2 fotky 
Digitálky cinkají desátou večerní, improvizované slunce z tekutých krystalů vydává namodralou záři, jež se odráží od dokonalých černých brýlí, zrcadlovek. Hudba ze sluchátek buší elektrickou kytarou v rytmu krevního oběhu nadopovaného cukříky, které akcelerují neuronové synapse. Kdesi za tím se skrývá umělá inteligence. Kyberpunk.
Ilustrace na obálce knihy Neuromancer Autor: Tomasz Maroński
Slovo matrix neznamená od druhé poloviny devadesátých let jen hmotu, která má co dočinění s buněčnými organelami. Matrix se stal kultem, filmovou trilogií bratrů Wachowských, která změnila životy. Už před ní ale transformovalo svět jiné monstrum – fantastický subžánr jménem kyberpunk, jehož duchovními otci se stali v osmdesátých letech Bruce Sterling se svým Schismatrixem a o ždibíček slavnější William Gibson s knihou Neuromancer.
Debutová pecka na literárním nebi
Ačkoli sláva hříšné legendy jen stěží přerůstá svou scifistickou škatulku (navzdory zásluhám na zmapování kyberprostoru uvnitř mikroprocesorů), na svém poli září jasně ještě třicet let po publikaci debutového a zároveň nejslavnějšího románu. Kniha Neuromancer zpracovává téma světa uvnitř počítačů v době, kdy elektronkové vynálezy dosáhly největšího rozmachu. Osmdesátá léta možná nejsou přímo dobou, kdy počítač byl v každé rodině – tak se stalo až nyní – tím silněji však drajv Gibsonovy knihy táhne.
Stejně jako všechny další aspekty Neuromancera, je i děj prostý, svižný tím správným akčním stylem, který nenechá čtenáře spát, než se dočte na poslední, pouze třístou dvacátou sedmou, stranu. Jedna scéna střídá druhou pomocí takřka filmových střihů, zatímco hlavní hrdinové, předobrazy budoucích archetypů, střílejí na všechny strany vším možným. Hacker, který se vinou osudu a svých vlastních chyb dostal na dno špinavého amerického města budoucnosti, plného slavných geneticky modifikovaných šlapek a jim podobných, a drsná dívka, která je ve světě akčňáren jako doma a s oblibou nosí zrcadlovky. Tihle dva již v literatuře zdomácněli, ale William Gibson je objevil.
Jediným negativem Neuromancera je jeho jazyk, s nímž bude mít čtenář potíže především (ale ne nutně jen) na počátku. Gibson si totiž, podobně jako ve svých dalších románech a povídkách, zvolil krátký úsečný styl vyjadřování, v němž má každé slovo a interpunkční znaménko svůj význam. Tato skutečnost bývá často přirovnávána k současné internetové komunikaci, která také postrádá zbytečné úhozy do klávesnice. Pravdou však zůstává, že čtení neskutečně ztěžuje – především čtenáři, který od autora dosud nic nečetl. Postupem času se ale dotyčný na vyprávěcí styl naladí, zvykne si louskat odstavce pozorně a vytěžit z nich každou kapku šťávy, kterou do nich Gibson zaklel. Jeho zkratkovitost totiž perfektně doplňuje zkratkovitost svižného akčního děje.
Myšlenkový přesah do elektrických drátů
Jak je pro dílo kyberpunkové legendy typické, akční děj Neuromancera slouží jen jako vymazlená slupka, rafinovaně pokrytá pozlátky pro nerdy, kteří vědí, o co jde. V příběhu plném drog, zbraní, kyberprostoru, virtuálních realit a umělých inteligencí se stkví důležitá pointa, jež se do mozku vkrádá těm, kteří mají z pokročilé techniky oprávněný respekt. Zatímco postavy procházejí svým zákonitým vývojem, příběh graduje a štiplavost atmosféry umožňuje autorovi otevírat stále nové dveře do dalších zákoutí jeho propracovaného světa, který přijde na přetřes ještě v mnoha pozdějších dílech, za všemi písmenky se stejně jako za celým příběhem skrývá důvod, proč Gibson svůj paperback napsal, a proč kyberpunk povstal a vzápětí tak rychle shořel. Za vším se skrývá Neuromancer.
Název originálu: Neuromancer
Český název: Neuromancer
Autor: William Gibson
Překlad: Josef Rauvolf
Obálka: Tomasz Maroński
Počet stran: 336
Vazba: brožovaná
Rozměry: 108 x 165 mm
Vydal: Laser-books, 2010
Doporučená cena: 269 KčHodnocení: ***** (100 %)
