!Exkluzivně z Budapešti!Francouzští Gipsy Kings jedou své další velké turné. V sobotu 7. května byla místem jejich zastávky Budapešť. A ani těch několik set kilometrů, jež dělí Prahu od maďarské metropole, nám nezabránilo v pořízení exkluzivního rozhovoru. Jinak naživo u nás můžete Gipsy Kings slyšet letos 21. října v Brně.
Část kapely Gipsy Kings s manažery a redaktorkou, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Sobotní ráno se neslo v duchu velkých příprav na cestu – jedna redaktorka (Alena Uhlířová), jedna fotografka (Eva Makovská) a řidička. Tři dámy se vydaly na dlouhou cestu, jejíž cíl sliboval neopakovatelnou zábavu. Základem pro úspěšné dojetí byly zapnuté bezpečnostní pásy, dostatek jídla a pití a samozřejmě dobrá hudba. Po nalodění všech těchto nezbytných osobních potřeb jsme nastartovaly naše zelené autíčko a do navigace zadaly adresu budapešťské arény.
Cesta nám ubíhala poměrně rychle. Jen si to představte – tři pozitivně naladěné holky se skvělým smyslem pro humor, spousta konverzačních témat a počasí jako stvořené pro opalování. Jediným nepříjemným hlasem byla slečna Navigace, která byla neustále s něčím nespokojená, a jejím největším koníčkem se během cesty stalo přepočítávání trasy. Avšak ani ta nás neodradila a my směle pokračovaly za partičkou temperamentních muzikantů.
[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/2011_05_07_gipsy-kings_rozhovor/]V cestě nás brzdily jen močové měchýře, které se čas od času přihlásily a vyžádaly si pauzu. Trochu rozlámané, ale stále v dobré náladě jsme okolo půl druhé odpoledne prolomily brány Budapešti. Rozhovor byl předjednaný na sedmnáctou hodinu, a protože jsme měly dostatek času, vyrazily jsme do víru velkoměsta. Plánované nákupy se nám ale smrskly do poobědvání na terase nákupního střediska a mini-prohlídky centra.
V rytmu rumby a flamenca
Spokojené z prohlídky města jsme se plné vzrušujícího očekávání konečně vydaly do Papp Laszlo Budapest Areny. Gipsy Kings nás uvítali v rozverné náladě v šatně, kde si zrovna žehlili své čerstvě vyprané košile na večerní vystoupení. Ujali se nás Nicolas Reyes a Tonino Baliardo. Pánové bohužel mluví pouze španělsky a francouzsky. Španělsky se perfektně domluvím v baru, francouzsky umím jen několik vět, z nichž uveřejnitelné jsou: „nedotýkejte se mě“ a „nejsem ve své kůži“. S tím bych patrně neobstála, potřeba byl tedy také tlumočník, který mou angličtinu překládal do libozvučné francouzštiny.
Nejprve bych ráda vyzvěděla něco o stylu vaší hudby, protože není úplně klasický. Můžete ho nějak charakterizovat?
Hrajeme klasickou španělskou rumbu, která je obohacena o rytmy flamenca. To je pro nás nejcharakterističtější.
Jakou situaci považujete za největší úspěch své kariéry?
Největší a také zároveň nejvíce překvapivou událostí se stalo vydání našeho prvního alba. Především kvůli hitům Bamboleo a Djobi Djoba. Tyto hity měly obrovský úspěch a my jsme díky nim procestovali celý svět.
Existuje ještě něco víc, čeho byste chtěli dosáhnout?
Nemáme žádný konkrétní cíl. Chceme pokračovat v hraní a zpívání, je to náš život. Hudbu máme v krvi, pramení z našeho původu. Budeme ji tedy dělat tak, jak to nejlépe umíme. Budeme prostě zpívat.
Vidíte ve své hudbě nějaké poslání, které byste chtěli posluchačům prostřednictvím zpěvu předat?
Svou hudbou chceme především přenášet radost k našim fanouškům. Hodně také zpíváme o lásce, o schopnosti milovat druhé a být pro druhé oporou, což je dnes velmi důležité. Občas také řešíme světová témata, protože je to prostě život.
Kapela je složena pouze z mužů. Navíc jste všichni příbuzní. Je to problém?
(smích) Ne ne. Každý ze členů kapely má k ostatním nějaký vztah. Jsme zde tři Reyesové a pět Baliardosů. Zpíváme společně již třicet let a to je vážně dlouhá doba. I když máme každý jiný charakter, svou vlastní osobnost, spolupracujeme. A když se zaposloucháte do naší hudby, myslím, nebo alespoň doufám, že je naše souznění cítit. Hrajeme svým srdcem. To nás také odlišuje od ostatních kapel.
Není mezi vámi tedy někdo, kdo má hlavní slovo a rozhoduje?
Já vedu kytarovou sekci a Nicolas pěveckou. Tak nějak si o své sekci rozhodujeme a dáváme to potom všechno dohromady.
Spolupracujete také s filmovou produkcí. Vaše skladba se objevila například ve filmu Toy Story 3. Je těžší pracovat ve filmovém průmyslu? Je hodně rozdílů mezi komponováním pro film a pro živé koncerty?
Jsou tu různé rozdíly. Ale vážně nás to baví. Je to něco jiného, užíváme si to. Mluvila jste o filmu Toy Story 3 – to byl náš velký úspěch.
Slyšela jsem nějaké zvěsti o novém albu. Můžete mi o něm něco prozradit?
Ano, chystáme novou desku. Mohu prozradit jen to, že celé její stvoření trvalo poměrně dlouho. Bylo to hlavně proto, že jsme si všechno dělali sami. Nebyla tu žádná pomoc zvenčí. Je to originál Gipsy Kings se vším všudy (smích). Deska vyjde v září nebo v říjnu tohoto roku.
Prý existují nějaké vztahy mezi vaší skupinou a Goranem Bregovičem (současný moderní balkánský skladatel, pozn. redakce). Je to pravda?
Ano, je. Dělali jsme společně na dvou skladbách. A výsledkem je jeho specifická rumba ovlivněná naším cikánským stylem.
Vaše letošní turné končí v České republice. Už jste tam někdy byli?
Byli jsme u vás v roce 2007 v Ostravě. A v říjnu se chystáme do Brna.
Chcete něco vzkázat svým českým fanouškům?
Přejeme si, abychom se v Brně společně setkali a přivítali naši hudbu ve vaší republice. Zveme je na koncert. Čím více jich přijde, tím lepší atmosféra se nám podaří na koncertu vykouzlit.
Po rozhovoru jsme pánům předaly dar v podobě tekutého bylinkového nápoje z Karlových Varů. Udělaly jsme ještě nějaké fotky a nechaly je koncentrovat se na vystoupení. Zašly jsme se posilnit k našemu jídlem napěchovanému autu a poté jsme si zabraly výborné místečko v hale, abychom si koncert náležitě užily. Po poslední písni jsme se kvapem odebraly k vozidlu a s hysterickým navigačním hlasem jsme se vydaly nočním Maďarskem zpět do Prahy.
