2 fotky 
Mrtvý Bůh, přehodnocení hodnot a touha po nadčlověku. Kritika morálky a křesťanství. Friedrich Nietzsche se zapsal do dějin filozofie a výrazně ovlivnil události dalšího století. Poznejte dílo a tragický život německého génia i blázna.
Friedrich Nietzsche byl jedním z nejvýznamnějších filozofů 19. století. Zdroj: wikimedia
Nietzscheho filozofie je buď ostře kritizována, nebo zbožně uctívána; tak silné osobnosti mohou vyvolávat všechny emoce, jen ne lhostejnost. U Friedricha Nietzscheho platí, že teprve s poznáním autorova života můžeme plně pochopit jeho dílo. A jak řekl sám Nietzsche, pochopit jeho knihy znamená změnit svůj život. Tento osamocený a za svého života nepochopený velikán do svých děl vkládal kus své osobnosti a jeho sebevztažná filozofie vychází hlavně z jeho momentální životní situace.
Friedrich, syn faráře
Friedrich Wilhelm Nietzsche se narodil 15. října 1844 v Röckenu do bohaté, nábožensky založené rodiny. Jeho otec Carl Ludwig Nietzsche, luteránský farář, který pokračoval v rodinné tradici duchovních, zemřel, když byly Fritzovi čtyři roky. Od té doby vyrůstal se svou matkou, babičkou a sestrou, které na něj po celý život měly velký vliv.
Jako velmi nadané dítě byl poslán do Schulpforty, elitní chlapecké školy, kde se učil filologii a zápasil s matematikou. Během studií se seznámil s mnohými ze svých budoucích přátel i oponentů. Často kreslil, komponoval vlastní skladby a psal poezii.
Začátky na univerzitě
Vystudoval klasickou filologii, kterou začal vyučovat na univerzitě v Basileji. Kromě přednášení rovněž publikoval své filologické práce, kterým se však nedostalo kladného přijetí odborníků. Nietzsche se stále více zajímal o filozofii, což se odrazilo v jeho prvním významném díle Zrození tragédie z ducha hudby.
Ve Zrození tragédie Nietzsche představuje počátky své dualistické filozofie, kterou v tomto případě reprezentují archetypální síly – Apollón a Dionýsos, protiklady, které spolu bojují o nadvládu nad osobností člověka. Apollón reprezentuje rozum, krásu a dokonalost, zatímco za všechno dionýské Nietzsche označuje vášeň, pudy a instinkt. Tyto dva elementy byly obsaženy v antické tragédii a o jejich znovuzrození dle Nietzscheho usilovali hudební skladatelé v čele s Richardem Wagnerem.
Již v tomto díle lze poznat obrysy budoucích Nietzscheho myšlenek a s odstupem můžeme posoudit nečasovost tohoto díla. Základní teze ze Zrození tragédie se například objevují v psychoanalýze Sigmunda Freuda, což jenom dokazuje dopad Nietzscheho díla na nejrůznější vědecké i umělecké obory.
Filozofický polobůh
Během svých let na Basilejské univerzitě se Nietzsche seznámil s dílem myslitele, který jeho dosavadní způsob myšlení převrátil naruby. Byl jím Arthur Schopenhauer, německý filozof 19. století a hlavní představitel pesimismu. Nietzsche často označoval Schopenhauera za svého filozofického otce, dokonce poloboha.
Vliv Schopenhauerovy pesimistické filozofie o iracionálním a instinktivním základě světa je patrný v Nietzscheho raném díle, přestože se od těchto myšlenek později odklonil. Mezi filozofy, kterými Nietzsche naopak pohrdal, patřil Immanuel Kant, Hegel a Sokrates, jejichž falešná morálka a mravokárství byly dle Nietzscheho jedním z důvodů přetrvávající nemoci západního světa.
„Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například.“
Nečasové úvahy jsou dalším raným dílem Friedricha Nietzscheho, v němž je patrný vliv dalších velkých osobností, jejichž dílem se Nietzsche v té době obklopoval. Jeho filozofie se plně začíná rozvíjet v pozdější knize Lidské, příliš lidské a soubor úvah a aforismů Ranní červánky již představuje některé z Nietzscheho fundamentálních myšlenek.
Nietzsche contra Wagner
Nietzsche měl vždy kladný vztah k hudbě a některé skladby ho přímo uváděly do vytržení. Proto na něj mělo tak silný účinek setkání s jedním z největších romantických skladatelů Richardem Wagnerem. Wagner byl rovněž příznivcem Schopenhauerovy filozofie, což byl jeden z důvodů, proč si o třicet let mladší filolog tak rozuměl s úspěšným skladatelem.
Přes svůj velký obdiv k Wagnerovu hudebnímu dílu Nietzsche brzy zjistil, že ideologicky se naprosto rozchází. Richard Wagner byl hrdý na svůj antisemitismus a Nietzsche ho obviňoval z falešného nacionalismu a egoismu. Jejich přátelství proto tedy netrvalo dlouho, přestože mělo na obě dvě osobnosti silný dopad. Jejich vztah se vyhrotil ve vzájemnou nenávist a opovržení, což obzvlášť Nietzsche velmi těžce nesl.
Když jdeš za ženou, nezapomeň bič!
Za svůj život se Nietzsche nikdy neoženil, přestože žádal dvě ženy o ruku. Často se spekulovalo o Nietzscheho homosexualitě, která však nikdy nebyla prokázána, a jednalo se tak spíše o domněnky Nietzscheho kritiků.
Lou Salomé, Paul Rée a Friedrich Nietzsche ve Švýcarsku roku 1882.
Nejdůležitější ženou v jeho osamělém životě byla Lou Salomé. Lou pocházela z Ruska a proslavila se jako úspěšná psychoanalytička. Studovala u Sigmunda Freuda a rovněž se věnovala literární činnosti. Pro svou vysokou inteligenci a šarm si jí vážilo mnoho významných mužů tehdejší doby, mezi nimi například i Rainer Maria Rilke nebo Paul Rée, který Lou představil Friedrichu Nietzschemu. Jejich aféra netrvala dlouho; Lou byla odpůrkyní manželství, a proto jeho žádost o ruku ostře odmítla.
Věčný poutník Zarathustra i Nietzsche
Po odmítnutí Lou Salomé se Nietzsche vydal na cesty po Itálii, kde pracoval na svém stěžejním díle Tak pravil Zarathustra. Nutno říci, že tato kniha byla psána v době, kdy se autorův zdravotní stav rapidně zhoršoval a Nietzsche cítil skutečná muka jak duševní, tak fyzická.
Tak pravil Zarathustra je příběhem perského proroka Zarathustry, který byl zakladatelem zoroastrismu a dualistické filozofie. Kniha není oslavována pouze pro svou hloubku a sílu myšlenek, ale rovněž pro styl, kterým je napsána. Nietzsche zde více než kde jinde odhaluje své básnické nadání a myšlenky vkládá do lyrických obrazů.
Sám Nietzsche považoval Zarathustru za svůj Magnus Opus, ve kterém vykládá ty nejdůležitější ze svých tezí. Vyslovuje zde myšlenku nadčlověka, protože člověk je cosi, co má býti překonáno, společně s ideou věčného návratu. Mnoho kritiků poukazuje na to, že tyto dva pojmy se vzájemně vyvracejí, jelikož při předpokladu věčně se opakujících událostí není možné překonat náš současný stav, člověka.
„Zarathustro! Zarathustro! Hádej mou hádanku! Mluv, mluv! Co jest pomsta na svědkovi?
Lákám tě zpátky, zde jest hladký led! Dej pozor, dej pozor, nezláme-li si tu tvá pýcha nohy!
Připadáš si moudrým, ty pyšný Zarathustro! Hádej tedy hádanku, ty louskači tvrdých ořechů, – hádanku, jíž jsem já! Tedy mluv: kdo jsem já!“
Ale když Zarathustra uslyšel tato slova, – co myslíte, že se tu přihodilo s jeho duší?
Zachvátil ho soucit; a padl jedním rázem, tak jako dub, jenž dlouho vzdoroval mnoha drvoštěpům, padá těžce a náhle, k hrůze i těch, kdož jej káceli. Ale již se zase zvedl se země, a jeho tvář se zatvrdila.
„Poznávám tě, promluvil kovovým hlasem; jsi boží vrah. Pust mne. Nesnesl jsi toho, jenž tebe viděl, – jenž tě neustále viděl a skrz na skrz prohledal, ty nejohyzdnější člověče! Pomstil ses na tom svědkovi!“
Kniha rovněž slouží jako kritika evropské morálky a křesťanství proslavená převážně výrokem o smrti Boha. Nietzsche ovšem nebyl ten, kdo ho zabil – pouze konstatuje tuto velkou vraždu spáchanou celým lidstvem. Klade zde důraz na individuální hodnoty jednotlivce a zároveň plive na racionální způsob bytí.
Myšlenky ze Zarathustry Nietzsche doplňuje v Antikristovi a částečně autobiografickém Ecce homo.
Zemřít v pravý čas
Již od dětství trpěl Nietzsche bolestmi hlavy, které se s věkem stále zhoršovaly. Během války se nakazil úplavicí a záškrtem, mnozí se také domnívají, že se během studentských let nakazil syfilidou. Údajně zneužíval léky, které mu měly pomáhat od bolesti. V pozdějších letech býval často hypersensitivní a podrážděný.
Ke konci svého života se Friedrich Nietzsche zbláznil. Věřil, že je reinkarnací boha Dionýsa a jeho podivínství dosáhlo vrcholného stupně. Po svém nervovém zhroucení byl dopraven do blázince, kde měl strávit zbytek svého života. Prodělal několik mozkových mrtvic a byla mu diagnostikována demence. Zemřel 25. srpna 1900.
Zdroj: FRENZEL, Ivo: Friedrich Nietzsche. Praha: Mladá fronta 1995
