3 fotky 
Frank Zappa vždy tvrdil, že by chtěl pouze jednu věc – aby ho jeho hudba přežila. Jistě by tak byl velmi spokojen, kdyby měl možnost včera večer, 31. března, vidět koncert svých bývalých muzikantů v Retro Music Hall v Praze.
Frontman kapely Napoleon Murphy Brock, Foto: Martin Faix, Topzine.cz
Koncert, od kterého by možná nikdo mnoho nečekal, se nakonec stal malým zázrakem. Pětičlenná skupina s názvem Grande Mothers RE:Invented vedená charismatickým Napoleonem Murphy Brockem, nastoupila před početné publikum zhruba v devět hodin a hned od počátku rozjela show v nevídaném tempu. Repertoár kapely byl převážně sestaven ze skladeb z počátku sedmdesátých let, kdy skupina Mothers Of Invention a Frank Zappa byli na vrcholu tvůrčí činnosti.
Klávesista Don Preston zpíval jako zamlada
Napoleon Murphy Brock předváděl neuvěřitelné věci, které opravdu připomínaly dávné koncerty samotného Franka Zappy. Mimo úžasného hlasu, který mu ani s věkem nezeslábl, hrál nádherně na saxofon. Klávesy měl na starost téměř osmdesátiletý muzikantský veterán Don Preston, který zároveň také zpíval, a bylo takřka neuvěřitelné, jak i přes pokročilý věk dokázal svým mocným hlasem zapět. Dalším zkušeným pardálem byl sympatický baskytarista Roy Estrada. Kapelu pak doplňovali kytarista Robbie Mangano a zpívající bubeník Christopher Garcia.
Skupina si koncert očividně užívala a pohoda se tak přenesla na všechny přítomné v sále. Celý večer byl v atmosféře vzpomínek na Franka Zappu a pokud se někde ten večer vyskytoval jeho duch, tak to bylo určitě na tomto koncertě.
Roy Estrada, Foto: Martin Faix, Topzine.cz
Přestože kapela hrála asi jen necelé dvě hodiny, i tak stihla zahrát některé z nejslavnějších skladeb Franka Zappy. Diváci tak mohli v průběhu večera slyšet nádhernou verzi písně Peaches En Regalia z desky Hot Rats, tajuplnou Florentine nebo geniálně divokou skladbu I’m the Slime, během které si Robbie Mangano střihl úžasné zappovské sólo na kytaru. Kapela se s publikem rozloučila skladbou Sofa No.1, po které se za mohutného potlesku vytratila z pódia, avšak diváci si ještě vytleskali jeden přídavek.
Jediná věc, která by se dala Grande Mothers vytknout, byla krátkost koncertu, ale vzhledem k pokročilému věku jednotlivých hudebníků se to dá pochopit. Je prostě neuvěřitelné, s jakým nasazením a elánem dokázali předvést takovou skvělou párty. Po skončení koncertu sestoupili hudebníci mezi publikum, takže si diváci mohli popovídat, koupit jejich cédéčka, nechat si podepsat plakát či se nimi vyfotit. Lidé, kteří přišli na koncert Grande Mothers, si tak určitě užili nádherný večer a mohli odcházet do svých domovů naprosto spokojeni. Ještě když jsem jel domů, zněla mi v hlavě nádherná píseň Sofa No.1.
