zajímá nejvíce, je umění – začíná publikovat své kritiky a eseje a angažuje se v pařížských uměleckých kruzích. Setkává se zde s nejvýznamnějšími umělci své doby – přátelí se s Pablem Picassem, André Bretonem i Marcelem Duchampem. Na všechny tyto osobnosti má vliv stejně jako oni na něj.

Básník se přidává ke kubistickému hnutí, později se však přikloní k uměleckému orfismu. Zakládá časopis Hostina Ezopova (Le Festin d’Esope) a jeho jméno se stává značkou nového moderního umění.

Pastýřka Eiffelka a absint

Roku 1913 vychází jeho první básnická sbírka Alkoholy. Kniha obsahuje 45 básní, které autor napsal v rozmezí patnácti let. Nejznámější básní je nepochybně Pásmo, dále například Jméno růže, Pěvec, Noční vítr nebo Sbohem.

Pěvec

Nádherný průvod mořských polnic.

V Alkoholech Apollinaire využívá nový styl psaní, který brzy udává směr moderní francouzské poezii. Klasická struktura básní je narušena, interpunkce mizí a básník využívá volné asociace, na které později navážou surrealisté se svým automatickým psaním. Básně Alkoholů jsou dynamické, barvité a tajemné. Autor se nechává inspirovat každodenními situacemi, sny, historií, politickou situací, cestováním, láskou a smrtí.

Rychlým tempem, dynamikou verše, částečně i tématy a hlavními myšlenkami se později inspirovali futuristé, oslavující shon moderní doby, kubisté, kteří v Apollinairových básních viděli svou vizi rozkladu prostoru, i surrealisté, které fascinovaly sny a nahodilé asociace.

Kaligramy a drama

O pět let později vychází neméně slavná sbírka Kaligramy. Kaligram je specifický básnický útvar, v němž jsou jednotlivé verše uspořádány do obrazců, které obvykle představují téma básně. Podobné básně byly tvořeny již v době antiky, avšak největší úspěch kaligramy zaznamenaly právě v době Guillauma Apollinaira. U nás tvořil kaligramy například Jaroslav Seifert.

Básník často věnoval řádky svým milenkám.

Kaligramy jsou vtipné, satiricky laděné, vyprávěné se silnou dávkou poetičnosti a sentimentální atmosféry. Apollinaira inspiruje Paříž (v kaligramu Eiffelka), ženy i příroda. Sbírka byla vydána až po autorově smrti, přesto se však dočkala kladného ohlasu a odstartovala popularitu tohoto básnického žánru.

Guillaume Apollinaire je nejen básníkem, ale rovněž dramatikem. Ve své nejslavnější hře Prsy Tiréziovy se vysmívá společenským konvencím stejně jako klasickému dramatu. Hlavní postava hry Terezie žijící v Zanzibaru odmítá úlohy matky a manželky – odhazuje proto svá prsa a stává se Tiréziem.

Když chtěl člověk napodobit chůzi, vymyslel kolo, které se vůbec nepodobá noze. Tak dospěl k surrealismu, aniž věděl jak.

Jedná se o surrealistické drama, které není stavěno jako klasická hra – Apollinaire ignoruje charakteristiku postav, dějovou výstavbu i dialog. Poprvé zde užívá výrazu surrealismus, který se později stane názvem jednoho z nejvýznamnějších uměleckých směrů 20. století. Hra je také zhudebněna v podobě opery Francise Poulenca.

Krádež, válka, smrt

Přes svůj úspěch na poli literatury, se Apollinaire nemůže vyhnout skandálům. Roku 1911, v době aféry okolo krádeže Mony Lisy, je obviněn a vyslýchán ohledně zmizení fénických sošek z muzea Louvre. Apollinaire je však nevinný a díky lhaní o svém původu je nakonec propuštěn.

Za první světové války bojuje u dělostřelectva a později u pěchoty. Je těžce raněn na hlavě, ale nakonec své zranění přes značné komplikace přežije. Právě během období rekonvalescence píše hru Prsy Tiréziovy. I přes své zranění nemá Apollinaire k válce negativní vztah. Dosáhl značně vysokého postavení a stejně jako později futuristé věří ve válečné ideály.

Guillaume Apollinaire umírá roku 1918 během epidemie španělské chřipky. Je pochován na hřbitově Père Lachaise.

Pásmo

Tím starým světem přec jsi znaven na konec

Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes

Řecký i římský starověk se ti už přežily

Zde antické se zdají být už i ty automobily

Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono

Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů

Jediné neantické v Evropě křesťanství je

Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie

A tobě brání stud když okna na tebe hledí

Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi

Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě

Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě

Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy

Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví

(…)